Herec Činoherního studia Jan Plouhar říká, že mentalita lidí v jeho rodném Frýdku-Místku je hodně podobná té lidí ze severu Čech. Přiznal se také, že dnes už legendární ústecké divadlo ho už od školy zvláštním způsobem přitahovalo.
Ve své kariéře jste měl skvěle našlápnuto v pražském Divadle Rokoko. Proč jste se rozhodl odejít na sever Čech – do Ústí?
Nenazýval bych to ‚skvěle našlápnuto‘, spíš jsem se v Praze rozkoukával, a než jsem byl rozkoukanej, tak jsme byli téměř všichni takzvaně ‚odejití‘, ale rozhodně Praze vděčím za spoustu nových lidí, které jsem tam potkal. Činoherák byl pro mě jasná volba, už od školy mě nějakým zvláštním způsobem přitahoval, a když už jsem byl takříkajíc za rohem, zkusil jsem štěstí a vyšlo to.
Po krátkém angažmá v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni jste se do Ústí před pár lety vrátil. Existuje skutečně ten magnet, o kterém všichni mluví, který sem všechny znovu táhne a nepustí?
Do Plzně jsem si opravdu jen odskočil, tady na severu byla situace všelijaká a nikdo nevěděl, co bude a jestli vůbec bude. Když se tedy ozvala Natálie Deáková (která mi kdysi nabídla i angažmá sem do Ústí), řekl jsem si, že to zkusím. Leč i během toho roku, co jsem působil v Plzni, zde nastudoval tři inscenace, takže jsem odsud úplně tak neodešel. Magnet je tady pro mě neskutečný, je to místo opomíjené ale pro spoustu lidí něčím opravdu magické a já se mezi ně rád počítám.
V současné době zastáváte v činoheráku i pozici uměleckého šéfa. Co tato funkce obnáší?
Tato pozice obnáší hlavně kancelářskou činnost a dohled nad chodem, aby vše fungovalo, tak jak má. Aby herci měli co hrát, aby divák měl na co chodit, aby byla zkrátka spokojenost na všech stranách.
Na jakou roli v Činoherním studiu jste se nejvíce těšil v právě probíhající divadelní sezóně?
V téhle sezóně jsem se těšil na hru Děkujeme, že zde nekouříte, měla premiéru v listopadu.
Po filmu Zatracení, pojednávajícím o mladíkovi vězněném v Thajsku kvůli pašování drog, vás v médiích označovali za českého DiCapria. Připadáte si jako Leonardo, nebo už vám to nikdo nepředhazuje?
To už je strašně dávno a myslím, že to byl jen takový plác do větru a naštěstí se toho nikdo nechytnul, takže jsem rád, že nejsem s nikým srovnáván. Nemám rád, když jsou herci různě přirovnáváni, vždy je to nesmyslné, neboť srovnávat takhle nejde.
Hodně lidí vás má spojeného s vaší charismatickou rolí v „činoherácké“ divadelní adaptaci kultovního Klubu rváčů. Zahrál jste si ale i ve filmové pohádce. Jaké postavy vám vlastně sedí nejvíce? Nebo lépe řečeno, ve kterých se nejlépe cítíte?
Rolí je hodně a charakterů taky, je tudíž vždy z čeho vybírat, ale je pravdou, že vyloženě kladné postavy nehraju, nebo lépe řečeno nejsem do nich obsazován. Většinou hraju grázly, podivíny a různé kriminální živly. Na Druhou stranu se dá v těchto postavách více vyřádit. Výjimkou byl třeba Jeroným Pražský, ale to taky nebyl žádný svatoušek.
Máte za sebou i řadu filmových a televizních rolí. Zahrál jste si hlavní úlohu v jednom díle oblíbené série Nevinné lži, objevil jste se jako Jeroným Pražský v třídílném seriálu Jan Hus. Uvidí vás fanoušci na podzim v nějakém novém filmu či seriálu?
Občas se objevím v různých epizodách teď tak oblíbených kriminálek a zrovna teď jsem dokončil televizní film, komedii, ale jestli se bude vysílat na podzim, s jistotou říct nemůžu.
Jak jste se vlastně k divadlu dostal, máte nějaké herce v rodině?
V rodině žádný herec není, ale svým způsobem jsme vlastně herci všichni.
Přemýšlel jste někdy o tom, co byste dělal, kdybyste nebyl herec?
Kdysi ano, ale teď už si nic jiného představit nedovedu.
Zajímá mě, co třeba posloucháte za hudbu, máte nějaké oblíbence?
Zrovna teď mi hraje v kanclu skupina Bonobo, jinak si rád poslechnu téměř cokoli, pokud to zrovna není úplná kakofonická destrukce. Pořádám v Ústí i hudební festival Mezi dvorci a mezi mé stálice patří například ústecké těleso Točílas.
Máte v Ústí nebo na Ústecku nějaká oblíbená místa? Kam třeba rád vyrážíte na výlety?
Rad si vyběhnu na Vysoký ostrý, na Komáří vížku nebo Varhošť, míst na výlety je tady okolo Ústí opravdu požehnaně a za těch několik let, co jsem zde, můžu říct, že už jich většinu mám za sebou, což nic nemění na tom, že jich ještě spoustu mám před sebou.
Jaké máte koníčky, co rád děláte ve volném čase?
Rád chodím do přírody.
Jak to teď s kulturou v Ústí podle vás vypadá, je to lepší, horší než před pár lety?
Bohužel mi přijde, že až na několik výjimek to jde lehce z kopce. Před lety bylo víc možností, např. Cirkus nebo Mumie mi docela chybí, byla to místa, kam chodil člověk za muzikou, těch už tady moc není, a nebýt pár nadšenců, co přes všechny byrokratické veletoče dělají festivaly, koncerty, setkání bylo by to zde mnohem smutnější.
Jsou tedy nějaké ústecké podniky, kam si ještě za kulturou zajdete?
Například do Hraničáře nebo do Café Max.
Co vás v poslední době na ústecké kulturní scéně zaujalo?
Jsem rád, že si studenti znovu obnovili svůj studentský Majáles, že lidi okolo Hraničáře jdou dál a udělají třeba Léto na ulici a spoustu jiných akcí, která by tady v Ústí chyběla.
Neláká vás znovu Praha? Přece jenom, je tam více možností. Ale chápu, máme dálnici a je to kousek…
Praha je opravdu kousek a stěhovat se tam jen kvůli práci nechci, tady má člověk pocit, že je užitečný, v Praze se ztratíte.
Jste rodák z Frýdku-Místku. Mentalita lidí na vaší „rodné hroudě“ musí být hodně odlišná od té naší…
To je právě hrozný omyl, lidi na severní Moravě a na severu Čech jsou si velmi podobní, ať už je to všudypřítomným industriálem, těžkou prací či jakousi zemitostí, jsou přímí a to mám rád.
Takže život v Ústí nad Labem si umíte představit?
Už si ho představuju několik let a budoucnost v něm stále vidím.
Přidat komentář