Sedíme v den nedožitých 73. narozenin Jaroslava Kubery v jeho kanceláři. I proto se náš hovor často stáčí k člověku, který zásadně ovlivnil životy Tepličanů v uplynulém čtvrtstoletí.
Jeho nástupce v křesle primátora Hynek Hanza se rozhodl kandidovat v doplňovacích volbách 27. a 28. března do Senátu na Teplicku. „Mám v sobě vnitřní brzdu, naučil jsem se to od táty. Nesnáším, abych sám sobě musel říct, že jsem udělal kravinu. Nechci ve svém životě a práci dělat nic, za co bych se musel stydět,“ říká.
Proč jste se rozhodl kandidovat do Senátu na Teplicku?
Oslovili mě přátelé, známí, politická strana, ve které jsem už 24 let, tak jsem se k tomu musel nějak postavit. Vnitřně se rozhodnout bylo to nejdůležitější. A my jsme si byli s Jaroslavem Kuberou hodně blízcí, takže pro mě to bylo zejména lidské rozhodnutí.
Jak velkou roli sehrálo to, že jde o senátorské křeslo právě po něm?
Zásadní. Řekl jsem si, že by tam měla být kontinuita, že odešel strašně brzy a je škoda, aby se ztratilo to, co nastavil. A myslím si, že jsme si byli natolik blízcí politicky i lidsky, že asi není vhodnějšího kandidáta, který by mohl pokračovat v politice Jaroslava Kubery, než jsem já.
Neobáváte se, že si lidé mohou myslet, že se někam škrábete po zádech Jaroslava Kubery?
To si myslí spousta lidí. Ale Jaroslav Kubera by nikdy nepřipustil, aby se mu někdo škrábal po zádech, to vás můžu ubezpečit. Měl jsem a mám obrovskou úctu k Jaroslavu Kuberovi. Když už tady není, je potřeba navázat na jeho politiku, prosazovat hodnoty, které prosazoval on, a já k tomu mám pravděpodobně největší předpoklady, protože jsme spolu aktivně a úzce deset let spolupracovali. Je těžké z jeho stínu vystoupit a je asi i politicky nebezpečné z jeho stínu úplně vystoupit. Ale mě by to ani nenapadlo. Proč budu vystupovat ze stínu člověka, kterého si vážím, a chci na jeho práci navázat? Jsem ale Hynek Hanza, který má svůj názor a svůj styl. Nejsem kopie Jaroslava Kubery. Jinak komunikuji s lidmi, v některých případech hůř než on a také si nemůžu některé věci dovolit říkat tak, jako je říkal on.
Například?
Mohl si toho dovolit víc, tím že byl proslulý a známý, lidé věděli, jak to myslí, brali ho. On si mohl dovolit říkat věci od srdce a narovinu, tak jak si to myslel a nemusel je zaobalovat. Tohle já si logicky dovolit nemůžu. Někdy se zarazím, že na lidi působím jinak, než si myslím. Namyšleně, naštvaně, snobsky a podobně, ale pravda je, bohužel, taková, že za svůj obličej člověk nemůže (smích). Moje přirozené tváření vypadá, jakože se mračím. Na tom musím zapracovat.
Jaroslav Kubera mi vyprávěl, jak za ním přišla na radnici paní, která chtěla opravit žehličku. A on ji opravil. Také opravujete?
Já to neumím. Jaroslav Kubera opravoval i můj vysavač. Rozbil se mi a on říkal, tak ho přivez, já ti ho opravím. Protože se mi nechtělo čekat, tak jsem koupil nový, no a on mi volal, že ho opravil, že to byl jen kablík vypadlý z napájení. Dával mi ho a říkal: „Jsi blbec, protože sis koupil nový a teď máš dva, přitom tenhle normálně funguje.“ A já jsem si ho dával do kufru auta, škobrtnul o tažné zařízení, vypadl mi ruky a rozbil se ještě víc… A on mi říkal: „Tak tohle ti už neopravím, tohle neumím, plasty neumím.“ On byl hrozně šikovný, dokázal opravit téměř cokoli. On se v tom rád ryl. Já si na tohle netroufám, že bych něco rozryl a pak pokus-omyl opravoval. Já jsem návodový typ.
