Teplického rodáka Václavu Šandu herectví lákalo už odmala, a to přesto, že v rodině se mu nikdo nevěnoval. Stálý člen pražského Činoherního klubu nedá na nedalekou Krupku, kde prožil dětství, dopustit. Proto uvažuje o tom, že si někde na Teplicku v budoucnu pořídí chalupu. A co bude dělat na Vánoce? Letos je prožije o pár dnů dřív a na svátky se chystá za exotikou.
Jak vzpomínáte na své dětství na severu Čech?
Narodil jsem se v Teplicích. Celé dětství a dospívání jsem žil s rodinou v Krupce, kde jsem i studoval, nejdříve základní školu při Biskupském gymnáziu, poté osmileté Biskupské gymnázium Bohosu-dov. Na dětství vzpomínám moc rád a velmi často. Mám o šest let mladší sestru, takže se mi díky ní mé dětství o dost prodloužilo.
Jak to? „Válčili“ jste spolu?
Naopak. Tím, že jsme byli pořád spolu, často jsme si hráli nebo se dívali na pohádky, se mi prodloužilo dětství. Takže když spolužáci začali trochu zlobit a chodit ven, já si hrál doma se sestrou.
Co dělá sestra dnes? Měla také „umělecké“ vlohy?
Sestra má za sebou střední školu – obor grafický design a v současné době studuje na Karlově univerzitě navazující magisterský program – obor Výtvarná kultura. Bydlíme ve stejném domě, navíc teď začala pracovat pro Činoher-ní klub, kde jsem v angažmá. Má tam na starosti sociální sítě. Takže se vidíme prakticky denně.
V době bez všudypřítomného internetu jste určitě ještě „chodil s klukama ven“. Kde jste nejčastěji v Krupce a Teplicích „šmejdili“?
Myslím, že Krupku znám jako své boty. Zejména okolí Mariánského náměstí, Biskupského gymnázia, Hradu Krupka a Zaječáku. Mám štěstí, že ještě patřím do generace, která prožila své dětství bez počítačů a jiné technologie. Takže po skončení vyučování jsem se běžel domů převléknout a pak jsem byl až do večera s kamarády venku. Teplice znám trochu méně. I když se tam určitě neztratím. V centru a jeho okolí jsem ale samozřejmě jako doma. Často jsme s maminkou chodili po obchodech, a to v pořadí – autobusové nádraží – Masarykova ulice – Benešovo náměstí – Krupská ulice a ulice 28. října.
Jak jste se vlastně dostal k herectví? Dočetl jsem se, že už jako dítě jste byl členem dramatického kroužku…
Ano, byl jsem v úplně prvním ročníku Základní školy při Biskupském gymnáziu, když se škola otvírala. Má třídní učitelka byla současná ředitelka gymnázia, paní Jana Pucharová, která vedla i dramatický kroužek, kam jsem chodil celé dlouhé studium. Poté jsem začal navštěvovat Herecké studio Teplice, pod vedením, dnes již zesnulé, paní Ley Čihákové, se kterou jsem nazkoušel asi 4 inscenace. Tam si mě všimla paní Jana Urbanová s manželem a nabídli mi hostování u nich v Divadelním souboru Krupka. Paní Urbanová pro mě byla, a dodnes je, natolik inspirativní, že na její popud jsem se o herectví a přednes poezie začal zajímat detailněji. A díky tomu všemu jsem se přihlásil ke zkouškám na pražskou DAMU.
Vedli vás k tomu i rodiče, měl jste v rodině třeba nějaké umělce či ochotníky?
Já jsem v rodině první. Nikdo nevíme, kde se to u mě vzalo. Rodina mě vždycky podporovala, protože velmi brzy zjistili, že mě herectví baví víc než cokoliv jiného.
Dostal jste se na DAMU napoprvé, a koho jste měl u komise?
