Není příliš obvyklé, aby žena vedla výrobní závod. Ale v teplické sklářské firmě AGC jednu takovou mají.
Je jedinou ředitelkou výrobního závodu v Evropě. V čele fabriky v Kryrech, kde se vyrábí designové sklo, je Miroslava Břicháčová. Mladá drobná blondýnka, která kráčí po provoze s helmou na hlavě a ve volném čase zdolává vrcholky hor společně s muži. A považuje to za samozřejmé.
Jste jedinou ředitelkou výrobního závodu AGC v Evropě. Odkdy šéfujete AGC v Kryrech?
Od října loňského roku. Do té doby jsem pracovala jako vedoucí provozu laminovací linky. To je výroba vrstveného bezpečnostního skla. Vrstvené sklo se skládá ze dvou či více tabulí skla a jedné či více polyvinylbutyralových mezivrstev, které se laminují. Může být v kombinaci i zvukotěsné.
Řídíte výrobní závod, vy jste technický obor studovala?
Chodila jsem na strojní průmyslovku a na vysokou školu na strojní fakultu, obor konstrukce výrobních strojů a zařízení.
A hned po škole jste nastoupila do AGC?
Po škole jsem dva roky žila s mým budoucím manželem v Londýně. Během té doby jsme procestovali Evropu i Ameriku a pak jsme se vrátili do Čech.
Kde se vám nejvíce líbilo?
Těžko říct. Londýn byl sám o sobě specifický – zajímavý a krásný. Mix moderních a historických budov, životní styl a mnoho příležitostí pro sport, zábavu a kulturu. V případě Severní Ameriky to bylo trochu odlišné. Procestovali jsme ji skoro celou. Navštívili jsme hodně přírodních památek, což byly úžasné scenerie a poznali trochu jiný životní styl.
Co vám nevyhovovalo?
V Londýně jsme si museli zvyknout na velmi rychlý a hektický život. Když jsme tam chtěli nějakým způsobem obstát, tak jsme nesměli usnout na vavřínech. Naopak Amerika mě překvapila striktními pravidly a někdy pro nás Evropany nepochopitelným chováním. Po měsíci v Americe jsem se vrátili do Londýna, kde jsme žili dva roky.
Přímo v Londýně?
Ano. Přes den jsme chodili do školy a večer jsme si vydělávali na živobytí :)
V barech, nebo třeba hlídáním dětí?
Pracovali jsme za barem a byla to dobrá zkušenost. Tady jsem se poprvé setkala s vedením lidí od skončení vysoké školy. Vedoucí baru, kde jsem pracovala, mi po nějaké době nabídl vedení 4 lidí a tím pádem i odpovědnost nejen za chod celého vinného baru, ale i za lidi, kteří byli rodilými mluvčími. Tohle beru za velmi užitečnou a výbornou zkušenost.
Tak to jste musela ochutnat anglické pivo, chutnalo vám?
Ano. I irské, třeba guinness. Mně chutná jakékoliv pivo.
A co vás baví na strojařině?
Když chodil na střední prů- myslovou školu můj bratr a já jsem tehdy byla na základní škole, dával mi občas překreslit technické výkresy, tehdy ještě na pauzák a tuší… A mě to strašně bavilo. Takže když jsem se rozhodovala, kam jít na střední školu, řekla jsem, že chci na strojárnu. Představy mých rodičů byly jiné. Hrála jsem trochu na klavír, tak chtěli, abych zkusila konzervatoř.
Jak jste se ocitla v AGC?
Když jsme byli v Londýně, rozesílali jsme životopisy do Čech. A manželovi nabídli práci v severních Čechách. A když jsme se vrátili do Čech, začala jsem se rozhlížet po nějaké práci. Poslala jsem životopis a přijali mne do AGC, kde probíhal nábor lidí. Začínala jsem jako stážista v závodu Řetenice. Tato pozice umožňovala „nakouknout“ do všech výrob a provozních oddělení s nimi spojených (logistika, zásobování atd.) Po necelém roce se uvolnilo místo technologa na pokovovací lince. Dostala jsem nabídku a přijala ji.
Kolik vám tehdy bylo?
Pětadvacet let.
A jak pak pokračovala vaše kariéra ve sklářské firmě?
Pracovala jsem jako technolož- ka, pak jsem odešla na mateřskou dovolenou a poté se vrátila opět na tuto pozici. Po nějaké době mi nabídli práci vedoucího laminovací linky. Ta práce mě bavila. A pak přišla nabídka na ředitelování v Kryrech.
Ředitelování není jen o technologii, ale i o ekonomice a dal- ších věcech. To znamená, že musíte mít odborníky na jednotlivé sekce. Vybírala jste si je k sobě, nebo jste je zdědila?
Zdědila jsem je. A i přes mé krátké působení v této pozici jsem poznala, že jsou to odborníci na svém místě. Na své předchozí pozici vedoucí linky jsem většinu podkladů připravovala já a dávala ke schválení. Nyní je to trochu jiné… Teď ty podklady dostávám já a musím rozhodnout.
Už jste musela řešit nějaký zapeklitý problém?
Tomu se v naší práci nedá vyhnout, ale když se nějaký objevil, zatím jsme ho vždy vyřešili. Problémům je lepší předcházet, než začnou být „zapeklité“. :-)
Kolik máte v Kryrech zaměstnanců?
Celkem 78 – 21 technickohospodářských a 57 dělníků.
V té oblasti jste asi největším zaměstnavatelem…
V oblasti Kryr ano.
Bydlíte v Lomu, když vám nabídli místo v Kryrech, zvažovala jste i dojíždění?
