Parta kamarádů, které spojuje láska k muzice to je teplická kapela FROM. Podle zpěváka Filipa Kotka kluci z kapely mají nepsanou dohodu: když se tvoří muzika a texty, musí být všichni spokojení. A osm let to už teplické formaci klape.
Filipe, jak jste se dali dohromady?
Kytaristu Martina jsem poznal, ještě když jsem studoval konzervatoř. Hledal zpěváka do předchozího projektu, ve kterém působil i basák Ríša. Postupně se přidal i náš bubeník Ondra. A i když projekt nevyšel, hrálo se nám spolu dobře a i lidsky to klapalo. Chtěli jsme pokračovat ve spolupráci a vznikl FROM.
Co vlastně znamená název vaši kapely FROM?
Musím říct, že na názvu jsme se shodli všichni, dá se říct okamžitě, i když samozřejmě byly ve hře i další varianty, tak FROM nám všem dávalo největší smysl. No a co znamená? Každé písmeno zastupuje jednoho člena kapely. F je Filip, R – Richard, O je Ondra a M – Martin.
Takže hrajete od začátku stále ve stejném složení?
Ano, kapela i tak byla od začátku postavená. Buď všichni anebo nic.
Na scéně jste od roku 2013. Jak ty společné roky hodnotíte?
Jako krásnou zkušenost, jak lidskou, tak muzikantskou. Zažili jsme toho spolu hodně. Od nárazového úspěchu, kdy se po sítích, z ničeho nic, začal šířit singl V Síti, až po určitou formu beznadějně, kdy jsme pomalu zjišťovali, že prosadit se v českých rádiích, chce asi víc než žít hudbou a věřit ve společný cíl. Zažili jsme strašné množství společných chvil, smíchu, sdíleli jsme za tu dobu řadu profesních i soukromých vzletů i pádů. Prostě plných osm let.
Osm let je přeci jen dlouhá doba. Nelezete si někdy na nervy?
Kapela je jako vztah, jenže tady jste čtyři. Takže je jasné, že občas se ty třecí plochy potkají (smích).
Je něco, co byste udělali jinak?
Je spousta věcí, které, pokud se podíváme zpět, by bylo parádní využít a uchopit jinak. Jenže to nejde. My v kapele věříme, že život je poskládaný tak, že se děje v určitou dobu přesně to, co se dít má. A těžko říct, jestli by změna něčeho v minulosti, měla v konečném výsledku ten očekávaný efekt.
Nastalo období, kdy jste s hraním chtěli třeba seknout?
Seknout? Jasně, nejméně stokrát (smích). Ale dokud člověk cítí, že je to správně a má sám ze sebe pocit, že může kapele nějakým způsobem pomoc, tak by se končit nemělo. Konec by měl přijít až ve chvíli, kdy vám to všechno přestane dávat smysl. Vy pak víte, že prostor, ve kterým jste si připadal přirozeně se pro vás stane bojem o každý nádech. Pak je asi na čase jít dál, v nějakým jiným, opět přirozeným prostoru.
Pustili byste do mužské kapely ženu?
Když by byla přínosem, tak bych v tom zas takový problém nehledal. Ostatně my v kapele měli ženu, spolupracovali jsme docela dlouho s fotografkou a textařkou Monikou Hlinkou, která do našeho týmu zapadla velmi dobře. Myslím, že to není ani o tom, jestli je to žena nebo muž, je to asi o konkrétním člověku, o jeho vizích a celkovém přínosu
Co jste dělali, když jste teď skoro rok nemohli hrát?
Pro nás změna v tomto roce nastala opravdu jenom v tom, že jsme nemohli jezdit hrát živě. Jinak jsme převážně krom koncertů dělali to, co jsme dělali i před covidem. Věnovali jsme se studiové tvorbě, rodinám, přátelům a koníčkům. Jelikož nás hudba nikdy neživila, tak jsme chodili normálně do práce, kam jsme ale chodili i před tímhle bláznivým obdobím (smích). Takže kromě toho, že člověk nemohl na koncerty a neměl žádný vyžití, jako si nemohl zajít na pivko a vlastně nemohl skoro vůbec nic, co se společenského a kulturního života týká, tak ten základ pro nás zůstal, dá se říct stejný.
