Na Cínovci bude stát socha pohraničníka se psem

Foto: klub-pohranici.cz
  •  

Klub českého pohraničí na Cínovci v sobotu odhalí novou sochu. Na pozemku, který klub vlastní, už jeden pomníček stojí. Stávající pomník teď rozšíří o zhruba dvou metrovou sochu pohraničníka se služebním psem.

Proti tomu se ohradili náměstek ústeckého hejtmana Jiří Řehák a krajský radní Michal Kučera. „Organizaci Klub českého pohraničí řadí ministerstvo vnitra mezi extremistické a jejími aktivitami se zabývá BIS. Zabíjení vlastních občanů na československé hranici dává tenhle bizarní spolek ke cti tehdejším pohraničníků,“ řekl Jiří Řehák a doplnil, že takový pokroucený výklad dějin do dnešní doby nepatří.

„Jsem historik, a tak si dám záležet, aby se k veřejnosti dostaly informace o tom, co skutečně znamenala komunistická ochrana hranic,“ vysvětlil ještě Řehák.

Na hranicích při pokusu utéct z Československa zemřelo na 282 lidí, z toho 145 bylo zastřeleno právě pohraniční stráží. „Umístění sochy je zneuctěním památky těch nejméně 282 zabitých civilistů, kteří se pokoušeli uprchnout z totality za svobodou. Stejně tak neuctivé je vztyčení sochy k pohraničníkům, kteří na hranicích umírali povětšinou kvůli komunistickému šlendriánu a drilu na následky nehod a sebevražd,“ přiblížil radní Kučera a dodal, že zkoumá právní možnosti, jak lze docílit odstranění sochy odkazující ke zločinnému režimu.

Pohraniční stráž byl vojensky organizovaný sbor, který měl za úkol hlídat státní hranice, střežit, aby přes ni nikdo nepřešel, ani od nás ven. Byli doplněni vojáky, kteří si na hranicích odbývali dvouletou základní vojenskou službu.

Podle historika Libora Svobody z Ústavu pro studium totalitních režimů příslušníků pohraniční stráže, kteří zahynuli na hranicích, bylo 11 nebo 12 případů, kdy dotyčný příslušník zahynul při střetu, oni tomu říkali, s narušitelem. Většinou byli zastřeleni, jsou asi dva nebo tři případy, kdy byli na hlídce a došlo ke sběhnutí vojáka, který zavraždil svého kolegu.

Drtivá většina příslušníků pohraniční stráže – dohromady jich bylo 550 nebo 560 – zahynula smrtí, jaká byla tehdy velmi běžná i u armády. Bylo to velké množství sebevražd, neúmyslných zabití čili spíš z nedbalosti, několik případů, kdy vojáci zahynuli v drátech, úmrtí při výcviku a velké množství autonehod.


  •  

Napište první komentář

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*


*