To jsme zvažovali s manželem, protože jsme si museli rozdělit úlohy u dětí. Není to problém. Já dojíždím celý život od střední školy po vysokou. Mé dojížděcí časy se vždy pohybovaly něco málo přes hodinu. V Londýně jsme do školy a do práce také dojížděli hodinu a půl. Musím ovšem podotknout, že bez pomoci rodičů by to bylo mnohem těžší.
Řídíte sama?
Ano.
Co oceňujete u aut?
Na prvním místě musí být bezpečné a pohodlné.
Setkala jste se s tím, že třeba příkazy od žen ve výrobní sfé- ře muži těžce nesou?
Prošla jsem si výrobou, začala jsem úplně dole a myslím, že vím, jak se zaměstnanci cítí, co dělají, jak přemýšlejí. Měla jsem asi štěstí na spolupracovníky. To, že jsem žena, mi práci nijak nekomplikuje. Jsou i lidé, kteří mi fandí.
Mužský svět vám není cizí. Hrála jste třeba v dětství fotbal?
Po pravdě, já svět na mužský a ženský nerozděluji. Občas jsem si fotbal s kluky zahrála. Více mi ale vyhovují individuální sporty. V mém případě jakýkoliv sport s lyžemi, kolo a turistika, potažmo lezení. Ale na to díky mé malé dcerce a nedávnému zranění kolena musím na nějaký čas zapomenout.
A v mužském světě jste uspěla, neboť jste jedinou ředitelkou výrobního závodu AGC v Evropě…
Já se necítím výjimečně. AGC je moderní a světová společnost.
Ta výjimečnost je v tom, že je málo žen, které kráčí v helmě provozem…
Je fakt, že žen vyloženě v provozu na linkách moc není. A je to možná škoda. Věřím, že se to časem změní, protože je to zajímavá práce.
Dobře připravit manažera do výroby asi každá firma nedokáže.
V AGC je to nastavené tak, že na začátku můžete projít různými pracovišti, rozšíříte si obzory a setkáte se s výrobou, plánováním, logistikou i ekonomikou. Pak se můžete posunout na různá místa. To je dobře. Jsem ráda, že jsem se dostala do AGC a Kryry jsou už třetí výrobou, kterou jsem pro- šla. Neustále sbírám zkušenosti, učím se, rozšiřuji si obzory, setkávám se s něčím novým. To neusnete na vavřínech a nejste ustrnutí na jednom místě.
A co bude dál? Přemýšlela jste nad tím, že byste pracovala pro AGC v zahraničí?
Zatím ne, důvod je rodina. Dětem je teprve 9 a dva roky.
Co se vám líbí na AGC?
Přístup ke všem zaměstnancům. Nadstandardní chování k zaměstnancům a podmínky pro ně.
Má fabrika v Kryrech potenciál rozvoje?
Záleží na trzích. Když bude trh dobře situovaný, tak ano.
Nejúspěšnější divizí AGC je výroba autoskel, váš závod postihla krize víc, jak vidíte rok 2015?
Útlum ve stavebnictví se projevuje ještě letos. Ale začal růst objednávek a výroby, tak když se kouknu a srovnávám až do roku 2013, tak ta křivka jde nahoru.
Už jste na úrovni před krizí?
To ještě ne. Ale už se to zvedá.
Vyrábíte i nějaká nestandardní skla?
To, co není až tak běžné, jsou lacobely a lacomaty.
Na co se to vlastně používá?
Je to interiérové sklo, na kterém je nanesená barva. Můžete ho použít jako obklady za kuchyňskou linku, obklady stěn, do koupelen, jako výplně dveří, zástěny atd. a vypadá to moc hezky.
A to je typizovaná výroba?
Děláme malé i velké formáty. Závod v Kryrech je specifický v tom, že pod jednou střechou máme dvě výroby. Jedno je flatová jednotka, což je výroba zrcadel a lacobelů/lacomatů a hned vedle je zpracovatelský provoz. Výhoda je, že když třeba AGC Processing Kryry dostane zakázku na lacobely nebo zrcadla, tak ji dělá ve spolupráci s námi. My pro ně vyrobíme vstupní surovinu (zrcadla, lacobely) a oni ji dále upraví dle požadavku zákazníka (nařežou, obrousí hrany, vyvrtají díry…)
V čem je lepší mít za kuchyň- skou linkou sklo než dlaždičky?
Je vzhledově hezké a lepší na údržbu. Když vaříte, tak máte dlaždičky zacákané, zašpiněné spáry a to se špatně čistí. Když vás přestane bavit čistit spáry, není problém objednat z široké barevné škály lacobel a dlaždičky přelepit.
Přelepit? Tak jednoduše to jde?
Ano. Aplikujete lepidlo a přelepíte barevným lacobelem. No a v Kryrech máme tu výhodu, že je možné takovou službu poptat a oni k vám přijedou, provedou zaměření a instalují lacobely do bytu „na míru“. Je to služba i pro malé spotřebitele, nejen pro velkoodběratele.
Profil:
Narodila se 5. 6. 1977. Vystudovala ZČU, obor konstrukce výrobních strojů a zařízení. Do AGC nastoupila v roce 2002 jako stážista, kdy si prošla různými provozy společnosti. Od října loňského roku je ředitelkou výrobního závodu AGC V Kryrech.
Moje nej:
Číslo: 7
Jídlo: maso
Interpret: Kabát
Hobby: sport
Politik: nemám
Citát/krédo: Když se chce, všechno jde
Martina Seewaldová
Přidat komentář