Tepličanka tělem i duší, oděvní výtvarnice a módní návrhářka Eva Stolařová, vás díky svým šatům pozve do jiného světa. Světa krásy a půvabu, kde nic není nemožné.
Navrhovala jste si a šila oblečky pro panenky jako malá holka? Nebo čím jste chtěla být?
Být jsem chtěla vším možným. Nejdříve ze všeho zubařka, pak učitelka, zpěvačka, tanečnice, a znovu lékařka.… Na základní škole byly všechny učitelky přesvědčené o tom, že budu malířka, protože jsem v jednom kuse i při vyučování kreslila obrázky princezen a později modelek. Nevěděly, že ve škole kreslím hlavně proto, že tam nemohu vyrábět šatičky pro své panenky. Dodnes je mám schované a jsou docela nadčasové. Šaty jsem viděla ve všem. Hlavně v rozkvetlých loukách. Pořádala jsem plesy, kde tančily květy. Tančila jsem i já, ověšená svými výtvory. Ta fantazie neměla hranic.
Co vás přivedlo k této profesi?
Stále jsem na cestě. Vzhledem k mým dobrým studijním výsledkům jsem se stala učitelkou, ale nikdy jsem nepřestala navrhovat a tvořit. Pracovala jsem ve škole a přitom vždycky šila a organizovala své módní přehlídky. Jako vdaná paní jsem pak několik let pracovala v divadle a tam jsem vyzkoušela snad všechny profese, které k řízení takové společnosti patří. Od účetnictví přes scénáře a choreografie až ke kostýmům a rekvizitám. Přirozeně mě to přitahuje k šatům, i když jsem si snad milionkrát řekla, že to nemá budoucnost. Je to můj smysl života, opravdová vášeň. Jednoduše se nedá jít jinou cestou.
Kromě toho, že jste návrhářka a oděvní výtvarnice, jste také performerka. Můžete nám vysvětlit, co to znamená?
V mém případě tvůrčí proces nekončí u návrhu ani u realizace. Ještě mou myšlenku potřebuji sdělit tou správnou formou. Celá kolekce má zpravidla nějaké téma. Asi to souvisí s mou povahou, která mě přivedla do školství. Potřebuji něco sdělit, předat ponaučení. Proto také vymýšlím malá představení – tematické performance, abych zapůsobila i na jiné smysly než je zrak. Hudba je zcela zásadní součást, text také nebývá výjimkou, a někdy si divák i sáhne…Důležitý je celkový zážitek.
Dá se navrhováním šatů uživit nebo je to těžké?
Navrhováním šatů se dá uživit stejně jako každou jinou profesí. Těžké to je vždycky. Netuším, jak je to u vystudovaných návrhářů, možná mají lepší startovací pozici. Už jsem ale na světě dost dlouho, abych pochopila, že pokud něco opravdu chceme dělat, tak to dělat musíme. A pokud se nám podaří dělat to opravdu dobře a vydržíme dostatečně dlouho to nevzdat, tak pak se určitě začne dařit.
Proč bychom si měli pořizovat oblečení od návrhářů v době, kdy se módní trendy často mění, a k dostání je oblečení za pár korun v obchodních řetězcích?
Mohu mluvit jen sama za sebe. Jsem fanouškem módní historie a troufám si říct, že trendy se už dnes tolik nemění. Měníme šatníky hlavně proto, že to oblečení za pár korun prostě nevydrží. Nejsem povolaná toto hodnotit. Já jsem jednoznačně pro nadčasový individuální styl v té nejlepší možné dostupné kvalitě. Cítím to tak, že všeho moc škodí. Levné oblečení, dovezené z velké dálky není v pořádku. Nejsem fanouškem jakéhokoliv plýtvání. Ráda osobně podpořím autentické tvůrce. Mám ráda lokální výrobu a recyklaci.
Jak byste charakterizovala ženu, která má ráda vaše modely a vy je sama nosíte?
Původně jsem šila jen pro sebe. Dodnes své modely nosím, především ty společenské. Spočítala bych na prstech jedné ruky, kdy jsem měla na plese šaty od jiného návrháře. Uvědomuji si, že ve svých šatech rozhodně nejsem neviditelná. Oslovují mě ženy a dívky, které chtějí být vidět, které si užívají pozornost a především jedinečnost mých modelů.
