Vtipný a chytrý člověk, příjemný společník, se kterým se dá smysluplně mluvit o čemkoli libovolně dlouhou dobu. To je Martin Novák. Povoláním meteorolog, který toho ale kromě sledování počasí stíhá ještě mnohem víc. Sám o sobě říká, že je také herec, amatérský kuchař, spoluzakladatel projektu Moře klidu, bývalý básník, prezident Alex Varfalvi Revival, stolní tenista, bordelář, milovníkvína a piva a pedagog.
Jak jste se dostal k meteorologii?
Brzo. Zatímco do svých šesti let jsem chtěl být astronomem, tak od sedmi jsem toužil být meteorologem. Vděčím za to teplické hvězdárně, protože jsem tam takřka vyrůstal. Tehdy tam totiž kromě dalekohledů a podobných věcí byla také klimatická stanice. Právě tam mě počasí začalo bavit.
Být meteorologem je podobné jako být fotbalovým trenérem. Každý má pocit, že počasí tak trochu rozumí. Takový meteorolog v hospodě musí asi často čelit kritice, ne?
Tak on si člověk zvykne. Občas to znamená, že musím zvýšit hlas a říct lidem, ať mě nechají být, že oni taky netahají práci do hospody. Dalekosáhle diskutovat nemá cenu. I když je pravda, že meteorolog nikdy nemá volno, protože počasí se prostě děje pořád. Takže kolikrát i vybíhám před tu hospodu, abych se podíval, jestli mi předpověď vyšla.
Pokud si dobře pamatuju z různých exkurzí v hydrometeorologickém ústavu, meteorologové používají pro předpověď takzvané matematické modely. Záleží v téhle vědě ještě na osobním přínosu toho kterého meteorologa?
Na tom, kdo u modelu sedí, určitě záleží. Tak třeba mladší kolegové jsou ze školy více zvyklí modelovat, a více se tedy na modely spoléhají. Nejdůležitější pro meteorologa, když má dělat krátkodobou předpověď, je stejně okno a vlastní rozum. Modely jsou určitě dobrým pomocníkem, ale nikdy nemohou být sto procentně přesné. Třeba v tak komplikovaném terénu, jaký je tady na severu, je potřeba, aby se meteorolog zamýšlel nad tím, co v kterém místě počasí udělá. Okno je zásadní v tom, že když vidím, že model mi už na teď předpovídá něco jiného, než co se děje venku, je něco špatně a musím prostě použít vlastní hlavu.
Co všechno, krom dívání z okna a sestavování předpovědí na příští den, meteorolog ještě dělá?
Práci nám zpestřují různé speciální úkoly. Býváme třeba na závodech bezmotorových letadel, meteorologicky zajišťujeme závody v lyžování nebo akce balonového létání. V zimě děláme speciální předpovědi pro údržbu silnic. Také připravujeme posudky na šíření znečištění z průmyslových provozů. Součástí naší práce je také spolupráce s hydrology, kteří sledují situaci na vodních tocích. Takže předpovědi počasí v novinách nebo v televizi jsou pro nás vlastně menší částí naší práce.
Taky učíte na ústecké fakultě životního prostředí meteorologii. Už jste vychoval nějakého kolegu?
Učení je taky zajímavá věc. Udržuje mě to v tom, abych nezapomínal teoretické základy. Na FŽP se meteorologie učí jeden semestr, takže je jasné, že za takovou dobu se nedá vychovat hotový meteorolog, zvlášť když studentům chybí základy matematiky a fyziky. Ale teď zrovna máme z Ústí jednu absolventku, kterou si tedy ještě dovychováváme. I když si myslím, že hotovým meteorologem se člověk nestane asi nikdy. Vždycky když si myslí, že už to umí, tak se stane něco, s čím se ještě nesetkal.
V posledních letech se hodně věnujete projektu Moře klidu. Kde se vlastně tahle myšlenka vzala?
Myšlenka vznikla ve spolupráci s pražskými filmaři, kteří chtěli točit film o řekách na severu Čech, o tom, jak jsou poznamenané člověkem. Když jsme s nimi seděli a povídali si, tak jsme došli k tomu, že současný stav rekultivací nestojí za nic, a tak se zrodilo Moře klidu.Pojďme ho těm, kteří o něm ještě neslyšeli, trochu představit.Vznešeně řečeno je to model rozsáhlé hydrické rekultivace slanou vodou. Znamená to vytvoření vodní nádrže sahající od Chomutova po Teplice, s tím, že by byla naplněná vodou z Baltského, případně Severního moře, a to včetně planktonu a podobně, aby se tam udržel život. Přesto, že to takto napsáno vypadá naprosto fantasmagoricky, ve světě už projekty, které prokázaly reálnost a technickou proveditelnost, existují. Takže teď jde jen o to, naučit se myslet jinak. Nedržet se při zdi.
Jak daleko už s realizací jste?
Samozřejmě realizace vytvoření moře jako takového není možná před vytěžením důlních jam, ale to neznamená, že sedíme s rukama v klíně. Navázali jsme spolupráci s architektonickou hutí Archwerk a výsledkem je už déle stojící maják ve Strupčicích a také čerstvě otevřená Duchcovská marína. Chceme i dál pokračovat v propagaci Moře klidu formou landartových projektů, následovat by měla například severní mořská cesta, která by měla spojovat strupčický maják s marínou a po trase seznamovat lidi nejen s Mořem klidu, ale i historií a současností industriální krajiny Podkrušnohoří. Taky se chystá výstava v Ústí ve Fillově galerii v areálu Armaturky. Je toho prostě hodně.
