V roce 2005 se Lucie Šlégrová stala vítězkou soutěže krásy, tehdy ještě pod dívčím jménem Králová. Od té doby uběhlo sedmnáct let a teplická rodačka už předvádí módu jen na charitativních akcích. V současné době jí většinu času zabere péče o rodinu, především dvouletého syna Rona.
Jste teplická rodačka, co máte v městě ráda, najdete nějaká oblíbená místa?
Mám ráda celou lázeňskou část. Pocházím z Třešňovky vedle Bílé cesty a chodila jsem často pěšky na baleťák do teplického divadla. Chodila jsem Zámeckou zahradou, přes Zámecké náměstí a kolem Beethovena, celá tato trasa je pro mě silná vzpomínka z dětství. Zrovna nedávno jsem tam byla, procházela jsem se a kochala se v parčíku za divadlem. Líbí se mi i Doubravka, kterou si ráda vyjdu rychlou chůzí se synem v kočárku. Krásný místa jsou a doufám, že stále zůstanou v celé této oblasti.
Stále vás něco s Teplicemi pojí? Máte tu rodinu, přátele nebo třeba pracovní povinnosti?
Mám v Teplicích úplně celou rodinu i všechny svoje kamarádky. Před nástupem na mateřskou dovolenou jsem v Teplicích i pracovala. Kancelář jsem měla v centru města, v Lipové ulici.
Nedávno se vám narodil chlapeček, kterému byly letos dva roky. První dva syny jste měla jako mladá maminka, třetího na prahu čtyřicítky. Dá se říct, jak moc je to rozdílné?
Vesměs je to hodně podobné, emoce jsou stejné, ale přesto je něčeho více a něčeho méně. Přiznávám, že teď jsem více unavená a navíc nejmladší synek je nespavec, takže nám dává opravdu zabrat. A ačkoli jsem si myslela, že jsem zkušenější matka, tak se ta větší úzkostlivost projevila. Myslela jsem si, že mě už nemůže nic překvapit, ale ta delší doba mezi prostředním a nejmladším synem způsobila, že jsem na vše koukala zodpovědněji. Na druhou stranu mám teď větší nadhled a s manželem jsme se shodli, že díky malému pomaleji stárneme (smích). Díky němu jsme stále v akci a v běhu a syn nás stále žene dopředu. I když akční jsem byla i se staršími syny.
Máte doma tři kluky a manžela. Jaké to je žít v takové mužské převaze?
Skvělé. I když jsem si holčičku vždy přála a manžel má z prvního manželství dceru, tak zpětně musím říct, že s klukama je to jednodušší. Vše se hned vyjasní a jedeme dál, nehrozí, že by byli nafouknutí. Když vidím dcery od kamarádek, jak se dokážou urazit, tak na to bych asi neměla nervy (smích). Navíc jsem sama vyrostla v čistě mužské a klučičí převaze, a sama jsem povahově víc kluk, takže to mě ta klučičí převaha provází celým životem.
Váš manžel je bývalý hokejista Jiří Šlégr. Vede ke sportu i vaše kluky?
Nejen manžel je sportovně zaměřený, i já hodně ke sportu tíhnu. V životě nejsem pasivní typ člověka, takže i kdyby je ke sportu nevedl manžel, tak já určitě. Samozřejmě ta naše kombinace si o to říká ještě více. Když děti vidí, že oba rodiče mají sportovního ducha, tak je to pro ně ideální. Takže vedeme ke sportu děti s manželem oba.
Nezdá se to, ale je to už téměř dvacet let, co jste vyhrála titul Miss České republiky 2005. Vzpomínáte ještě, jaký to byl pocit?
Vzpomínám na to hrozně ráda. Já vyhrála titul miss v hotelu Pupp, takže vždy, když jsem na mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, a když v Puppu jsem nebo jdu po těch chodbách, tak si vybavím spoustu věcí. Jako třeba kudy jsem běžela na tiskovku, ale i ten sál, kde se přímo moje korunovace odehrávala. S odstupem času to mám sice trochu v mlze, ale zrovna nedávno to u nás někdo chtěl vidět. Já mám ten galavečer na DVD a pořád si říkám, že bych to měla přetáhnout na nějaké modernější médium, abych o ten přenos nepřišla.
Šla byste do toho znovu?
Určitě ano, byla to šance na takový ten rozlet. Já byla obyčejná holka spíš z chudších poměrů. Rodiče měli tři děti, takže co se týká financí, tak to nikdy neměli jednoduché. A tenkrát taková šance byla obrovská příležitost dostat se do úplně jiné skupiny lidí, získat pracovní příležitosti, vydělat si v podstatě jednoho roku velice slušnou částku peněz. Bylo to krásné období, kterého nelituji, naopak na to moc ráda vzpomínám.
Pomohla vám účast v soutěži a získaný titul nějak při vaší práci?
Byla to zkušenost, na kterou se nezapomíná. Člověk poznává nové přátele, ti ho zase posouvají dál. Během toho roku se podaří nasbírat tolik kontaktů, které mi pomohli a pro mě jako mladou holku otevřeli dveře různých příležitostí. Nějakým způsobem mě to ovlivnilo.