Móda je podle vás řemeslo nebo umění?
Určitě minimálně obojí.
Co je pro vás při tvoření největší inspirací?
Pokaždé je na začátku nějaký pocit. Když jde o běžnou kolekci, tak cítím určitou návaznost na předchozí kolekce nebo potřebuji tu návaznost rozbít a přijít s něčím naprosto odlišným. Pokud mám zpracovat nějaké téma, tak je to ještě jednodušší. Osobnosti události, přírodní útvary, prostředí, to všechno má zpravidla svůj příběh a ten mě inspiruje.
Od nápadu po realizace uplyne dlouhá doba. Jakou fázi při práci máte nejraději?
Úplně všechny fáze mám nejraději. Ale nejvíc nejraději mám, když si šaty někdo oblékne a my pak společně žasneme, jaká je to nádhera. A když je pak potkám na ulici nebo jinde, jsem nejšťastnější.
Šaty i vystavujete. Na kterou výstavu vzpomínáte nejraději?
Vystavovat jsem začala teprve před pár lety, když jsem zjistila, že se mi hromadí divadelní kostýmy a kromě jednoho představení pak už žádnou parádu nenadělají. Takže mě napadlo je využít jako expozice s výukovou přidanou hodnotou. Výstava Život jako v pohádce byla první a zatím nejrozsáhlejší projekt, proto mám právě k ní nejbližší vztah.
Poslední vaší výstavou je kolekce šatů, která oslavuje tradici cibuláku. Jak vás napadlo udělat šaty s tímto motivem?
S cibulákem jsem vyrostla. Maminka ho odjakživa miluje a není u nás doma jen na parádu. Přirozeně jsem k tomuto dekoru přilnula. Nápad přišel díky organizátorům tradičního plesu Českého porcelánu. Chtěli oživit program a mě napadlo udělat módní přehlídku. Samozřejmě tematickou. Chtěla jsem ukázat jak promyšlený ten vzor je. Není jen krásný, ta symbolika je geniální.
Na čem v současné době pracujete?
Je toho víc, ale rozhodně stojí za zmínku má spolupráce s nadačním fondem Na křídlech motýla, jehož patronkou je čerstvě zvolená Česká Miss Barbora Hodačová. Aktuálně jsme fond představili na konferenci v Teplicích. Byla jsem nadací oslovena, abych vytvořila maskota, který by doprovázel team na všech akcích. Byla to krásná výzva. Tvorbu tohoto typu považuji za jednu z nejzajímavějších a nejsmysluplnějších. V souvislosti s prací pro nadaci mě čeká přehlídka Kouzelných víl na vernisáži obrazů v Oseku.
Kde můžou čtenáři vaše modely vidět?
Má tvorba je k nahlédnutí na sociálních sítích. Mám také webové stránky – www.evastolarova.cz. Pokud pořádám autorskou přehlídku, je vždy veřejná. Moje performance jsou zatím většinou k vidění pouze pro uzavřenou společnost.
Žijete v Teplicích. Jak se vám město líbí a máte zde svá oblíbená místa?
Žiju v Teplicích a jsem za to neskutečně vděčná. Teplice jsou pro mě ráj na Zemi. Hodně cestuji a mám své oblíbené destinace, ale vždy, když se vrátím do Teplic, tak jsem maximálně spokojená. Myslím, že to není tím, že jsem tu doma a narodila jsem se tu. Prostě máme ideální polohu, bohatou historii, zeleň, památky, genius loci.
V čem třeba vidíte největší nešvar v oblékání Tepličanek?
Oblékání je odrazem životního nastavení. Nemyslím si, že Tepličanky jsou jiné než obyvatelky jiných měst. Nešvarem obvykle bývá neznalost toho, co mi sluší. Je tu spousta žen, které jsou skvěle oblečené, stejně tak jsem viděla dost žen v Paříži, Římě či Berlíně a jinde, které nebyly úplně stylové a dobře oblečené.
A jaké máte plány do budoucna?
Pokračovat v tom, co dělám nejraději.
Přidat komentář