Takže sestavit nábytek z Ikea to je vaše?
To je moje, to zbožňuji (smích). Mám rád systematičnost, nemám rád chaos. Mám rád, když všechno má své místo a všechno jde podle nějakého řádu. První věc, když si něco koupím a je to věc, kterou jsem ještě neměl, přečtu si alespoň úvod návodu. Jsem rád, když vím, co se jak ovládá. Metoda pokus-omyl je fajn do jisté míry, ale já nemám rád chaos a nečekaná překvapení. Tím neříkám, že Jaroslav Kubera měl rád chaos. Měl taky rád řád. Ale v chaosu se uměl pohybovat po svém.
Jste taky tak trochu skrblík jako váš primátorský předchůdce?
Trochu ano. Někde vidím svetr a on stojí tisícovku a mně to přijde strašně drahé. To jsme měli podobné, on tedy ještě víc i na můj vkus dost (smích). Ale přijdou mi některé věci strašně drahé.
Říkáte, že chcete prosazovat stejné hodnoty jako Jaroslav Kubera. Jaké to jsou?
Svoboda a minimum regulace života lidí. On věřil lidem v tom smyslu, že i když žijí životem, který se neslučuje s jeho pojetím, tak je to jejich svobodné rozhodnutí hodné respektu. Všichni máme dány obecné mantinely, jako jsou zákony, zvyklosti, výchova a podobně a v nich, ať se svobodně pohybujeme. Oproti tomu jsou lidé, kteří si myslí, že jejich životní styl je jediný správný a že tak by měli žít a chovat se všichni. Proti tomu Jaroslav Kubera strašně bojoval. A já to mám úplně stejně. Nikdy by mě nenapadlo říkat lidem, že mají žít jako já. Proč? Vždyť by to byla nuda.
To máte na mysli spoustu nařízení, zákonů a regulací, které často komplikují život občanů. Senát má zákonodárnou moc, takže budete-li zvolen, co byste chtěl udělat jako první?
Kdyby to šlo a Senát byl velkou gumou, která může mazat zákony, tak bych gumoval zákony (smích).
Které třeba?
Všechny, které omezují a nařizují. Nějaké zákony samozřejmě musí existovat, ale jde i o to, že dnes už se v zákonech nikdo nevyzná. Ani advokáti si s některými nevědí rady. Tak pro koho se dělají zákony? Pro soudce a advokáty… pro lidi určitě ne. Zákony by neměly diktovat lidem, jak mají žít, a měly by být srozumitelné pro každého.
Před rokem a půl jste přebral primátorování v Teplicích. Bylo by těžké po Jaroslavu Kuberovi, potažmo, pokud uspějete, převzít i senátorování?
Kdybych byl primátorem bez těch osmi let spolupráce s Jaroslavem Kuberou, kdy jsme město vedli v tandemu, tak by to bylo hodně těžké. A přibrat k tomu i post senátora by asi byla absolutní naivita. Ale myslím si, že zkušeností za deset let působení na radnici mám tolik, že vím, co si mohu dovolit. Být po boku Jaroslava Kubery byla velká škola a já myslím, že jsem byl velmi dobrým žákem.
Co jste se třeba naučil?
Přístup k politice, přístup k jednání. Já jsem měl předtím zkušenost s vedením realitní kanceláře, ale svět veřejné správy je jiný. Na radnici jsem se naučil, jak vnitřně funguje město, jakou pozici město má vůči občanovi, návštěvníkovi, státu a podobně. Naučil jsem se dívat se na to jiným pohledem. Těch osm let byla obrovská škola reálné politiky, jednání s koaličními partnery, s opozicí, s veřejností.
Na co z toho, co se v Teplicích za vaší éry podařilo, jste hrdý?
