Písničkář a muzikant Petr Lüftner je hrdý Ústečan, který se do povědomí posluchačů dostal v roce 2013 uvedením songu Ty jsi to Ústí. Kromě jeho koncertů ho můžete slyšet i jako moderátora v rádiu.
Zpíváte o Ústecku, říkáte, že jste hrdý Ústečan, co máte v Ústí rád?
Mám rád duši tohoto města, jeho auru, která není na první pohled možná vidět, asi ji dokáže vnímat spíše místní rodák. Miluju klíšský ulice i když mě trochu mrzí, že se parcely v nich čím dál více oplocují a začíná na mě tato naše čtvrť působit uzavřenějším dojmem, mám rád ústeckou historii, polohu města, hlavně to tady ale mám rád kvůli lidem, kterými jsem obklopen.
A co naopak nerad?
Nemám rád, jak tu všechno dlouho trvá, to je s velkou pravděpodobností ale spíše takový celonárodní problém, za který si můžeme sami, protože si toho sami necháme hodně líbit, spousta věcí je tady lidem jedno, nejsou hrdí na to, odkud jsou, panuje tu přebytek lhostejnosti, ovšem konkrétně u nás v Ústí by se možná mohla lhostejnost i vyučovat. Stále tu necháváme chátrat domy a ulice a pak pozorujeme jejich bourání a namlouváme si, že to není naše věc, dál budeme chodit na Mírovém náměstí kolem díry, a už se nad jejím problémem možná ani nepozastavíme, protože jsme si na ni zvykli. Možná se brzy začneme opět tomuto náměstí vyhýbat, protože přijdou letní večery, a kdo zná, jak to tam v tomto období vypadá, a co za lidi se tam pohybuje, ten ví, o čem mluvím. Stačí se zeptat středoškoláků, kam chtějí po maturitě pokračovat, spousty z nich má v plánu z Ústí utéct.
Spousta problémů podobného charakteru se tu neřeší, a když, tak s rychlostí šnečího tempa, je nám jedno spousta věcí, víc než by mělo být a to mě mrzí. Já samozřejmě neumím tyhle problémy vyřešit, na to jsou tu jiní odborníci, já mohu na některé věci maximálně poukázat, ale myslím si, že čím více lidí se bude zajímat a bude tlačit například na to, aby z domů v centru mizely hnusné reklamní nápisy nebo aby se do ulic vrátily stromy a vkusná zeleň a vůbec život, tím více to půjde. Ovšem nejsem si jist, jestli vlastně lidé chtějí v centru Ústí vůbec trávit nějaký čas, všude je to pomalu samá banka, levný krámek, kebabárny, asi se nám líbí mít betonové Forum spolu ještě třeba s betonovým parkovištěm místo autobusového nádraží. Je to škoda.
A jak se podle vás v Ústí žije?
Jsem z Klíše, tam se mi žije hezky. Abych se přiznal, jak jsem to už trochu popsal v předchozí odpovědi, při pohledu na město z jiných míst mi je někdy fakt smutno, ale to je asi hlavně můj problém, že to tak vnímám. Myslím si, že se máme v porovnání s ostatními evropskými městy docela pohodlně. Patrně spousta lidí má pocit, že si tu žijeme chudě, ale o tom život ani není. Všude a vždycky bude nějaké pro a proti. Já jsem zastáncem myšlenky, že většina z nás si může žít tak, jak si přeje žít, pakliže pro to udělá maximum. Aby se nám tu dalo žít vždycky ještě lépe, tak si myslím, že možnost měnit atmosféru města má úplně každý, drobnými krůčky či gesty se to dá dokázat. Většinou stačí začít u sebe, je to běh na dlouhou trať.
Nelákalo vás třeba přestěhovat se do Prahy?
Ne nikdy, studoval jsem tam, rád na to vzpomínám a rád tam jezdím koncertovat, centrum města je samozřejmě architektonicky nádherný a pro nejen muzikanty je působení a bydlení tam daleko pohodlnější, než kdekoliv jinde, ale na mě je to tam moc velký a anonymní.
Odkdy se věnujete hudbě?
Amatérsky od mala, asi od šesti let, ale do roku 2013 by mě nenapadlo se hudbou živit, nebo se jí věnovat naplno, když jsem někde jako malý měl hrát veřejně na klavír nebo zpívat, tak jsem z toho měl strašný nervy. Právě ale asi před pěti lety jsem se jí začal věnovat jinak, začal jsem nad hudbou přemýšlet úplně jiným způsobem a mám pocit, že jsem si po letech zkoušení, hledání a zkoumání i skrze rádiový svět, kde se už čtvrtým rokem pohybuju uvědomil, jakým konkrétním směrem budu pokračovat.
Která vaše píseň je, dá se říct, zlomová?
Asi chcete slyšet, že je to skladba Ty jsi to Ústí :), víceméně to tak asi je, kdybych ji nenapsal, tak bych si asi neuvědomil několik důležitých věcí a nepotkal pár lidí, kteří mě nasměrovali a kteří mi pomohli v mojí, ale raději používám naší, cestě. Byla to vlastně ta písnička, která nastartovala všechno a jsem jí za to vděčný, ale nepatří mezi mé oblíbené, myslím, že jich máme už tak dvacet lepších. :)
A jde říct, kterou písničku máte nejraději?