Vy jste působila v modelingu už před titulem miss?
Kolem miss jsem byla úplně v začátcích, měla jsem za sebou pár přehlídek, ale nic zásadního. Tím, že jsem vyrostla mezi klukama, tak jsem si na modelkovství nikdy moc nevěřila. Nikdy jsem nebyla ta, co by kluky přitahovala na první dobrou. Chodila jsem ostříhaná na ježka, byla jsem spíš klučičí typ. Patřila jsem do generace dětí, co vyrůstaly v lese, na ulicích, na zahradách, v sadech, kde jsme kradli ovoce (smích), takže jsem se dlouho v roli modelky ani neviděla, to přišlo až později. Díky velké náhodě.
Teď ještě v branži fungujete?
Už jen na té charitativní úrovni. Když mě občas osloví kolegyně, které znám řadu let a dělají nějakou charitativní akci, tak na to prakticky nikdy neřeknu ne.
Žijete stále na severu Čech, ale nelákalo vás to, třeba v období, kdy jste přihlásila do miss, přestěhovat se třeba do Prahy?
Já jsem v Praze žila sedm let a na sever Čech jsem se vrátila, až když jsem se rozváděla. Ale já bych se asi vrátila i tak. V Teplicích to mám opravdu ráda. Dnes žiji v Litvínově, ale jsem prostě teplická patriotka. Naštěstí jsem v nich za dvacet minut (smích). Takže ačkoli se říká „nikdy neříkej nikdy“, tak já to tady mám tak ráda, že i kdybych se přestěhovala kamkoli jinam, tak mi vždy Teplice budou chybět. I v době, kdy jsem v té Praze žila, tak jsem pendlovala a snažila se vracet domů skoro každý víkend.
Prozradíte, co děláte dnes? Mimo mateřskou dovolenou.
S manželem jsme si vybudovali dům a já se rok věnovala zařizování domu a zahrady, kdy jsme si spoustu věcí udělali úplně sami. Takže dnes, když tam přijdeme, tak víme, že to je naše práce. Teď momentálně jsem doma na mateřské. Mám ještě rok, a pak se uvidí, kam se vydám. Zda se vrátím zpátky do sociální oblasti, kde jsme pracovala před mateřskou, uvidíme.
Před časem jste začala být aktivní na sociálních sítích. Je to v současné době nutností být na sítích vidět?
Dnešní doba si to asi žádá, ale osobně jsem z toho spíš v rozpacích. Dlouho jsem byla proti tomu. Nepatřím mezi typy lidí, co by měli tendenci ochotně sdílet svůj život. Navíc si myslím, že to způsobuje až závislost. Přiznám se, že já nestíhám na někoho koukat, navíc mě to ani moc nezajímá, jak žije, co dělá, co obědvá… čas od času se kouknu na někoho známého. Takže jsem se do toho nechala trochu natlačit, protože mi bylo řečeno, že mě to bude bavit. Ale už to mám rok a žádná euforie se nedostavila (smích). Moji sledující jsou ale bezva komunita, a za to jsem ráda.
Nikdo vás takzvaně nehejtuje?
Toho jsem se trošku bála, ale naopak mě velmi mile překvapilo, jak ti lidé reagují. Já se tedy s nimi také snažím komunikovat, ale je na to pro mě časově náročné. Chci totiž víc žít ten opravdový život. Mít svoje aktivity, rodinu, manžela, děti. Aby to všechno člověk stíhal, tak by pořád musel něco šidit a to mi trochu vadí.
Na sociálních sítích se dá i vydělávat ale…
Dostala jsem nabídku na dvě spolupráce, ty jsem ale odmítla. Ty kódíky na vše možné mi přijdou jak turecká tržnice (smích).
A co bulvár?
Na ten jsem si už za těch osmnáct let zvykla. To je to poslední co bych řešila. I s tím, že když zveřejním nějakou fotku, tak že si ji obratem někdo někam přetáhne, už předem počítám. Spíš mi vadí, jak lidi přestávají žít skutečné životy a žijí a komentují životy druhých. A opravdovým problémem je ta neuvěřitelná závislost mladých lidí na sociálních sítích. Znám případ mladé slečny, která měla kvůli sociálním sítím i psychické problémy. Protože se cítila oproti těm, které sledovala ošklivá, nezajímavá, nedokonalá s nudným životem. Čtyři roky žila v té fikci, kterou ty sítě vyvolávají. Drtivá většina těch věcí, co se tam dává, je přehnaně upravená. Tak to mi opravdu vadí. A jsem vděčná, že můj reálný život je pestřejší, než ho prezentuji na sociálních sítích. Špatně by to bylo, když by se to obrátilo.
Jak ráda trávíte volný čas? Pokud nějaký máte.
S rodinou a turistikou. Ve volné dny vymýšlíme výlety po Čechách nebo tady v příhraničí v Německu. S malým synem se zase vracíme k těm dětským aktivitám, jako jsou návštěvy zoologických zahrad nebo různých zábavních parků.
Přidat komentář