Na to, že se nepotvrdily chiméry a nepravdy o tom, že město strádá, protože nečerpá dotace. Od doby, co jsem na radnici, město čerpalo desítky milionů na rekonstrukce škol a jsem opravdu rád, že se nám podařilo zrealizovat velké investice a nadále v tom pokračujeme. Jsem hrdý na to, že jsem nastoupil do systému, který zavedl Jaroslav Kubera s kolegy, kdy se můžete o provoz města opřít. Město je ekonomicky a provozně připravené na téměř jakoukoli krizi daleko víc než jiná podobná města v regionu. Teplice jsou v takové kondici, že kdyby se něco stalo, máme kam sáhnout, a to nemyslím jen rezervu, což jsou fyzické peníze na účtech, ale v rámci provozu dokážeme uspořit poměrně hodně peněz oproti tomu, kolik peněz dostáváme od státu ze sdílených daní.
Finanční kondice města je bezesporu důležitá, ale jde mi spíš o konkrétní viditelné investice?
Snažil jsem se, aby investice byly zaměřené tak, aby si lidé říkali, že se jim tady dobře žije. Snažíme se, aby Teplice byly atraktivní pro nové rodiny, mladé rodiny, aby tady vychovávaly děti a ty tady vyrůstaly, protože to je budoucnost města. Investovali jsme do veřejného prostoru, postavili jsme dětská hřiště, a to nejen pro nejmenší, ale i pro teenagery, například pumtrackovou dráhu, parkour, postavili jsme nový zimní stadion.
Ale je to spousta dalších drobností. Třeba na můj popud vznikla aplikace Hlášení závad. Na jednom místě vás navede na to, co máte oznámit, kde se to nachází, můžete vložit fotku, a tím že popíšete nebo vybere ze seznamu charakter závady, tak se to přesměruje na pověřeného pracovníka a ten tu závadu vyřídí a odpoví vám. Aplikace je hojně využívána a je to ulehčení cesty mezi radnicí a občanem. Nebo jsme vytvořili nový odbavovací systém, aby si lidé komfortně mohli vyřídit řidičáky a občanky. Úřední hodiny máme od pondělí do pátku a využívají ho i lidé z jiných měst, protože u nich to není běžné.
Pokud vás lidé podpoří, jak budete stíhat být senátorem i primátorem?
Pokud budu úspěšný v senátních volbách, nemám ambici usilovat o výkonné funkce v Senátu, protože vím, že bych musel obětovat něco, co nechci, a to je město a post primátora.
Čím chcete oslovit voliče na Teplicku?
Chci vnášet do politiky selský rozum a dělat srozumitelnější a přehlednější zákony. Zákonodárství je zvláštní disciplína, která vytváří v podobě zákonů mantinely. Někdy se ale ty mantinely tak zúží, že ani nepostřehnete, že jste z hřiště venku. Je to tím, že zákonů je moc a jsou nesrozumitelné. Nechci, aby zákony vstupovaly lidem do životů víc, než je to v rámci společenských norem nutné. Mám obrovský respekt k životu lidí, k demokracii, ke svobodě, k odpovědnosti.
Nebudu slibovat, že prosadím obchvat města, víc zubařů nebo, že se bude lépe operovat v nemocnici. Jsem natolik soudný, že nebudu populistický a nebudu slibovat to, co z pozice senátora nejde splnit.
Možná tohle někteří kandidáti budou slibovat a lidé na to uslyší.
To ale bude populismus. Můžu říct, že se budu snažit v tom něco udělat, ale že z pozice senátora se zaměřím na jeden takový úkol, to by bylo strašně málo. A co ten zbytek? Politik by měl být profesionál a přinášet vlastní vnitřní hodnoty a vnášet je do zákonů. Možná to zní jednoduše, ale je to to nejvíc.
Co děláte ve volném čase?
Mám rád lidi a rád se mezi nimi pohybuji a povídám si. Mám ale rád i chvíle, kdy jsem jen sám se sebou, ale moc dlouho to nevydržím. Hraji první amatérskou ligu v bowlingu. Nemám moc času na tréninky, potřeboval bych se zlepšovat. Na dovolené rád šnorchluji, plavu, chodíme na výlety, na procházky, mám rád, když se synem stavíme u moře hrady z písku – syna už to ne-baví a mě pořád ano. Už od gymnázia s kamarády pravidelně každý týden hrajeme už víc než dvacet let mariáš. Mám rád společnost lidí. Třeba sednout si v létě k ohni a opékat buřty, miloval jsem dovolené, když jsme jezdili s rodinou na vodu a u ohně se hrálo na kytaru.
Přidat komentář