Čtyři volební období zastupuje Teplicko v horní parlamentní komoře. Jaroslav Kubera je na komunální úrovni oblíbeným politikem a na té parlamentní nepřehlédnutelným senátorem, zřejmě díky svým mnohdy kontroverzním výrokům a přímému vystupování.
V Senátu byl nejviditelnější zejména v souvislosti s takzvaným protikuřáckým zákonem, kdy aktivně bojoval za jeho nepřijetí nebo alespoň zmírnění. V říjnových volbách Jaroslav Kubera svůj mandát senátora za Teplicko obhajuje.
„Senát pro mě zůstává klíčový. Tento post bych chtěl obhájit. A navíc už v prvním kole voleb. Přeci voliče nebudu tahat k volbám dvakrát,“ říká. Zároveň opět stojí primátor, který vládne městu už 24 let, v čele kandidátky teplické ODS. „A právě té chci ještě jednou pomoci. Beze mě by měla třeba o dvě procenta míň, což může být rozhodující,” vysvětluje Jaroslav Kubera.
Politika vás tedy ještě neomrzela…
Neomrzela, spíše rozmrzela. Zejména někteří politici. Naštěstí stále potkávám úžasné lidi, kteří něco umí a nemají čas na špatnou náladu. To, co nám všem trochu chybí, je více pokory a současně více sebevědomí.
Nejsou ale pokora a sebevědomí protiklady?
Jen zdánlivě. Na jedné straně si málo vážíme práce a umění druhých a na druhé straně často sami sebe podceňujeme. Jeden příklad za všechny. Rodiče vyhrožují synovi, že když se nebude lépe učit, půjde na zedníka. Každý, kdo doma něco rekonstruoval, ví, že dobrý zedník je k nezaplacení.
Do Senátu nekandidujete poprvé. Jaká vlastnost je pro senátora nejdůležitější?
Určitě vytrvalost. Prosadit něco rozumného je poměrně obtížné. Můj návrh zákona o zbavení odpovědnosti majitelů nemovitostí za úrazy na přilehlém chodníku se projednával tři roky.
Jaký je podle vás stav české legislativy?
Zoufalý. Není respektováno pravidlo, že zákony mají být jasné a srozumitelné pro ty, kteří se podle nich mají řídit. Dalším nešvarem je skutečnost, že každá, často výjimečná událost, vyvolá touhu přijmout další zákon. Vzniká tak houština předpisů, ve které se často nevyznají ani její autoři.
Dá se s tím něco dělat?
Každý poslanec či senátor by si měl před hlasováním položit otázku, zda je zákon nezbytný. To, že je potřebný, nestačí. Nestačí ani dobrý úmysl. Cesta do pekel je skoro vždycky dlážděna dobrými úmysly.
Proč zákony obsahují vysoké sankce, které pak nejsou vymahatelné?
Pokutománie je další specialitou české, ale i evropské legislativy. Pokuta udělená ve výši 25 000 Kč za pád z kola je jedním z typických příkladů. Několikrát v takových případech musel zasáhnout Ústavní soud. Dalším příkladem je pokuta ve výši 4% ročního obratu za porušení ochrany osobních údajů (GDPR). Mimochodem GDPR je jedna z největších stupidností, které jsem za čtvrtstoletí v politice zažil. Tam, kde vás má chránit, například aby skoro každá aplikace nechtěla přístup ke všemu, co v telefonu máte, vyvolává strach, kdy se například učitelé bojí vyvěsit fotku třídy nebo podepsané výkresy.
Myslíte si, že dochází k postupnému omezování svobody?
Nemyslím. Jsem si tím jistý. Pod záminkou obav z terorismu jsou lidé ochotní se určitých svobod vzdát, ale potíž je v tom, že není zřejmé, kde je hranice, za kterou už bychom neměli jít.
Dá se stát řídit jako firma, jak říká premiér Andrej Babiš?
Nedá. Stát se už nedá řídit vůbec. Jeho původní účel byl, aby sloužil lidem, a dnes lidé slouží státu. Stal se hadem škrtičem, který lidi dusí, místo aby jim pomáhal.
Dá se s tím něco dělat?
Dá, ale je to obtížné. Řešil by to zákon o zákazu zákazů a zákon o regulaci regulací. Protože přijetí takového zákona je nereálné, mohli bychom začít výměnou kulatých razítek za hranatá. Majitel kulatého razítka, třeba hygienik(čka), památkář(ka), hasič(ka), když se špatně vyspí, neotevřete provozovnu, nevyměníte okna za plastová nebo nepostavíte dům. Na rozdíl od kulatého razítka je hranaté razítko pouze doporučující. A rozumný člověk rozumné doporučení přivítá.