Pokud vím, Moře klidu vyvolalo velkou pozornost médií.
Hned po ohlášení projektu se samozřejmě média ozvala a chtěla zjistit, jestli nejsme jen nějací magoři. Myslím, že novináři byli překvapeni tím, že hned na začátku jsme měli po ruce poměrně pádné argumenty, a tím se zájem jen zvětšil. Projekt se nám podařilo dostat nejen do českých novin a časopisů, do českých rádií a televizí, ale i do zahraničí. Včetně rozhovorů pro televize dvou námořních velmocí, USA a Ruska. Ale nás spíš těší zájem lidí. To, že máme na FB více než 10 tisíc fanoušků, je stejně skvělé jako zavazující.
Moře klidu není zdaleka jediná vaše veřejná aktivita. Jste také prezidentem Alex Varfalvi Revivalu. Můžete nám tuto akci přiblížit?
Jedná se o přímého pokračovatele legendárního memoriálu Alexe Varfalviho, jehož dvacet ročníků proběhlo pod knutou prezidenta Yardy Pichlíka. Přišlo mi líto, že by měl tento kulturně-sportovní podnik zaměřený na poznávání teplických hospod a vlastních limitů skončit, proto už tři roky pokračuje jako revival. Systém zůstal stejný, na trase je vždy zhruba 15 hospod, v každé je třeba vypít alespoň jedno pivo. Ženy mohou vypít malé.
Ještě bychom měli říct, kdo byl Alex Varfalvi.
Alex Varfalvi byl známou teplickou figurou, v podstatě bezdomovec živící se brigádami. Byl dobře známý zejména všem lékařům a personálu teplické nemocnice. Vždy dobře naladěn, vždy připraven něco vypít, vždy připraven dát k dobru nějakou historku ze svého bohatého života.
Když se bavíme o tvých aktivitách, určitě bychom neměli vynechat působení v radikálním baletu Vyžvejklá bambule.
V Bambuli jsem měl tu čest působit nějakých šest sedm let v rolích poměrně nevýznamných pro soubor, ale klíčových pro mě a pro publikum. Kromě divadla ale Bambule v té době natočila čtyři filmy, ve kterých předvedla věci netušené, a to mě bavilo asi nejvíc.
Tak to by byla věda, krajinotvorba, umění. A co sport? Říká vám něco?
Kromě pivní turistiky se věnuji také stolnímu tenisu. Už řadu let hraju za tradiční teplický klub Lokomotiva.
Celý váš život je spojený s Teplicemi. Jaký je váš vztah k nim? Předpokládám, že dobrý.
Narodil jsem se v Náchodě, ale už od svých 14 dnů jsem Tepličák. Dětství strávené na Písečáku, Třešňovce, Doubravce a samozřejmě na hvězdárně bylo k nezaplacení. Docela by mě zajímalo, kolik měst nabízí svým obyvatelům takovéto možnosti. Od svých osmnácti jsem si dal pauzu. Nejdřív jsem byl 5 let v Praze na škole a pak jsem se 10 let pokoušel bydlet v Ústí nad Labem kvůli práci. Nešlo to. Návrat do Teplic pokládám za to nejlepší, co jsem v dospělosti dokázal. Už jen výše popsané aktivity snad v jiném městě ani provozovat nejdou. Není s kým a není pro koho. A proto mám Teplice rád.
Jak jste sám řekl, v Teplicích se dějí věci, které se pravděpodobně jinde nedějí, s lidmi, kteří jinde nejsou. Nebo alepoň ne v takové míře. Čím si to vysvětlujete? Je to klimatem?
Tak to si nemyslím. Klima Teplic není v tomto geografickém prostoru nijak výjimečné.Osobně to přičítám spíš schizofrenii města. Je lázeňské, nebo průmyslové? Je německé, nebo české? Je historické, nebo moderní? To všechno vytváří napětí a to se někde vybítmusí. A rozhodně je lepší, když se vybíjí tvůrčím způsobem než třeba jen v podobě bandy fotbalových chuligánů. Mimochodem tepličtí fanoušci jsou v lize asi ti nejklidnější.
Moje nej…
Číslo:Ludolfovo
Jídlo: moje
Politik: Alois Rašín
Hudba: Sdružení rodičů a přátel ropy
Záliba: život
Citát/krédo: Nečiň druhým, co nechceš, aby dělali tobě
Profil:
Martin Novák (1967) je Tepličan tělem i duší, který se jen shodou okolností narodil v Náchodě. Pracuje jako vedoucí regionálního předpovědního pracoviště na pobočce Českého hydrometeorologického ústavu na Kočkově v Ústí nad Labem. Meteorologii vyučuje na Fakultě životního prostředí UJEP. Svůj volný čas dělí mezi projekt Moře klidu, stolní tenis, prezidentování Revivalu Alexe Varfalviho, vaření a spoustu dalších věcí.
Veronika Vorlíčková
Přidat komentář