Absolventka zoologie a uznávaná potápěčka provádí podmořské výzkumy živočichů po celém světě a s jejich fotografiemi vyhrává prestižní ocenění.
Za podmořskou fotografii máte řadu ocenění, kterého si vážíte nejvíce?
Bronzové medaile v soutěži Zemský ráj v roce 2007 a Ceny časopisu PhotoArt v 27. Národní soutěži a výstavy amatérské fotografie, tam jsem totiž zabodovala mezi fotografy suchozemci.
Ale dvakrát po sobě jste přebírala cenu za podmořskou fotografii do 25 let Prix Our World Underwater Society ve Francii. To je výjimečné ocenění…
Bylo to neuvěřitelné, vůbec jsem to nečekala. Obrovský úspěch na světové úrovni a další povzbuzení do budoucna.
Než jste toho dosáhla, musela jste zvládnout potápění. Začínala jste v Teplicích?
Ano, přímo v potápěčském centru Seamaster u instruktora Martina Jakeše. Absolvovala jsem zde teorii a bazény, volnou vodu jsem pak dodělávala přímo v moři u instruktora na Kypru.
Vedli vás k toulkám pod hladinou rodiče?
K potápění jsem se dostala společně se svým tatínkem, když mi bylo dvanáct let. V té době to byl nejnižší věk, kdy bylo možné se začít potápět, dnes jsou programy i pro mladší děti. Tátu to tak nadchlo, že se nakonec stal potápěčským instruktorem na plný úvazek.
Takže jste chtěla být odmalička potápěčkou?
Já jsem chtěla být vším možným, většinou archeoložkou nebo paleontoložkou – což mě drží dodnes. Tedy věda. Vždy jsem tíhla k přírodě a díky potápění mě to šouplo k mořské biologii. Také jsem chtěla být učitelkou a učit, proto jsem vystudovala i magisterský obor učitelství biologie pro střední školy.
Jak vás napadlo spojit fotografování a potápěním?
První podvodní foťák jsem do ruky dostala kolem 14 let, kdy už jsem byla i v potápění zkušená a mohla si dovolit zaměstnat ruce fotoaparátem. V podstatě abych se zabavila, když tatínek dělal lidem potápěčské kurzy, a abych jim udělala fotky na památku. Přitom jsem ale nafotila i to, co jsem pod vodou našla za zajímavé útvary a organismy. Chtěla jsem také nepotápějící se mamince ukázat, proč do té vody pořád lezeme. Dnes už si ponor bez foťáku nedokážu ani představit.
Je nějaké místo, kde se potápíte nejraději? Nějaké vaše oblíbené?
Nejraději to mám v Rudém moři v Egyptě, je to od nás v podstatě hned za rohem a Rudé moře zkrátka nic nepřekoná. Mojí druhou nejoblíbenější destinací je Lembežská úžina na Sulawesách – potápí se tam na černém vulkanickém písku, je zde hrozně špatná viditelnost, ale ty příšerky, co tady bydlí, se nedají nikde jinde potkat.
Jak náročné jsou dlouhé pobyty u mořského dna na fyzičku?
Záleží na tom, kde se potápíte – jestli musím ujít k vodě s výstrojí na zádech 200 m, anebo jestli udělám 1 krok a pohodlně spadnu do vody z lodě. No a pod vodou když můžeme, tak nikdy neplaveme proti proudu. Klidně kolikrát strávíme ponor u jednoho šutru a hledáme breberky. Jsme tam na relaxaci. Někdy to může být fuška a náročnější, ale většinou je to pohoda. Já třeba mám odmalička problémy se zády, a tak nemohu výstroj moc tahat. Když to jde, oblékám se přímo na hladině ve vodě bez námahy. Máme mezi sebou mnohdy i handicapované potápěče, takže vždy se dá vše udělat tak, aby se podle potřeby danému potápěči pomohlo a ulehčilo.
Co manžel, potápíte se či fotíte spolu?
Manžela už jsme potápět naučilia i se se mnou potápí,když může. Jelikož má opravdudobré oči, tak mi pod vodouhledá, co bych mohla vyfotit,a našel mi už pár perliček,které bych bývala přehlédla,např. nohatku nebo krevetuharlekýnovou. Pro fotografa je lepší mít s sebou v týmu někoho, kdo nefotí a může hledat objekty k focení nebo dává pozor na cestu.
Kolik stojí výbava potápěče?
Dneska už není třeba si pořizovat vlastní výstroj, všude na světě jsou půjčovny, a tak je možné si vše půjčit. Třeba v takovém Vietnamu ani nepočítají, že by si někdo přivezl vlastní výstroj, a v ceně potápění je tak automaticky i zapůjčení jejich výstroje s celým servisem. Vše vám odnesou, nastrojí, přinesou, uklidí, vy přijdete na potápění jen s ručníkem v ruce.
Jak vypadá váš den na výpravách pod hladiny moří?
