Běžte se podívat na exponát měsíce do teplického muzea. Najdete jej ve foyer teplického zámku a vstup je zdarma.
V roce 1993 získalo teplické muzeum do svých sbírek bronzovou plastiku s názvem Torzo od teplického sochaře Vladimíra Šmída. Stalo se tak v rámci přípravy velké retrospektivní výstavy, která proběhla na počátku roku 1994. Byla věnována sochaři, který podle svých slov věnoval celý tvůrčí život „hledání způsobu zhmotnění fantazie a zkoumání možností, aby se představivost neuškrtila.“ Pro Šmídovy plastiky se tak stala charakteristická osobitě pojatá forma i obsah, v nichž rezonuje snaha o podchycení tajemných sil organického růstu díla, která se stala podstatou jeho tvorby.
Žádná z plastik nepostrádá tvarovou čistotu a logiku vyrůstání ze základního bloku hmoty, který rozehrává hru objemu se světlem, plochou i linií a postupně ovládá okolní prostor. Šmíd experimentoval s rozkladem a stylizací tvaru, ale vždy respektoval čistotu a přirozenost daného materiálu i použité techniky. Smysl pro organickou skladebnost plastiky i cit pro zjednodušování tvarů ho odpoutal od reality a můžeme ho tak zařadit mezi klasiky nepopisnému proudu českého sochařství.
Vystavené plastika s názvem Torzo však ještě akceptuje reálný tvar a vytváří jakýsi spojník mezi viděným a vykonstruovaným. Jeho zvětšená obdoba v keramickém provedení byla zasazena do Lázeňského parku v Teplicích. Plastiky Vladimíra Šmída se stávaly součástí veřejného prostoru již od počátku šedesátých let 20. století nejen v Teplicích, ale také v Bílině, Mostě nebo Chomutově.
Sochařské uchopení tvaru a prostoru dokázal Šmíd uplatnit také v kresbách, které tvoří nedílnou součást celé jeho tvorby. V barevných i monochromních abstraktních kompozicích dokázal spojit sochařské cítění s malířským smyslem pro barevnou kompozici a vyzdvihnout princip hledání, nalézání a snahy po překonávání objevených problémů. Princip, který mu pomáhal překonávat také překážky jeho nelehkého života.
Vladimír Šmíd se narodil 6. ledna 1930 v Proboštově u Teplic. Část dětství strávil v Praze, kde prožil válku. Po jejím skončení se vrátil s rodiči do Teplic a chtěl se věnovat studiu chemie. V nejbližším okolí však nebyla příležitost a proto zahájil studium na teplické Obchodní akademii. Naprostá nespokojenost s obsahem výuky jej přiměla k přestupu na Odbornou keramickou školu, nejprve na technologickou větev, kde předpokládal vysněné studium chemie. Díky zdejšímu pedagogovi, malíři Josefu Kiliánovi, který rozpoznal jeho výtvarný talent, byl ochoten přistoupit na myšlenku, že věda a umění jsou v podstatě totožné a obě sféry se musí řídit logikou a danými zákonitostmi. Jako malíř byl Kilián „nabit“ kubismem a mladému Šmídovi pomohl objevit a pochopit jeho výtvarný princip v takové míře, že mu zůstal věrný po celý další život.
V roce 1950 zahájil Vladimír Šmíd studium v ateliéru Otty Eckerta na pražské UMPRUM. Navštěvoval také ateliéry malířů Jana Baucha, Františka Tichého a Emilla Filly na Akademii výtvarných umění. Profesor Bauch ve své životopisné knize později vzpomínal na nadějného studenta, který po prázdninách „někam zmizel“. Tím studentem byl Vladimír Šmíd, který se projevoval jako naprosto vyhraněná osobnost a vyčnívající individualita, za což mu hrozilo vyloučení ze školy. Nespokojenost a nepřizpůsobivost se rozhodl řešit po svém a v roce 1951 ilegálně překročil hranice s Rakouskem a toužil se dostat do Itálie a tam dostudovat. Útěk se nezdařil a Vladimír Šmíd byl odsouzen na sedm let, která strávil v jáchymovských dolech.
Po návratu do Teplic v roce 1958 začal pracovat jako modelér v teplických Spojených keramických závodech. Jak sám přiznával, potřeboval se nejprve vrátit do života a ubezpečit se o svých výtvarných schopnostech. Malbou i modelováním začal dychtivě dohánět dlouhých sedm ztracených let. Vytvořil mnoho expresivních děl, především maleb, kterými si upevnil výtvarné sebevědomí a mohl se tak vrátit k dřívějšímu opojení možnostmi prací s prostorem, objemem, plochou i linií.
V roce 1963 uspořádal v teplickém muzeu první samostatnou výstavu, po níž opustil keramické závody a stal se sochařem „ na volné noze“. Následovala dvě desetiletí tvorby, která se zejména kvůli zdravotním problémům začala ve druhé polovině osmdesátých let pozvolna uzavírat. Do povědomí veřejnosti se vrátil především samostatnými výstavami v Praze roku 1993 a následnou výstavou v Teplicích. V roce 2000 uspořádalo teplické muzeum menší výstavu ke Šmídovým nedožitým sedmdesátým narozeninám. V současnosti byl připomenut loňskou prezentací v Galerii výtvarného umění v Chebu, která předznamenala letošní výročí Šmídova narození, k tamní výstavě byl vydán i katalog jeho děl.
Přidat komentář