Režisér, scenárista, herec, moderátor a muzikant Jiří Bláha je teplický rodák, který ale pořádně zná jen místní porodnici. Je podepsaný pod řadou úspěšných pořadů jako třeba Kurňa, co to je? s Pavlem Zedníčkem nebo Poklad z půdy s Janem Rosákem. Spolupracoval i na filmu Babovřesky.
Narodil jste se v Teplicích. Jak na město vzpomínáte?
Na Teplice mám jen ty nejranější vzpomínky. Ačkoliv bych si rád vzpomněl alespoň na barvu kachliček v porodnici nebo útulnost tamní novorozenecké postýlky, bohužel tyto záblesky se mi i přes sebevětší snahu nedaří vytáhnout z paměti. Teplice jsou bohužel opravdu pouze mé rodné město, nicméně několik návštěv jsem v minulých letech přeci jen podnikl a rád bych tento kout Čech poznal lépe.
Vracíte se na sever Čech? Máte tu nějaká oblíbená místa?
Vzhledem k mé profesi jezdím po celé republice, a tak ani tento kout vlasti nevynechávám. Ale mám-li být upřímný, chtěl bych tuto oblast prozkoumat daleko víc, než ji dosud prozkoumanou mám.
Jak jste se dostal do Plzně?
Do Plzně mě přivedlo studium střední školy. Vzhledem k tomu, že mi nikdy nic neříkaly obory jako chemie, matematika a fyzika, musel jsem vybírat ze škol, které těmto vědám věnují co nejmenší prostor. A tak se jako nejvhodnější pro studium ukázal obor Knihovnictví na Střední odborné škole profesora Švejcara. Už při studiu jsem začal moderovat různé akce a hned po maturitě jsem dostal nabídku do regionálního rádia, takže bylo jasné, že v Plzni už zůstanu.
Jste režisér, scénárista, ale také herec, muzikant nebo moderátor. V které z těchto činností se cítíte nejlépe? Co je vám bližší?
Dostávám tuto otázku často a odpovídám vždycky stejně. Je skvělé se věnovat více činnostem, protože pak žádná nezevšední. Jeden večer hraji v divadle, druhý večer jsem někde s kapelou, třetí večer někde něco moderuji, čtvrtý den jdu režírovat pro televizi. Ta různorodost je tím, co mě na této profesi baví. Nicméně až tato nelehká doba teď rozhodne, kdo je schopný se v této branži udržet a uživit. Lidé se bojí, předprodeje na jakoukoliv kul-turu absolutně stojí a je velký otazník, kdy se tohle všechno vrátí k normálu.
Kdy jste se rozhodl, že se budete věnovat právě umění?
To vím naprosto přesně. Když jsem asi ve čtyřech letech viděl pořad Možná přijde i kouzelník a Oldřich Kaiser se tam v nějaké scénce různě pitvořil. A mně se moc líbilo, jak se diváci v sále smějí, a zatoužil jsem umět taky rozesmát ostatní. A od té doby jsem pro to dělal všechno.
Spolupracoval jste s režisérem Zdeňkem Troškou na filmu Babovřesky. Jak jste se k panu Troškovi dostal?
Natočil jsem před několika lety se svými kamarády a sousedy takovou vesnickou frašku. Amatérsky, z legrace, pro pobavení své i pobavení okolí. A jednoho dne jsem v sobě našel odvahu předat DVD s tímto amatérským počinem Zdeňku Troškovi. A světe div se, během pár týdnů zazvonil telefon, na druhém konci opravdu Zdeněk Troška s tím, jestli bych mu nechtěl na Babovřeskách dělat asistenta režie.
Jak na to natáčení vzpomínáte?
Účastnil jsem se natáčení druhého a třetího dílu Babovřesek a byla to dvě nezapomenutelná léta se skvělými lidmi, pohodovou atmosférou a večerními posezeními v jihočeských hospůdkách ve společnosti zajímavých osobností, které vám mají co říct a co předat.
Připomeňte nám, na jakých dalších pořadech jste spolupracoval?
Deset let jsem intenzivně připravoval pořady pro televizi Barrandov. Jako dramaturg jsem například podepsán pod sto čtyřiceti díly soutěže Kurňa, co to je? s Pavlem Zedníčkem. Tři roky jsem režíroval pořad Nikdo není perfektní s Jiřím Krampolem nebo sérii dokumentárních pořadů Tajemství. Bylo toho opravdu hodně a prožil jsem na Barrandově řadu skvělých momentů. Momentálně spolupracuji s televizí Prima na přípravě pořadu Poklad z půdy s Janem Rosákem.
A co muzikantská kariéra? Kde vás můžou fanoušci vidět?
Když to jde, tak nás zaměstnává koncertování s kapelou Petr Novák Forever. Jde o recitál písniček zpěváka Petra Nováka, který by loni v září oslavil pětasedmdesáté narozeniny. Nejsme revival, ty písničky jsme úplně předělali a hrajeme je v úplně jiných aranžích a jiném podání, než jak je posluchači znají od autora samotného. Během koncertu vyprávíme i životní příběh tohoto rytíře českého bigbítu a ohlasy jsou skvělé. Loni v létě jsme zvládli zhruba polovinu celorepublikového turné, do kterého ale zasáhla druhá vlna pandemie, takže koncerty musíme neustále přesouvat.
Rok 2020 poznamenala výrazně pandemie koronaviru. Při čem ještě vás zastihla nařízená opatření?
Měli jsme rozjetou divadelní sezonu v Divadle Pluto v Plzni, kde kromě účinkování v osmi komediích zastávám ještě funkci uměleckého šéfa. Bylo to poměrně náročné, rušení a přesouvání představení, logistika vracení lístků a tak dále…
Co děláte v současné době?
Aktuálně čekám, co přinesou dny další, a podle toho se bude řídit můj další pracovní život. Pokud bude kultura nadále tak výrazně utažená a lidé se budou bát a hlavně nebudou moci kamkoliv chodit, spěje tato naše branže opravdu k záhubě. Na jaře se mě velice dotklo, když jsem v různých diskuzích a novinách četl názory, jak se my komedianti máme jít zahrabat a začít dělat něco pořádného. Víte, ono to není jen o nás komediantech, kteří jsme třeba vidět. Ale kolem nás je spousta profesí, které jsou na tento byznys napojeny – zvukaři, osvětlovači, dramaturgové, šatnářky, uklízečky… ti všichni mají také své rodiny, své problémy, své složenky a své životy.
Jak rád odpočíváte?
Miluju cestování. Kdybych mohl, jezdím po světě 365 dní v roce 24 hodin denně. A mé ideální víkendové dopoledne je proležené v posteli s knihou v ruce. To si opravdu umím užít, když je na to čas. A další skvělé chvíle jsou samozřejmě ty strávené s rodinou.
Určitě máte mnoho plánů v profesním životě, prozradíte nějaké?
V této době mám opravdu jedno jediné přání a plán. Vrátit se do období před pandemií. Tahle doba neprospívá vůbec nikomu a mám takový pocit, že všeobecný strach a rozdělenost společnosti je teď možná větším zlem než pandemie samotná.
Přidat komentář