Co bylo pro vás v Senátu největším zklamáním?
Určitě ratifikace Lisabonské smlouvy. Lisabonská smlouva zavedla takzvanou kvalifikovanou většinu, což v praxi znamená, že malé státy mohou být kdykoliv přehlasovány.
A z čeho jste měl naopak radost?
Té bylo naštěstí mnohem víc. Opravili jsme stovky zákonů a Poslanecká sněmovna naše návrhy většinou akceptovala, přestože jí stačí 101 hlasů, aby nás přehlasovala.
Jaký máte názor na kampaně typu MeToo?
Nemám rád žádné kampaně. Naštěstí české ženy a dívky až na pár feministek tato kampaň nijak neoslovila. Ostatně nebýt harašení, neslavil bych letos zlatou svatbu.
Mimochodem, jaký máte recept na padesátileté soužití s jednou ženou v době druhého a třetího pohlaví a padesátiprocentní rozvodovosti?
Je to jednoduché. Býval jsem v mládí velký čtenář. Četl jsem všechno, co mělo písmena. Dočetl jsem se, že nejlepší je podívat se na maminku své budoucí ženy. To jsem udělal a ukázalo se, že kniha nelhala. Slovo tchýně u nás nikdy nepadlo. Byla pro nás vždycky mamka a s jejím odchodem jsme se dodnes nesmířili. Moje žena převzala její roli, a když mi překazila prezidentskou kandidaturu, měla pravdu jako vždycky.
Když už jste narazil na prezidentskou kandidaturu, nasbíral jste podpisy senátorů a nakonec jste to vzdal. Proč?
Manželka viděla v televizi pořad, kde se představovaly manželky kandidátů, a prohlásila, že to by nedala a ať na to zapomenu. Bylo to rozumné. Ačkoli kamkoli přijedu, lidé mi říkají, že jsem to měl vzít. Věřím, že bych měl víc než Topolánek, ale nestačilo by to.
Alespoň jste si na prezidenta zahrál. Ve filmu Toman, který právě přichází do kin, hrajete druhého československého prezidenta Edvarda Beneše. Jaké to bylo?
Úžasné. Od maskérů po kostyméry, úžasné. Byly to dva natáčecí dny a herectví je těžká práce, i když se to nezdá.
Měl jste trému, byl jste nervózní?
Asi tak jako maturanti, kteří se připravují na maturitu poctivě a dlouho. Pak je přivedou na ten stupínek, kde si tahají otázku, a když si ji vytáhnou, tak zcepení. A říkají, že neví. Byl jsem nervózní strašně. Doma jsem to všechno uměl a tam jsem to vůbec neuměl. Naštěstí to není naživo jako na divadle.
V kampaních v USA je běžné mluvit o zdraví kandidátů, u nás se spekuluje jen o zdraví prezidenta Miloše Zemana. Jak jste na tom vy?
Člověk se má řídit dobrými radami starších. Moje maminka se dožila 90 let se třemi tabletkami. Jmenovaly se Algena, Febichol a Cholecysmon, který jsem jí vozil z NDR. Její zásadou bylo vyhýbat se doktorům, protože když tě otevřou, dostane se do tebe vzduch a je konec. K lékařům vzhlížím s pokorou a úctou. Dokážou neuvěřitelné věci, a přesto doufám, že jejich služeb nebudu potřebovat. Díky moderní technice vám najdou úplně jiný problém než ten, s kterým jste tam šel. Kromě toho, systém financování je nastaven tak, že uzdravený pacient je bezcenný, protože na něj žádné peníze z pojišťovny nepřijdou.
Jste známým zastáncem kuřáků. Nevadí vám, že kouření škodí zdraví?
Vadí. Proto také přesvědčuji mladé, aby s kouřením nezačínali. Není to ale o kouření, ale o svobodě. Lidé přece dělají spoustu iracionálních věcí jenom proto, že z toho mají požitek. Důležité je, aby si nevadili s těmi, pro které je požitek dobré jídlo nebo pití v nezakouřeném prostředí. Proto mají být restaurace kuřácké a nekuřácké. Provozovatelé vesnických hospod už ani nenadávají, spíše pláčou a zavírají hospody. Akce ředitele pražského letiště Krčmáře, který zrušil ony kuřácké budky a vyhnal kuřáky před budovu, aby po každé cigaretě museli znovu zouvat boty a sundávat pásek, zavání terorismem. Zcela fantasmagorická situace je v USA a v Kanadě, kde se často nesmí kouřit ani venku, zato marjánka se hulí všude.
