Když se řekne klasická hudba, napadne snad každého Tepličana filharmonie a možná i zdejší rodačka, sedmadvacetiletá pěvkyně Aneta Loskotová. Stíhá toho dost. Zpívá, operní zpěv současně studuje, vystupuje s teplickou Severočeskou filharmonií, zpěv zároveň také učí, ale hraje i interaktivní divadlo pro děti.
Jste rodilá Tepličanka. Co máte na Teplicích ráda?
Teplice jsou mým domovem. Duše města se mi jeví specificky, svérázně a trochu rebelsky. K mnoha místům mě pojí tolik zážitků. Velký vztah mám k Zámecké zahradě, Šanovu, Valům, výhledům z Doubravky nebo Janáčkových sadů. Je skvělé, že tak blízko má člověk všechny možné kopce, na které může vylézt a vnímat záležitosti s nadhledem.
A jak vzpomínáte na dětství a dospívání v Teplicích?
Musím přiznat, že příliš idylicky ne. Ale to je jenom dobře, protože ke zpěvu potřebujete sílu a psychickou výdrž.
Vracíte se do Teplic, máte zde třeba rodinu? Vím, že momentálně žijete v Brně.
Přesně tak, ale do Teplic jezdím za maminkou a sestrou, které tvoří mou celou rodinou. Mám tu také několik přátel, se kterými pečlivě udržuju kontakt a beru je jako pomyslnou druhou rodinu. Tak trochu už vím, že je život hodně i o lidech, kterými se obklopujete a v tomhle směru mám v Teplicích, a teď i v Brně, velké štěstí.
Co všechno jste vystudovala a co děláte v současné době?
Po gymnáziu jsem zamířila na univerzitu v Ústí nad Labem, kde jsem vystudovala na bakalářském stupni český jazyk a hudební výchovu. Další moje kroky směřovaly do Bratislavy na VŠMU, v níž jsem poprvé zakusila pěvecký svět. Byla to škola života. Po třech letech v Bratislavě jsem chtěla na poslední dva roky studií změnit prostředí. Pokud se rozhodnete zpívat, je alfou a omegou váš učitel. Po marném hledání jsem se dostala do rukou výjimečné umělkyni Natálii Romanové na JAMU, kam jsem složila talentové přijímačky na magistra. Příští rok končím. Teď se věnuju koncertní činnosti, studuju nový repertoár, také zpěv soukromě učím a připravuju studenty na umělecké školy.
Odkdy se věnujete hudbě? Kdo vás k hudbě přivedl?
Zpívala jsem odmala. Doma zněla hudba snad denně. Maminka, Markéta Loskotová, pracuje v tamější ZUŠ jako učitelka klavíru. Maximálně mě v opeře podporuje. Pro zpěváka je mít korepetitora v rodině něco úžasného. Byla jsem ale dříve zapálená do rockové hudby a muzikálů. Klasika mě vůbec netáhla.
Máte ve zpěvu nějaký vzor?
Je řada vynikajících zpěvaček, které mě inspirují, ať zpěvem nebo projevem na jevišti. Třeba Sonia Prina tím, jak věrně dovede ztvárnit muže v kalhotkových rolích, Cecilia Bartoli příkladnými koloraturami, Joyce Didonato vroucností. Z českého prostředí jsem si nedávno v Brně oblíbila Václavu Krejčí Houskovou.
Zpíváte operu. Jak jste se k tomu hudebnímu žánru dostala?
Seznámila jsem se s Annou Hlavenkovou a hodiny u ní mi změnily náhled na klasickou hudbu. Objevovala jsem pestrost hudby z nových úhlů. Kladla mi na srdce zpívat s láskou, to je totiž jeden ze základních klíčů k posouvání pěveckých možností. Naučila mě dovolit si mít sny a věřit v ně. Naše setkání trvalo rok, ale byla to ona, kdo mě připravil za pouhý rok na přijímačky na Vysokou školu múzických umění, kdo mě odhadnul hlasovým oborem, obdobím, i tím, jaká jsem. Vždy se mnou mluvila jako se sobě rovnou. Velmi si jí vážím.