Z cizích písniček bych asi věděl, kterou mám nejraději, ale co se týče těch, které jsou mé, tak vždycky mám nejraději tu poslední, protože jí žiju třeba měsíc dva, kdy vzniká a kdy se tvaruje.
S první deskou vám pomohl Ondřej Ládek, neboli Xindl X, spolupracujete spolu stále?
Stihl jsem se účastnit od doby, co jsem Ondru potkal, už jeho pěti turné, minulý rok jsme napsali společný song Nejlepší zvukař je playback a když potřebuji radu z hudební branže, tak je pro mě jedním z těch nej, kterému se rád svěřím a kterého o ni požádám.
Zpívá i vaše sestra. Máte nějaké společné písničky? Vystupujete spolu?
Ano, zazpívala si se mnou už na prvním albu, pro to druhé jsme si ale připravili duet „Je taková“ a když na něj přijde řada na koncertech, tak si ho docela užíváme. Do budoucna bych chtěl naše společné vystupování zintenzivnit.
Na čem v současné době pracujete?
Abych se přiznal, tak nejvíc na hudební budoucnosti, může to znít jako fráze, ale za šest let, co hudbu takto dělám, jsem si stihl vyzkoušet hodně cest, spoluprací, projektů a hodně věcí, abych mohl poznat, co mi dělá radost, co má smysl, kam vede cesta krátkodobá, nebo naopak kam cesta nevede vůbec. Hudba na naší konzervativní české scéně je docela složitý způsob podnikání a jí chci do příštích let dělat především tak, aby mě a lidi kolem mě bavila. Musel jsem za těchto pár roků pochopit, jak to vlastně všechno funguje a jsem za to vděčný, i když bývalo někdy hodně složité některé věci ustát. Letos si projedeme opravdu jen pár zastávek a od příštího roku, na kterém teď intenzivně pracuji, si konečně začneme užívat pořádnou dávku koncertů. Abych byl ale trochu i věcnější, tak v současnosti píši hudbu pro jednu pohádku a těším se na to, jak vše dopadne.
Přemýšlel jste někdy o tom, co byste dělal, kdybyste se nevěnoval hudbě?
Párkrát jsem myslel na to, že bych raději opět v klidu a míru bez uměle komerčního světa a bez dosahu negativních zpráv z médií sázel stromky v Alpách na bavorsko-rakouských hranicích, tam kde jsem kdysi jako student pracoval, to byl balzám na oči i na mysl, ale abych se nerouhal – hudbu miluji nadevše, strašně moc mi dala a dává. I když je to ve většině starost a napětí, tak radost, kterou mi občas přinese a kterou mi dávají díky ní lidé je několikanásobná.
Kde vás v současné době mohou fanoušci vidět?
Na svých stránkách a sociálních sítích se snažím o všech našich vystoupeních informovat, ale kdybych měl pro letošek vyzdvihnout některé zastávky, tak se určitě těším na místa, kde už jsme hráli – například do Mělníka na vinobraní, do Svitav nebo do Hejnic, kde jsou moc příjemní lidé.
Něco ze soukromí … jste zadaný, nebo už dokonce máte rodinu?
Jsem zadán, potkal jsem úžasnou bytost, která mi každým dnem otevírá oči směrem, ve který jsem ubíhajícími roky přestával pomalu věřit. Kdo zná mou píseň Myslivecká, se pobavil, protože má přítelkyně se jmenuje Adélka. O tomto jménu jsem před čtyřmi roky složil song, takže jsem si ji možná trochu „předobjednal“. Jsem za ní hodně moc rád, inspiruje mě v mnoha věcech, je krásná, nikdy mě žádná žena nebavila tak, jak to dokázala ona.
Co rád děláte ve volném čase?
Nó, já jsem zjistil, že od úprku z vysoké školy jsem po letech najednou začal pociťovat absenci intenzívnějšího vzdělávání, když nepočítám hudbu, takže se například teď skoro denně šrotím poslední měsíce italštinu, protože mi je vždycky stydno, když tam jsem a moc jim nerozumím. No, a protože miluji silniční cyklistiku, tak se snažím nahánět kilometry a šlapat po Ústecku, v červenci si jedu vyšlápnout Passo dello Stelvio, což je taková oblíbená hora nejen mezi silničáři na pomezí Švýcarska a Itálie, tak si tam vyzkouším připravenost jak jazykovou, tak fyzickou.
Prozradíte nějaké nejbližší plány do budoucna?
Starat se intenzivněji o své zdraví, jinak ani nemá cenu nic plánovat. Skříplých nervů, ztvrdlých svalů v rukách a zánětů šlach z přetrénování jsem si za poslední dva roky užil ažaž. Díky tomu se pak ruší koncerty, odkládají se povinnosti, hlavně to nepomůže ale ani psychice, takže více dbát o své tělo a pak půjde vše tak, jak má a budu moct naplňovat ten nejdůležitější plán ze všech – roznášet lidem v okolí radost.
Přidat komentář