Sympatická herečka Eva Elsnerová, kterou jste mohli vidět třeba v seriálu Ulice, se narodila v Teplicích, ale dětství strávila na východě Čech. Divadlo je pro ni práce i koníček, ale rodina je na prvním místě. Prodělala preeklampsii, při které přišla o miminko a selhaly jí ledviny. Následovala dialýza, nyní však žije plnohodnotně s transplantovanou ledvinou.
Narodila jste se v Teplicích, ale žila jste v Lázních Bohdaneč a Pardubicích, jak to? Kdy jste se z Teplic odstěhovala?
Moje rodina (tedy maminčina větev) je východočeská, naši se potkali tam, když byl táta na vojně. Láska, narození bráchy, stěhování do Teplic, mé narození, rozvod a návrat do Bohdanče…Život. Byly mi tři roky, v paměti jen střípky.
Vracíte se do Teplic? Jaký vztah vlastně máte k rodnému městu?
Vracela jsem se, když se naši po dvaceti letech usmířili, to bylo moc fajn. Jezdili jsme tam já i Josef (starší bratr) do doby, než táta odešel na věčnost. Moc brzy, bohužel, byl mladý, 53 let. Ale mnoho jsme si vysvětlili a stihli říct a dohnat.
Máte v Teplicích třeba rodinu?
Jasně, tátova žena Kristýna, moje maceška, jak jí říkám, není po krvi, ale přijali nás tak otevřeně a vřele, že jsme se automaticky jakousi další rodinnou buňkou stali. Mám tam sestru Kristýnu (ne vlastní, ale moje), a „bráchy“ Jirku a Tomáše a celou jejich rodinu… Ale teď se nevídáme. Někdy si s bráchou říkáme, že bychom měli, a jak se asi mají, a potom skutek utek…Já se zodpovědně přiznávám, že jsem si nedokázala v poslední době najít čas. Snad ..
A jak jste se dostala do Prahy… Přišla nějaká zajímavá divadelní nabídka?
Ne ne, klasický postup. Gympl v Pardubicích, DAMU, hostování, angažmá.
Dá se vůbec být úspěšný herec a nežít v Praze?
My bydlíme 25 kilometrů za Prahou, takže celkem jednoduše. Musíme jezdit autem, protože jsme ve vesnici, kam autobusy moc nejezdí, ale na metru jsme cca za 15 minut a v centru, když to „jede“ za 35 minut. Někteří kolegové se MHD dopravují mnohem déle. Mě víc zaměstnává otázka, jak být dobrým rodičem a k tomu úspěšným hercem.
Hrála jste v oblíbeném seriálu Ulice, jak jste se k této roli dostala? Přes castingy?
Ano, přes casting na úplně jinou roli.
Jak se vám v seriálu hrálo?
Moc mě to bavilo, potkala jsem fajn lidi, někteří mi zůstali dodnes a spolupráce se přetavila v kamarádství, dokonce v přátelství, to mě těší a vážím si toho. Bylo to kompaktní, pracovali jsme velmi soustředěně, a přitom se i bavili.
Máte z natáčení Ulice nějakou zajímavou historku?
Zklamu vás, naposledy jsem točila v roce 2011(!)a paměť je ošidná, žádná tak výrazná se mi hned nevybavuje. Ale smáli jsme se často a rádi. S Ilonkou Svobodovou, se kterou jsme točily docela intenzivně, ještě téma stalking, jsme se mimo práci chechtaly pořád.
Nekonečné seriály jsou prý pro herce úžasné kvůli velmi zajímavým honorářům…. Je to tak?
Jsem smluvně vázaná! J Záleží, jak a proč k té práci přistupujete. Může to být kvůli honoráři, nebo kvůli slávě, nebo vás jenom zaujme figura, kterou máte hrát a fakt, že se vyvíjí. Nebo se chcete naučit řemeslo. A spoustu dalších důvodů jsem jistě nejmenovala, vždycky je to osobní.
Máte nějakou roli, na kterou vzpomínáte ráda?
Mnoho, ale jsou divadelní. Unn z Černých býků, Janu ze Štedrého dne, Marii z Účtování v domě Božím, Bridget z Proměn, Goneril z Krále Leara (s Janem Třískou)….
Máte nějakou domovskou divadelní scénu? V čem právě hrajete? Rýsují se nějaké nové divadelní role?
Mám domovskou scénu už od DAMU, je jí Kašpar v Divadle v Celetné. Jsem tady 22 let a stále spokojená!!! Hraju krásné role v (troufám si říct) krásných představeních. Iluze, Chanson, Detektor lži, Richard III., Dopisy, Rozmarné léto, Růže pro Algernon, … omluva těm, které jsem nejmenovala. Teď zkouším nádhernou roli ve hře, která v Čechách ještě nebyla inscenována, jmenuje se Snímek č. 51 Anny Zieglerové. Je o britské vědkyni Rosalind Franklin. O struktuře DNA, jak byla objevena. Fantastický text… a zatím krásné zkoušení, moc mě to těší.
A co film? Točíte nějaký? Máte nějaké nabídky?
Momentálně ne. A netrápí mě to.
V soukromí jste prodělala období, na které asi nevzpomínáte ráda. Jak se máte v současnosti?
Výborně! Jsem normální, zdravý člověk, jen si ráno a večer loupnu pilulky, jinak žiju bez úlev a omezení svůj život. Rozhodla jsem se tak.
Nyní jste však maminkou malého chlapečka, dá se skloubit úspěšná kariera a rodina?
Tuhle otázku jsem načala sama dřív, ano, dá se skloubit, ale musela jsem si určit priority. A tou mojí je rodina, syn. Až bude starší, může se to i pootočit, ale jsou mu čtyři roky a já chci být hlavně máma a trávit s ním co nejvíc času, protože čas není neomezený. Jsem šťastná, že teď zkouším, ale těším se, že potom zase budu mít volno. Muž mi pomáhá, vycházíme si vstříc navzájem, taky proto, že nejsme mladí rodiče a uvědomujeme si, jak to letí. Jak rychle děti rostou a jak brzy zjistíte, že už vás tolik (krom provozu) nepotřebují. Nechceme to prošvihnout. Naštěstí taky máme babičky pro případy náhlé nouze (jsme oba v jednom divadle), které Vojta miluje. Ale ano, abych se neuřekla, zatím to zvládáme.
Máte nějaké koníčky a máte na ně čas?
Náš koníček, spíše kůň, je zahrada. A čas si na ni najdeme vždycky, jsme na ní od jara do podzimu nepřetržitě – ovocné stromy, keře, květiny, byliny, tráva, pískoviště, hry, oheň (máme velkou zahradu)… Jakub plánuje ve větvích třešně Vojtovi postavit domeček…na to se těším. A Vojta (zatím) rád pomáhá a učí se, dělá s námi všechno. To miluju.
Určitě máte mnoho snů a plánů v profesním životě, prozradíte nějaké?
Zklamu vás podruhé, jsou věci, které bych ráda zkusila, ale plány si už úplně nedělám, to, co mě potkalo, mě naučilo žít víc teď, a být vděčná za to, co mám. Když jsem snila o práci, rolích, většinou mě minuly. A často přišly nabídky jiné, mnohdy ve výsledku zajímavější. Chtěla bych si udržet laťku.
Přidat komentář