Určitě máte rádi všechny svoje písničky, ale je nějaká oblíbenější?
To je u každého z nás jiné. Všeobecně jsme vždy hrdí na tu poslední, ale citově se pořád vracíme k V Síti. Ta totiž neustále i po letech budí emoce nejen v nás, ale i v dalších a dalších posluchačích, které k sobě poutá.
Loni jste nahráli píseň s názvem Díky, jako podporu všem lidem táhnoucím za jeden provaz v době koronavirové. Jakou měla odezvu?
Ten song mám rád. Byla to hloupá doba a chtěli jsme jenom říct „díky”, a že bude líp. Domlouvali jsme se na dálku, vyzvali lidi, aby nám na song natočili videa a poslali fotky a z těch jsme poskládali videoklip.
Nedávno jsem zaznamenala vaši písničku Minulost v hitparádě Frekvence 1. V klipu vám hraje Pavel Zedníček. Jak vás napadlo oslovit zrovna jeho a jak se vám spolupracovalo?
Když jsme na zkušebně dávali dohromady námět na videoklip, kdy hlavní roli měl hrát charismatický český herec, padlo jeho jméno téměř okamžitě. Nejdřív jsme měli ostych ho oslovit, ale jeho reakce byla skvělá. Spolupráce s ním pak naprosto profesionální. Jeho pozitivní energie nás úplně dostala. Je to veliký profesionál a ještě větší člověk.
Jakou má klip s Pavlem Zedníčkem odezvu?
Myslím, že odezva na klip je převážně pozitivní, alespoň ze zdrojů, které se ke mně dostávají, a které sleduji. Pro mě osobně je to krásná zkušenost, ze které mám moc velikou radost.
Plánujete nějakou s ním nějakou další spolupráci?
Nám ty spolupráce vznikají dost spontánně, takže kdo ví, co nás čeká a nemine (smích). Asi se necháme překvapit, co nám vesmír ještě naservíruje. Každopádně to byla nádherná zkušenost, s obrovskou osobností. A i kdyby už žádná spolupráce s panem Zedníčkem neproběhla, tak ten den s ním mi nikdo z hlavy, ze vzpomínek a ze srdce nevymaže.
A je složité v této době mladé kapele prorazit?
Myslím že prorazit je složité v jakékoli době. Nám se to zásadně nepovedlo za osm let. Dostali jsme se na nějaký stupeň, ale že by se nám z toho projektu povedlo udělat samostatnou žijící entitu, která je na té bázi, že je finančně stabilní a převážně výdělečná, to si myslím, že se nám nepovedlo. To ale neznamená, že pak nemůže přijít kapela, která funguje třeba rok a povede se jí dostat na úplně jinou úroveň, než jsme my. Je to asi v každé profesi stejné a recept je všude podobný… ambice, šikovnost, chuť a velikou část týhle omáčky samozřejmě dochucuje štěstí.
Jste teplická kapela, bydlíte pořád v Teplicích? Nebylo by jednodušší dělat muziku třeba v Praze?
Já žiju v Děčíně, Martin a Richard jsou z Teplic a Ondra z Chomutova. Zkušebnu máme v Teplicích a považujeme to tak vlastně za takový náš středobod. Takže ano, jsme teplická kapela. Nemyslím si, že by Praha v tomhle směru poskytovala nějakou zásadní výhodu. Víte, ono je to tak, že vám to buď vesmír dá anebo ne. Praha na tom zásadní podíl určitě nemá (smích).
Co se vám na Teplicích líbí a co ne?
Teplice jsou skvělé místo. Kultura zde dýchá ulicemi a jsou tady nadšení lidé, kteří pořádají skvělé akce. Třeba Malá Paříž je fakt parádní. Už jsme s Teplicemi tak sžití, takže těžko něco kritizovat. Máme to tady rádi.
Teď se asi těžko plánuje, ale přiblížíte nám, kde by vás fanoušci mohli přes léto vidět?
Tak to je opravdu těžké říct, v tuhle chvíli, kdy sami pořadatelé neví, co bude. Fanouškům můžeme doporučit, ať sledují náš instagram, facebook a ideálně naše webové stránky, které jsou fromband.cz a kam veškeré aktuality dáváme.
Přidat komentář