Barokní jezuita Athanasius Kircher, který býval označován mezi tehdejšími vzdělanci jako fénix nebo jako poslední člověk, jenž věděl všechno. A nebylo to příliš nadsazené – zabýval se čínskými památkami, egyptskými hieroglyfy, otázkami optiky, akustiky, dějinami hudby nebo studiem různých jazyků.
Při šířce svých zájmů, které se vtělily do jím sepsaných 32 knih, byl samozřejmě některými svými současníky napadán za domnělé i skutečné chyby ve svém rozsáhlém díle, připomeňme zde alespoň dva z jeho kritiků, oba podobně mnohostranné – dánského učence Marca Meiboma (1630-1711) nebo francouzského řeholníka Marina Mersenna (1588-1648). Veškerá kritika však nemohla nic změnit na skutečnosti, že Kircher byl ve společnosti tehdejších učenců, ale i mimo ní pokládán za hvězdu první velikosti. K jeho věhlasu přispělo i muzeum, které zřídil v Římě a jehož návštěva stejně jako možnost alespoň krátce si popovídat s tímto všestranným jezuitským učencem patřila k touhám mnoha tehdejších „turistů“.
Jedním z nich byl pozdější pražský arcibiskup a duchcovský pán Jan Fridrich z Valdštejna (1642-1694), jemuž Kircher dedikoval spis „Ars magna lucis et umbrae“ věnovaný otázkám optiky, kterýžto se dodnes dochoval také ve fondech teplické clary-aldringenské knihovny. Především však oba měli jednu společnou zálibu – úctu ke sv. Eustachovi, kterému se údajně zjevil při lovu jelena mezi jeho parohy ukřižovaný Kristus a dotazoval se jej proč ho pronásleduje? Následně došlo k Eustachovu obrácení. To se stalo na místě zvaném Mentorella v prenestinských Alpách, kam Athanasius Kircher mladého Valdštejna zavedl, ten potom přispěl na novou kapli sv. Eustacha, která se od roku 1666 na zmíněném místě začala stavět. Ideovým zdrojem mohl být právě spis „Historia Eustachio – Mariana“ vydaný roku 1665, tedy krátce před tím, než se začalo se stavbou zmíněné kaple. Tento spis je rovněž součástí fondu clary-aldringenské knihovny v Teplicích a sestává z pěti částí. První se věnuje životu sv. Eustacha. Druhá část je věnována jeho genealogii.
Třetí část knihy pojednává o místě, kde došlo k Eustachově konverzi, čtvrtá o založení kostela Panny Marie v Mentorelle a poslední právě o zřízení kostela sv. Eustacha na uvedeném místě.
Přestože Athanasius Kircher byl v kontaktech zejména s Janem Fridrichem z Valdštejna, je třeba zdůraznit, že s ním byl ve styku i Jan Marek Jiří Clary-Aldringen (1638-1700). Proto se také obě vystavované knihy nesoucí vlastnické vpisky Clary – Aldringenů dostaly do jeho knižní sbírky. Kniha „Ars magna lucis et umbrae“, nese latinský vpisek o tom, že kniha náleží urozenému panu Janu Marku Jiřímu Svaté Říše římské hraběti z Clary a Aldringenu a do katalogu byla zapsána roku 1677. Spis „Historia Eustachio-Mariana“ je z hlediska vpisků ještě zajímavější. Poznámka „Donum Authoris“, což znamená „dar od autora“ na frontispice provázená třířádkovým italským textem by mohla být od samotného Athanasia Kirchera ikdyž jeho rukopis moc nepřipomíná. Vlastnický vpisek v knize pochází až z doby nástupce Jana Marka Jiřího – Františka Karla Clary-Aldringena, pro něhož byl tento spis nepochybně jedním z hlavních inspiračních zdrojů při rozhodnutí postavit ve Mstišově kapli zasvěcenou právě sv. Eustachovi. K položení základního kamene došlo v roce 1707 za asistence oseckého cisterciáckého opata Benedikta Littweriga. To je také skutečnost hodná zájmu, protože v Oseku v kapli sv. Kateřiny dodnes nalezneme boční oltář se sochou sv. Eustacha a fungovalo zde též zbožné bratrstvo zasvěcené tomuto svatému.
Přidat komentář