Najít restauraci U pramene na Rooseveltově náměstí dá nejspíše někomu, kdo nepochází z Teplic, trochu zabrat.
Ale když jsem se poblíž nemocnice zeptal, kam se jít najíst, poslali mne právě sem. Nejdříve jsem si myslel, že je zavřeno, protože hlavní vchod je zatarasený nápojovými automaty a dalším harampádím, ale vchod jsem nakonec ze strany našel. Když jsem krátce před polednem vstoupil, kromě číšnice zde nikdo nebyl. Na první pohled bylo jasné, že si sen o nějaké luxusnější restauraci mohu nechat zajít. Dřevěné obložení bylo místy ošoupané, dřevěné stoly a odér typické pivnice. Na stolech popelníky na znamení, že kouřit v době oběda tu zakázáno není.
Protože zde nikdo není, servírka je u mne s jídelníčkem okamžitě. A hned upozorňuje, že ze stálé nabídky nemají koleno se špenátem. Protože nechci ani řízek nebo kuřecí plátek, přesunuji se na nabídku dne. Boloňské špagety a hovězí kližka na víně s bramborovými šiškami. „Je to dobré,“ ujišťuje mne na otázku k hovězímu, a tak dám na její radu. I dnešní polévka, česnečka se sýrem zní dobře.
Problém přijde, když se zeptám na dietní kolu. Takové nápoje tu evidentně nevedou, mají jen limonády s cukrem nebo vodu. Naštěstí i bez bublinek. Dostávám ji hned. Je vidět, že jsem v restauraci pro pivaře. Ve snaze mít sklenici čistou ji dostávám zcela mokrou, kape z ní voda. Po chvilce mi číšnice donáší i česnečku. V misce, jaké znám i z jiných restaurací. A tak je mi jasné, že se s dojídáním opět budu prát, protože z dolní poloviny si prostě polévku lžící nenaberete. Nad tím, že talíř by byl lepší, mnozí restauratéři stále nepřemýšlí. Ale polévka je dobrá, s kusy sýra, brambor a rozšlehaným vejcem. Spolu s ní dostávám i slánku a pepřenku, která na stole běžně není.
Nečekám ani na hlavní jídlo, ačkoli restaurace se začíná pomalu plnit. Místní sem tedy na obědy chodí. Na velkém kusu masa leží mrkev a petržel, z omáčky je cítit typická vůně vína. Překvapí mne příjemně, jak je maso měkké. Téměř se rozpadá. I výsledná kombinace je docela chutná. Možná brambor by mi k tomu seděl více, ale nestěžuji si. Když dojím, nechám si přinést účet. Celkových 140 korun není mnoho, ale za jídlo, polévku a vodu ani málo. V některých restauracích, které nevypadají jako pivnice, se najíte i o pár korun levněji.
Ještě zamířím na toalety. Dveře vypadají trochu ošuntěle jako celá restaurace, ale vnitřek mě příjemně překvapí. Vše je nové a čisté. Ovšem v polovině typicky mužského úkonu u mušle mne málem potká nepříjemná nehoda, protože zhasne světlo a toaleta se ponořuje do tmy. Nemohu se hýbat, abych se trefil, a čidlo u světla mne tedy neregistruje a zhasíná. Pomůže až zuřivé mávání volnou rukou, což si ještě dvakrát zopakuji.
Jít se najíst do restaurace U pramene se nemusíte bát, pokud vám nevadí ošuntělejší prostředí a kouřový odér. Oběd, která nebyl ani vynikající, ale ani špatný, tu trval půl hodiny, obsluha je rychlá. Jen pozor na to světlo.
Přidat komentář