Jedním z velkých témat letošní kampaně jsou sociálně vyloučené lokality. Máte recept, co si počít s problémem zvaným nepřizpůsobiví občané?
Existují rovnice, které v našem politickém systému nemají řešení. Oni jsou pracovití, není pravda, že nejsou, protože dokážou vykopat výkop 300 metrů, aby získali kabel, který vypálí a odevzdají ve sběrných surovinách. Jejich způsob života je poněkud jiný než náš. Oni nejsou ochotni za žádných okolností měsíc pracovat a za měsíc si přijít pro peníze. Udělají neuvěřitelné věci, když dostanou okamžitě zaplaceno. To my ale nedokážeme z důvodů administrativních. To je způsob, jakým bychom je alespoň trochu resocializovali. Co připravuje vláda – zákon o sociálním bydlení, to nemůže fungovat.
Jste jedním z mála zákonodárců, který není aktivní na sociálních sítích. Proč nejste na Facebooku, Twitteru, Instagramu?
Jednoduše proto, že mám raději řeč z očí do očí. To, že světoví i čeští politici spolu komunikují na Facebooku nebo Twitteru, zdá se mi poněkud podivné.
Jste rovněž už 24 let teplickým primátorem. Změnila se za tu dobu komunální politika?
Hodně se změnila. Dnes už není žádná samospráva. Města fungují jako detašovaná pracoviště centrálních úřadů, místo aby se starostové a zastupitelstva starali o dopravu nebo chodníky, řeší povinnosti, které na ně navalila ministerstva. Stát hodí na obce vše, co se mu nechce řešit. Nejlepší bylo to úplně první období v devadesátých letech, kdy ještě panovalo obrovské nadšení. Jenže platí můj vzorec, že zklamání se rovná druhé mocnině očekávání a funguje to skoro jako Einsteinova teorie relativity. Lidé vždy očekávají více, než se při sebelepší vůli podaří. Zpočátku to vyrovnávalo nadšení, které postupně vyprchávalo, a dnes už jsou otrávení.
I když se zdá, že ODS poslední roky není to, co bývala, V Teplicích se jí daří. Jste primátorem i senátorem, neuvěřitelně jste vyskočil ve volbách do krajského zastupitelstva. Co v tom je a jak to stíháte?
Nechodím patnáct let na obědy a nespím. Přiletím z Ameriky a jdu na zastupitelstvo. Dá se to naučit, jen se to nesmí přehánět dlouho. Teď v noci koukám na tenis, když nad ránem skončí, nemá cenu jít spát, sednu si k počítači a ráno jdu do práce.
Prozraďte své špatné vlastnosti, ať je nemusí hledat vaši konkurenti.
Mám rád organizovaný chaos. Moje žena to ovšem nazývá jinak. Jsem extrémně šetřivý, a to jak s vlastními, tak veřejnými penězi. Říkají mi Skrblík, protože nechápou, že se jedná o kladnou vlastnost, díky které měly Teplice na konci minulého roku na účtech více než jednu miliardu korun, což je jeden roční rozpočet, a žádné dluhy.
A co dobré vlastnosti?
Uvedu jen dvě, kterými jsem si jistý. Nenávist a závist se mi naštěstí vyhnuly obloukem.
Co si myslíte o vašich konkurentech v letošních senátních volbách?
Nic. Nikdy jsem svoji volební kampaň nestavěl na útocích na ostatní kandidáty. To dělá jen ten, který žádné vlastní myšlenky nemá.
Snem každého kandidáta je zvítězit už v prvním kole. Také po tom toužíte?
Samozřejmě, i když s ohledem na počet kandidátů je to málo pravděpodobné. I když, jak říkával Bohumil Hrabal, všechno je možné, i nemožné je možné. Senátor zvolený v prvním kole přichází do Senátu s velmi silným mandátem. S ohledem na obhajobu funkce místopředsedy Senátu pro Teplicko by to bylo příjemné.
Nechal jste se slyšet, že prý chcete být předsedou Senátu…
Ano. Za dva roky chci být předseda Senátu. To už tam ODS bude mít nejsilnější klub.
Přidat komentář