A s kým jako sólistka vystupujete?
Spolupracuji se Severočeskou filharmonií ať už na letních kolonádních koncertech, nebo jsem zpívala v Domě kultury vánoční Rybovu mši. Mám sólové recitály, které klavírně doprovází moje mamka. Těším se na lednovou spolupráci s uskupením North Czech capella.
Vaším pracovním nástrojem je hlas. Jak si ho chráníte?
Základ je spánek, potřebuju spát kolem osmi hodin. Pak už jsou to zažité zvyky, kupříkladu nedýchám pusou, pokud je zrovna zima, chodím teple oblečená, jím docela zdravě, večer se jdu bavit zřídka, piju hodně vody. Hodně práce ale odvede veselá mysl a nelpění na dokonalosti.
Vy ale i hrajete divadlo. Povíte nám něco o tom?
Hraju výchovné divadlo po školkách v Brně. Jsou dva typy představení. Buď se týkají stravování v rámci zdravého životního stylu anebo přivolání pomoci. Používám loutky, stavím modelové situace, improvizuju podle konkrétní skupiny. Zajímají mě postřehy dětí. Zásadou pro mě je neškatulkovat a nevnucovat.
Působila jste i v teplickém Hereckém studiu. Jak na to vzpomínáte?
Vzpomínky jsou to krásné. V Krušnohorském divadle trávit několik dní v týdnu, možnost zahrát si různorodé charaktery, podílet se v případě představení Rebelů režijně a pocit, že někam patříte, když dospíváte, je k nezaplacení.
Letošní jaro bylo poznamenané koronavirem. Co jste dělala, když jste nemohla vystupovat?
Koronavirus mě zasáhl v době největších příprav na představení Figarovy svatby v Divadle na Orlí. Všichni jsme makali, hrála jsem Cherubina, mou první kalhotkovou roli, kterou jsem si zamilovala. Představení nakonec proběhla jen před pár lidmi. Byla to pro všechny zúčastněné trochu bolestivá zkušenost. Během nouzového stavu jsem vylepšovala kulinářské dovednosti. Zkoušela jsem výrobu domácího sýru, ruční šlehání šesti bílků na francouzský dort, louskala jsem jak divá ořechy na různá pesta. Rozhovory s blízkými se staly jaksi plynulejšími a pomalejšími. Měla jsem spoustu prostoru na zpěv a hledání nového repertoáru.
Zmiňujete vaření, co ještě ráda děláte ve volném čase?
Trávím čas s přáteli, čtu beletrii ze zahraničního i českého prostředí, jezdím na chatu a užívám si přírodu, ochotně se mazlím s každým psem, kterého potkám. Nejsem sportovní typ člověka, ale dokážu se hecnout a pro kondici něco udělat třeba prostřednictvím jógy, kterou zpěvákům doporučuju především kvůli prohloubení dechu.
Co zajímavého vás v nejbližší době čeká nebo jste právě dokončila?
V září bych měla na pár týdnů odletět do italské Modeny a zlepšit se v italštině. Pustím se do psaní diplomové práce, kterou mám zaměřenou na interpretaci kalhotkových rolí (poznámka: divadelní termín, který označuje herce, kteří hrají roli opačného pohlaví. Muž hraje ženskou roli nebo žena roli mužskou, používá se zejména v operách.) Čeká mě dvojrole v Divadle na Orlí v operách Veselohra na Mostě a Hlas Lesa od Bohuslava Martinů, na výsledné pojetí jsem zvědavá a natěšená.
Kde vás vaši fanoušci můžou vidět? Pozvete nás na nějaký koncert?
Sedmnáctého října v katedrále Sv. Štěpána v Litoměřicích zpívám provedení Mozartovy korunovační mše s Brixiho komorním souborem. A už teď všechny srdečně zvu 22. prosince do Krásného Března, kde máme za doprovodu Markéty Loskotové koncert s barytonistou Ondřejem Potůčkem.
Přidat komentář