Záleží jak kde a kdy. Když jsem na potápěčském safari v létě na lodi, tak obvykle skáču na první ponor kolem šesté hodiny ráno, po ponoru je snídaně, chvíli oddech, druhý ponor, oběd, pauza, třetí ponor, svačina, pauza, čtvrtý ponor, pauza, noční ponor, večeře. V pauzách nebo po večeři pak pro potápěče někdy dělám i zajímavou přednášku či promítání nebo třeba kurz mořské biologie či učím potápěče monitoringu korálových útesů. Takže práce od rána do večera.
Jaký fotoaparát používáte pro potápění, musí být nějak speciálně upravený?
Jsou speciály, ale já mám normální kompaktní fotoaparát v potápěčském pouzdře.
Co vlastně pod vodou fotíte? Cokoliv?
Já fotografuji hlavně drobné živočichy a detaily. Mrňavé věci. Spousta potápěčů malé věci přehlíží, ale přitom jsou tak krásné a zajímavé. Navíc tím, že se umím velmi dobře dívat, a vím, kde mám co hledat, objevím vzácnosti. Je to také hodně zábavné a dobrodružné, postupné objevování, co zase najdu. Třeba centimetrového mořského koníčka – to je pak ta pravá výzva. Jedna stránka mé fotografie je biologická: prostě zaznamenat zajímavé organismy, biologické jevy, jejich anatomii, strukturu. Ale pohrávám si také hodně s uměleckou fotografií. Díky lepšímu vybavení fotoaparátu mohu fotit pod vodou i širokoúhlou fotografii.
Které fotografie si vážíte nejvíce?
To je těžké říci. Každá fotografie má svůj příběh. Nejvíc si asi vážím snímku žraloka velkookatce indického z Egypta. Byla to obrovská náhoda, můj první žralok, vůbec jsem nefotila, až když byl úplně u mě, tak jsem si uvědomila, že bych ho mohla cvaknout. Mám tak jen jednu fotku. Loni mne kvůli ní oslovilo anglické nakladatelství. Nemohli totiž nikde najít fotografii tohoto druhu žraloka, dneska je tedy k vidění v nové encyklopedii žraloků.
Věnujete se i cestopisným reportážím? Která země vám učarovala?
Jedna z nezapomenutelných zemí, které jsem mohla navštívit, byl Vietnam. Díky škole jsem měla možnost strávit měsíc na Papui Nové Guineji – dělat zde výzkum tropického deštného lesa, ale hlavně poznat místní domorodý život. Bylo to skvělé. Nedávno jsem´byla také v Ománu a naprosto mne nadchnul přírodou i historií. Ráda bych se tam v budoucnu opět někdy vrátila.
Co vás zaměstnává právě teď?
Snažím se dotáhnout publikaci své první knihy Podmořská setkávání 1 – Příšerky a trpaslíci. Doufám, že se mi podaří vše brzy doladit a kniha bude na světě. Její přípravou se zabývám již 2 roky, ale kvůli komplikacím se realizace musela posunout. Neskutečně se tedy těším, až tento projekt úspěšně dokončím. Jinak se zabývám propagací a popularizací vědy, pomáhám a vymýšlím aktivity v oblasti výuky biologie na základních a středních školách, přednáším vysokoškolským studentům, připravuji semináře pro učitele atd.
Mohou vaši práci Tepličané někde vidět?
Letos jsem už v Teplicích měla velkou výstavu fotografií v Galerii Jízdárna a také v Galerii Central Most. V nejbližší době zatím na severu Čech nic nechystám ale mé fotografie můžete najít na webu a facebooku či v různých časopisech.
Co české potoky a řeky, tam byste nevlezla?
Já bych tam i vlezla, ale nemám kdy. Když jsem v Čechách, tak nemám na potápění vůbec čas, buď někde přednáším po republice anebo jsem ve škole.
Vystudovala jste zoologii, přednášíte, publikujete v odborných periodikách, navíc jste pořád v pohybu – na cestách pod hladiny oceánů. Co dostane přednost?
Velmi ráda bych po studiích zůstala u nás na univerzitě a vyučovala zde. Hrozně mě totiž baví učit. Zároveň bych ráda pokračovala ve vědeckém výzkumu a ochraně přírody. Snad to půjde dohromady.
Moje nej…
Číslo: 5
Jídlo: steak
Politik: nemám
Hudba: Vivaldi, Edvin Marton
Záliba: potápění, geocaching
Citát/krédo: „Moře, jak jednou vysloví své zaklínadlo, drží nás ve své moci navždy.“ Jacques Yves Cousteau
Profil:
Martina Balzarová se narodila v roce 1987 v Teplicích. Vystudovala zoologii. Soustavně se věnuje podmořskému potápění a focení po celém světě. Účastní se podmořských výzkumů i mezinárodních projektů na ochranu podmořského světa. Za svou činnost získala Cenu časopisu PhotoArt či bronzovou medaili v soutěži Zemský ráj v roce 2007.
Přidat komentář