Přijímačky na DAMU jsou tříkolové. První kolo je rychlé, takové velké síto. Druhé kolo už je pak velmi náročné, uchazeči jsou podrobně zkoumáni a třetí kolo je o velkém štěstí, protože se v něm potká mnoho nadaných lidí, ze kterých se skládá už konkrétní ročník. V komisi jsem měl své roční-kové vedoucí – pány Daniela Hrbka, Tomáše Töpfera, Tomáše Pavelku a paní Apolenu Veldovou. Jako přísedící pak třeba paní Jaroslavu Adamovou, pana Michala Pavlatu, paní Janu Hlaváčovou, paní Miroslavu Pleštilovou a další. Myslím si, že kdyby mě nepřijali napoprvé, asi bych se už znovu nepřihlásil. Bylo to velmi vysilující.
Jaké je studovat na DAMU? Musela to být krásná léta…
Byla to krásná léta. Ale pamatuji si je velmi zkresleně. Všechno pro mě bylo úplně nové. Rychlé. Denně nové a nové zážitky. Potkával jsem nové lidi. Vstřebával nové vědomosti. Studium jsem bral velmi vážně. Některé dny jsme ve škole byli od rána do večera. Veškerý svůj volný čas jsem trávil jako divák v divadlech nebo jsem byl se svými spolužáky. Bylo nás v ročníku deset a byli jsme spolu celé ty čtyři roky skoro čtyřiadvacet hodin denně.
Diváci si vás jistě pamatují z pohádky Zdeňka Trošky „Čertova nevěsta“, kde jste dostal hlavní roli Štěpána. Jak jste se k tomu dostal?
Klasicky přes konkurz. Zdeněk Troška hledal nové neokoukané tváře, a tak uspořádal velký konkurz, kterého se zúčastnili snad všichni studenti hereckých škol z celé ČR. Na-konec si vybral mě a Evu Josefíkovou. Na natáčení vzpomínám moc rád. Ale na reprízy se nedívám. Nemůžu se na plátně nebo v televizi vidět. Neustále na sobě hledám chyby.
Takže jak se vidíte na obrazovce, vypínáte televizi?
To úplně ne. Spíš se dívám přes polštář a skřípu zubama.
Diváci vás mohli vidět i v seriálech Vyprávěj, Dáma a král, Modrý kód, Labyrint III, Specialisté. Lákají vás ale i filmové role?
Samozřejmě, že lákají. Ale dnešní doba přeje seriálům. Takže televize dávají peníze zejména do těchto dlouhodobých projektů.
Uvidíme vás brzo v nějakém novém filmu či seriálu?
Ano. Ukážu se ve filmu Olgy Dabrowské Děti samoty, kde mám moc hezkou vypjatou scénu s Pavlem Řezníčkem a Klárou Pollertovou Trojanovou. Dále budu natáčet nový detektivní seriál pro ČT Zločiny Velké Prahy s Jaroslavem Brabcem, a pokud vše dobře dopadne, tak i film Muž, který stál v cestě, s Ivanem Fílou, na což se moc těším, protože pro mně Ivan napsal moc krásnou roli. Teď běží na Primě seriál Tátové na tahu, kde hraju učitele Táborského. To byla moc hezká práce a mám ten seriál moc rád. Navíc jsem tam dostal velký prostor a setkal se tam se skvělými kolegy.
Objevil jste se i ve videoklipu herečky a zpěvačky Barbory Polákové „Generace“. S Bárou se znáte?
S Bárou nás seznámila má nejlepší kamarádka, herečka Markéta Stehlíková, která Báře hraje a slovensky rapuje v klipu „Kráva“. S Bárou bydlíme v Praze kousek od sebe, takže se potkáváme na farmářských trzích. Její nabídka na účinkování v „Generaci“ mě moc potěšila. Navíc jsem se tam potkal s mnoha kamarády, kolegy a spolužáky z DAMU. Klip režírovala Tereza Kopáčová, která se pak na mě přišla podívat do divadla a nabídla mi roli ve dvoudílném filmu Methanol, který odvysílala Česká televize. Takže má účast v „Generaci“ má ještě takový hezký bonus.
