FOTO:Po letech se setkali pacienti teplické léčebny Nové lázně

Po desítkách let se v Teplicích sešlo na 160 bývalých pacientů dětské lázeňské léčebny Nové lázně, ale také zaměstnanců léčebny a ústavní školy. Na akci je příjemné to, že velký díl iniciativy projevili právě samotní bývalí pacienti, dnes už dospělí lidé středního věku.

Řada někdejších dětí udržuje občasné kontakty s lidmi, kteří jim před léty pomáhali z různých pozic v dětské léčebně postavit se do života. Nejvíc z nich směřovalo k bývalé dětské sestře a později organizátorce mimoškolní výchovy, Ireně Hybšové (Čmolíkové). Ta se věnovala sportu zdravotně postižených v organizaci Spastic Handicap a tím zůstávala v kontaktu s řadou z nich. A právě tito sportovci „tlačili na pilu“ ve snaze se znovu setkat. Tak se stalo, že společně se „sestřičkou Irenou“ dali dohromady kontakty na bývalé kamarády a začali psát, telefonovat a „meilovat“. Irena mezi tím vyjednala prostory v hotelu Panorama, jehož majitelé byli vždy ke sportovcům se zdravotním postižením velmi vstřícní. Pak už jen čekat zda všichni přihlášení přijedou.

Většina bývalých dětských pacientů ze šedesátých až osmdesátých let přijelo do Teplic už v pátek, aby se v sobotu dopoledne mohli podívat do míst, kde trávili opakovaně své léčebné pobyty. Současný ředitel léčebny Miroslav Vidner spolu se svými spolupracovnicemi provedli všechny velmi ochotně léčebnou a ukázali jim, co všechno se tu změnilo. A nebylo toho málo, nicméně obdiv k modernímu vybavení byl prokládán nostalgickými vzpomínkami na ložnice, kde spali, na bazén, na třídy, ve kterých se učili i na zákoutí, do kterých se schovávali s prvními láskami. Na závěr prohlídky požádali bývalí pacienti pana ředitele, aby k pamětní desce dlouholetého primáře léčebny Zbyňka Novotného přidal pamětní medaili, vytvořenou pro toto setkání.

Odpoledne pak se začali scházet ti, kteří před lety o děti pečovali, od rehabilitačních pracovnic, přes dětské sestry a učitele až po psychologa a údržbáře. Naštěstí vyrobili organizátoři setkání pro všechny jmenovky a ty pomohly překonat změny vizáže, které, chtě nechtě, desítky let přinesly. Někteří se poznávali rychle, někdy stačilo si nenápadně přečíst vizitku a někdy bylo třeba se připomenout konkrétními vzpomínkami. A těch bylo tolik, že povídání ve skupinkách či dvojicích zabralo celé odpoledne, společnou večeři i večer. Vzpomínky podpořil i televizní dokument ze sedmdesátých let, jako zázrakem nalezený z iniciativy brněnských bývalých pacientů v televizním archivu a ochotnými „televizáky“ vyčištěný a digitalizovaný. Další vzpomínky a nostalgii vyvolala prezentace digitalizovaných starých fotografií. Vzpomínalo se na ty, kteří už mezi námi nejsou, zejména nezapomenutelnou dvojici primář Novotný a ředitel školy Huspeka, ale i na řadu dalších. Vzpomínalo se i na řadu situací, akcí, příhod. Mezi účastníky byl i více než šedesátiletý Jirka Hamorník, který v sedmdesátých letech pozdravil tehdejší setkání bývalých pacientů přes své tělesné postižení pěším pochodem z Prahy do Teplic.

Ale nezůstalo jen při vzpomínkách. Holčičky, které jsme viděli naposledy v pubertě, se pochlubily fotkami dospělých dětí, Vlaďku, odkázanou na pomoc berlí, doprovázela na setkání dospělá dcera. Naďa, upoutaná na vozík jezdí každý den ve Zbirohu pracovat do podatelny, velmi těžce postižená Šárka má dvě děti a pracuje jako psycholožka a takových příběhů jsme slyšeli od někdejších holek a kluků řadu. Ostatně celé setkání bylo ukázkou jejich životní aktivity. Společným hlasem byl dík za filosofii primáře Novotného: Nestačí děti naučit chodit, musíme jim ukázat kam chodit, mít potřebu pohybu, potřebu uplatnit se. A najít si kamarády. To všechno právě tito bývalí pacienti v různé míře dokázali také díky Novým lázním. Proto se rádi setkají i příště. Snad za pět let na shledanou.

Josef Hon, Arkadie Teplice