Nikolo, můžete se pro ty, kteří by vás náhodou neznali, stručně představit?
Jsem především manželka svého muže Jirky a maminka našich dvou dětí, Johanky a Jáchyma. Donedávna jsem pracovala v Paměti národa jako koordinátorka vzdělávacích programů. Tepličáci pravděpodobně budou znát některou z akcí, které pořádám, třeba Živé Teplice, Sayfyho Memorial nebo sérii promítání dokumentárních filmů KineDok.
Zmínila jste Sayfyho Memorial, tedy cyklistický závod v okolí Barbory. Podle názvu odhaduji, že má někoho připomínat.
Je to tak. Závod jsme s rodinou založili před 13 lety, když jsme se snažili vyrovnat se smrtí mého mladšího bráchy. Jmenoval se David Seifrt, ale mezi kamarády se mu říkalo přezdívkou odvozenou z příjmení, proto Sayfy. Byl to nesmírně talentovaný cyklista, vypadalo to na slibnou závodnickou dráhu… Dokud… (odmlčí se) Dokud se během chvíle tragicky nezabil v autě.
To je mi moc líto. Co to pro vás znamenalo?
Byl to milovaný brácha, byli jsme si hodně blízcí. Když teď vidím naši starší dceru a mladšího syna, pořád je to pro mě živé.
Chápu vás. Cyklistický závod byl tedy svého druhu terapie?
Asi ano, pro mě i rodiče to byl způsob, jak ten hluboký smutek otočit v něco, co ocení i další. Naše přání tak bylo a je, aby 28. 9., kdy se ta tragédie stala, co nejvíc lidí jezdilo na kole.
To je určitě pro všechny jeho přátele krásná příležitost na něj vzpomenout. Jak se závod za ta léta vyvinul?
Myslím, že by z toho brácha měl radost… Účastní se regionální špičky i sváteční cyklisti, typicky 250 závodníků všech kategorií a navrch 50 dětí. Loni jsme museli závod zrušit kvůli tátovým závažným zdravotním problémům se srdcem a letos z důvodu mé blížící se dvojité operace. Ale i přesto jsme tyto dva roky uspořádali alespoň vzpomínkovou vyjížďku s bráchovými nejlepšími přáteli a nejvěrnějšími fanoušky závodu.
Na začátku jste jako jednu ze svých aktivit zmínila i Živé Teplice…
Je to sousedská slavnost: U Mušle se rok co rok potkávají Tepličané u krámků místních prodejců a s lokálními umělci a spolky. Myslím, že to už k městu dost patří. Loni jsme dokonce udělali i zimní variantu v muzeu! Celkově se akce konala už osmkrát.
Zdá se mi, že na maminku od malých dětí je toho více než dost.
To máte pravdu. Ale přestaňte s tím, když vidíte tu odezvu! Často už rok dopředu mi lidi píší, kdy bude další akce. Mám radost z rostoucího zájmu, dodává mi to energii v náročném organizování pokračovat.
Aby toho nebylo málo, v září taky kandidujete do městského zastupitelstva.
Jsem trojka na kandidátce VOLBY PRO! TEPLICE. Především jsem ale hrdá na to, v jaké sestavě do toho jdeme. Heslo „Lidé, kterým věříte” tu není žádná fráze: vzhledem k tomu, co mají mé kolegyně a kolegové za sebou, vím, že to je ta nejlepší sestava. Je jedno, jestli někdo pracuje v sociálních službách, řeší kriminalitu, vede skauty nebo sportovní oddíl, řídí úspěšnou školu, pořádá kulturní festival anebo organizuje úklidové akce. Všechno to jsou prospěšné aktivity a ti, kteří za nimi stojí, do zastupitelstva prostě patří.
Co motivuje ke kandidatuře vás?
Teplice miluju. Ale přesto je tu několik věcí, které bych si přála jinak, nejvíc asi v kulturní oblasti a taky komunitních záležitostech. To je konečně oblast, kterou v programu VOLBY PRO! TEPLICE osobně zaštiťuji. Má kandidatura má ještě jeden aspekt: Chci podpořit všechny ženy, třeba i matky s malými dětmi, k zapojení se do komunální politiky, která má ten největší vliv na věci všedního dne kolem nás. Je dobře, když v zastupitelstvu jsou i lidé, kteří Teplice znají z pohledu mladých rodin!
V životě jsem si to nastavila tak, že je dobré umět přetavit špatné věci v něco pozitivního. Když slýchávám brblání na to, co se lidem ve městě nelíbí, říkám si, že je důležité osobně do voleb jít a pomoct. Dosud jsem městu pomáhala zmíněnými aktivitami, teď chci být užitečná i jinak.
Děkujeme za rozhovor a nejen ve volbách přejeme hodně štěstí
Přidat komentář