Přinášíme vám informace o masopustu, který se slaví každoročně v průběhu ledna a února.
Na fotografiích z masopustu v Jenišově Úzejdu v roce 1958 vidíme, že součástí masopustního průvodu bývá početná skupina maskovaných hudebníků, kteří hrají na trubky, klarinety, tahací harmoniky a buben. V Jenišově Újezdu u Bíliny už bohužel tento lidový zvyk nezažijete, obec zanikla v 70. letech z důvodu těžby uhlí.
Masopust je slavnostní období mezi Vánocemi a postní dobou. Nastává po svátku Tří králů (po 6. 1.) a trvá do Popeleční středy. Poté začíná 40 denní půst, v původním smyslu slova tedy znamená „opuštění masa“. Čas masopustu byl vyplněn světským veselím, většinou se v lidovém prostředí v tomto období konaly svatby, tancovačky, zabíječky, pekly se koblihy a chodily maškarní průvody.
České slovo masopust má podobný význam jako italské slovo Carnevale a německé Fasching. K tradičnímu masopustnímu pečivu patří koblihy, které se pečou z polohrubé mouky, dále vdolky z hladké mouky, vajec, mléka a rumu. Oblíbené jsou také takzvané Boží milosti, drobné sladké pečivo, které má různou podobu dle oblasti, do jejich receptu patří hladká mouka, vejce, šlehačka, 3 lžíce bílého vína, špetka soli, cukr i vanilkový a citronová kůra.
Období masopustu bylo, podobně jako další lidové svátky, úzce spjato s hospodářským rokem, koloběhem setí a sklizně. Symbolika ustáleného obřadního chování maškar měla přinést hospodáři a jeho rodině plodnost a ochranu před zlými silami. Součástí tanců a obřadních zvyků bylo skákání do výšky, které mělo zajistit vysoké obilí a bohatou sklizeň lnu a konopí.
Ústřední postavou masopustního průvodu byl Masopust, obtloustlý muž s jitrnicovým věncem na krku nebo Bakchus (postava není navázaná na antickou tradici bakchanálií, ale má původ v renesanční vzdělanosti, kterou do českých zemí přinesli studenti prostřednictvím masopustního divadla). Významnou roli má také smrtka, která představuje výstražný symbol konečnosti veškerých veselic i všeho bytí zároveň. Obchůzka ve většině míst končí soudem nad Masopustem a jeho popravou.
Početnou skupinu tvoří koňské masky, tradiční jsou též masky ženicha a nevěsty. Ženicha má představovat menší muž, naopak nevěsta má být vysoká a široká. Dále bývá součástí průvodu masek ras s kobylkou, která v závěru masopustní obchůzky končí neslavně, je poražena rasem. Masopustní scéna bývá ukončena soudem před rychtářem nebo soudcem. Na kobylku jsou vtipně prozrazeny všechny špatnosti, které v předchozím roce prováděla.
Tyto prohřešky vypovídají o jednotlivých obyvatelích obce, a i když jsou čteny anonymně, každý většinou ví, o koho se jedná. Nechybí ani baba s nůší, která se strojí tak, že si muž vleze do nůše bez dna, kolem které je přišita ženská sukně a zástěra, a figuru babky si připevní popruhy k pasu a přes ramena. Bába má na ramenou popruhy nůše, takže se zdá, že ji nese sama. Novodobější maskou je kominík, který se začal objevovat v souvislosti s nařízením pečovat o komíny, tedy někdy koncem 18. století.
Maska má klasické černé oblečení, na rameni symbolický malý žebříček nebo štětku, na hlavě bílou plátěnou čepičku a na zádech černého kabátu někdy upevněné hodiny (kolo s ciferníkem). Novodobějšími maškarami jsou hasiči a policajti, kteří se poprvé začali v průvodech objevovat v c. k. uniformách z dob mocnářství, následovali prvorepublikoví četníci, až přišli neblaze proslulí příslušníci veřejné bezpečnosti z dob totality.
Dále se objevují doktoři, blázniví fotografové, podomní prodavači, vodníci, víly a další pohádkové bytosti. Lidé se musí připravit i na jejich žerty, ke kterým patří pomazání obličeje zvláštním mazadlem. Závěrečné vzkříšení kobyly symbolizuje zahánění zimy, konec něčeho špatného, a uvítání jara jako začátku nového období.
Regionální muzeum Teplice
Přidat komentář