Vraťme se k divadlu. Kde vás mohou fanoušci vidět a co chystáte v nejbližší době?
Jsem členem pražského Činoherního klubu, kde hraju v osmi inscenacích. Činoherní klub je jedno z našich nejlepších divadel a já považuji za své životní štěstí, že tam můžu být a hrát s herci, jako je Petr Nárožný, Stanislav Zindulka, Ondřej Sokol, Martin Finger či Ondřej Vetchý. Všechny samozřejmě vyjmenovat nemohu. Moc si užívám představení Kati a Americký bizon, kde mám velmi zajímavé úlohy. Obě inscenace režíroval Ondřej Sokol, který se nedávno stal v Činoherním klubu uměleckým šéfem.
To musí být krásný pocit, hrát v legendárním divadle, kterým během desítek let prošla řada úžasných herců. Měl jste tam při prvním představení velkou trému?
Trému mám dodnes. Takovou tu zdravou, která vás nutí k lepším výsledkům.
Máte nějakou vysněnou divadelní roli. Něco, co vás zatím míjí, a chtěl byste si zahrát?
Takhle nad tím vůbec nepřemýšlím. Co přijde, tak přijde. Důležité je, abych pracoval s inspirativními lidmi, což se mi v Činoheráku daří.
Vracíte se pravidelně do Krupky? A co na vaše herecké úspěchy říkají kamarádi ze střední a ze základky?
Na sever se za rodinou vracím pravidelně a rád. Spolužáci z gymnázia mají své životy, takže naše setkávání je velmi nepravidelné. Čas od času se na mě přijedou podívat do Prahy. A já jsem za to rád. Někteří mě znají od první třídy a jsou rádi, že se mi splnilo to, co jsem si přál.
Máte na Teplicku nějaká oblíbená místa? Kam tady v okolí třeba rád chodíte na výlety?
Máme výmarského ohaře, s kterým často chodíme na procházky do přírody. Takže mám moc rád okolí Komáří vížky a přehradu Milada. Hrozně rád se z velkoměsta vracím do našich lesů.
Dovedete si představit, že byste se do rodného regionu někdy přestěhoval?
Kvůli oboru, ve kterém se pohybuji, je to nemožné. Pracovní příležitosti jsou výhradně v Praze. A denně dojíždět by se mi nechtělo. Navíc mám Prahu velmi rád. Spíš si dokážu představit, že bych si na Teplicku pořídil chalupu. Ale to hodně předbíháme.
Když pomineme herectví, co vás baví? Jak rád trávíte volný čas?
S přáteli, s kolegy, v divadle, v kině, v posilovně, na dobrém jídle. Nenudím se.
Dodržujete nějaké vánoční zvyky?
Mám vyzdobený byt, poslouchám koledy, peču perníčky, setkávám se s kamarády a pijeme svařák.
Máte už nakoupené dárky, nebo to necháváte na poslední chvíli?
Vzhledem k tomu, že si s rodinou uděláme Štedrý den o pár dní dříve, tak už je Ježíšek připraven.
Kde trávíte Vánoce?
Teď vás asi trochu překvapím, ale letošní Vánoce budu trávit ve Vietnamu. U nás v divadle se přes Vánoce nehraje, tak je to jediná možnost, kdy můžu někam odjet. Loni jsem byl v Thajsku, letos Vietnam.
Vánoce tedy budete slavit o pár dní dříve v Krupce?
V prosinci mám hodně večerních představení, tak asi rodina přijede za mnou do Prahy.
A proč zrovna Vietnam?
A proč ne? Vietnam je v současnosti jedna z TOP destinací, kam se dá v zimě odletět. Jídlo, chrámy, pláže, moře, Saigon, Hanoi. Vedle Vietnamu je Kambodža, kterou chci také navštívit. Hlavně abych to všechno stihl.
Přidat komentář