Beránek představuje tradiční velikonoční pokrm. Původně šlo o jehněčí nebo kůzlečí maso, které bylo po skončení velikonočního půstu na české jídelní tabuli hojné. Beránek jako sladké pečivo se v pramenech objevuje v 17. století.
Beránek jeko velikonoční obřadní pečivo
Beránek společně s dalšími obřadními pokrmy se světí v kostele na Boží hod velikonoční/velikonoční neděli. Posvěceným obřadním pokrmům se přisuzovala ochranná, léčivá a plodivá síla. Tajemnou moc měla i plachetka, ve které se obřadní jídlo ke svěcení nosilo. Používala se později při setí žita a pšenice.
Recepty na beránka byly různé, nejčastěji se však pekl z kynutého nebo piškotového těsta. Beránek se připravoval z polohrubé mouky, moučkového cukru, vajec, másla, vanilkového cukru, mléka, droždí, citrónové kůry, rozinek a špetky soli. Po upečení a vychladnutí se zdobil. Nejčastěji se pocukroval moučkovým cukrem nebo se polil čokoládovou polevou, na krk dostal barevné mašle. Jeho místo bývalo v čele stolu.
Keramické formy na beránka byly častější na venkově. Keramické formy na beránka jsou glazované, nejčastější barvy glazury jsou hnědá, béžová, žlutá, ale objevovala se i zelená. Forma glazovaná zelenou barvou patří vývojově ke starším. Od druhé poloviny
19. století se prosadily formy litinové a plechové, vyráběné v továrnách. Kovové formy byly typičtější pro měšťanské prostředí.
Beránek jako náboženský symbol
Jedním z nejstarších a nejčastějších křesťanských symbolů Ježíše Krista je beránek, který se obětoval za spásu světa. Ve starší židovské tradici představuje beránek důležitou oběť Bohu. V židovském náboženství symbolizuje beránek Izrael jako Boží stádo, které vede Hospodin. Zároveň Židé na Velikonoce (židovské Velikonoce se nazývají Pesach) pojídají beránka jako připomínku svého vysvobození z Egypta.
Velikonoce jsou nejdůležitějším křesťanským svátkem v roce, protože připomínají samu podstatu křesťanství – Zmrtvýchvstání Krista. Tak významný svátek si zaslouží důkladnou přípravu, a proto mu předchází čtyřicetidenní půst – od Popeleční středy do Bílé soboty.
M. Valtrová Kašparová, Regionální muzeum Teplice
Přidat komentář