Po rekordních počtech nakažených, kdy omikron bořil bezmála šedesátitisícová maxima, to vypadá, že se začíná blýskat na lepší časy. To potvrzuje i hlavní hygienička Krajské zdravotní Dana Vaculíková, která je už druhým rokem v samém centru dění. Podle ní se už blížíme k cílové rovince. Nasvědčují tomu i zkušenosti z jiných evropských států.
Stále aktuálním tématem je vakcinace proti covidu-19. Jak je na tom Ústecký kraj?
Řekla bych, že jsme na tom úplně stejně jako v dalších koutech republiky. I my pozorujeme stagnaci nebo spíš výrazný pokles zájmu o očkování. Ti, co se chtěli nechat očkovat, tak již vakcinovaní jsou. A ty, kteří jsou proti očkování a priori, tak ty prostě nepřesvědčíme a ani přesvědčovat nechceme. Proto budeme od března například rušit mobilní očkovací týmy. Odvedly obrovský kus práce, patří jim naše poděkování, ale v současné době pro ně přestáváme mít využití. Tolik potřebný personál proto raději přesuneme jinam, do nemocničních provozů.
Proč se lidé brání očkování?
To je spíše otázka na ty lidi. Já se můžu jen domnívat a vycházet z toho, co slyším nebo čtu. Častokrát jsou to zprávy až na pomezí totálních dezinformačních bludů. Bohužel. Ale to je asi úděl očkování obecně. Ne každý mu fandí, i když je to jeden z největších vynálezů, se kterým lidstvo přišlo, a které zachránilo mnoho lidských životů. Za tím si stojím.
Zatím nejsou počty nakažených zanedbatelné. Odráží se to nějak v nemocnicích?
Samozřejmě. I my máme nárůst nemocných kolegů, ale i těch, co končí v karanténách, protože mají například malé děti. Takže musíme rychle reagovat tak, abychom byli schopní zajistit provoz našich nemocnic. Zatím se nám to daří a my věříme, že to zvládneme i nadále.
Jste pro rozvolnění zavedených opatření?
V podstatě ano, ale rozvolnění by mělo být pozvolné. Tak jak se stupňovala jednotlivá opatření, tak by také měla postupně ustupovat.
Jste od začátku v samém centru dění, co vás dva roky trvající pandemie naučila?
Naučila jsem se pokoře, naučila jsem se vnímat to, že nic není definitivní a v neposlední řadě jsem se naučila opravdu si vážit života.
Jak vidíte blízkou budoucnost?
Jsem optimista a přikláním se k názoru, že už se blížíme k cílové rovince. Vidíme to koneckonců i na jiných evropských státech. Osobně se pak těším, že jaro přivítáme opravdu již mnohem radostněji, bez razantních proticovidových opatření.
Přidat komentář