V osmnácti letech založil místní skupinu Českého červeného kříže. V koronavirové době na jaře Jiří Herlitze se svými kolegy pomáhali na odběrových místech, šili a distribuovali roušky a zorganizovali produkci pod okny domovů seniorů.
Poprvé jsem vás zaznamenala v kostýmu růžového kondomu. Šlo o podporu boje proti AIDS. Jak vás to napadlo?
Byl to spíše spontánní nápad kamarádů na oslavě mých dvacátých narozenin. Z nápadu projít se po Novosedlicích v kostýmu růžového prezervativu se nakonec stala spolupráce s Českou společností AIDS pomoc, které si nesmírně vážím. V současné době kostýmy slouží jako maskoti, kteří mají za úkol přesvědčit náhodné kolemjdoucí, aby se nechali zdarma otestovat na pohlavní choroby v sanitce České společnosti AIDS pomoc, která je zřízena pro terénní testování.
A byla to první vaše „větší“ akce?
Víte, každá akce je pro mě v nějakém smyslu jiná. Růžové prezervativy byli první více mediálně sledovanou aktivitou. A postupně jsou akce, které pořádám, nebo se na nich podílím, každým rokem větší. V Novosedlicích si můžete s moji osobu spojit, třeba i místní Noci s Andersenem nebo Dušičky. Letos v únoru se mi dokonce povedlo uspořádat akci Help for Australia, která naplnila celou novosedlickou tělocvičnu, a pro Australský červený kříž se podařilo během akce vybrat kolem dvacet tisíc korun. Takže svou činnost a své akce rozšiřujeme a růžové kondomy jsou jen jeden dílek z aktivit, které děláme.
Jak jste se vlastně dostal k Červenému kříži?
Když jste malý, toužíte si v dospělosti si pořídit drahé auto nebo velkou vilu. Mě vedla má babička – ředitelka oblastního spolku Českého Červeného kříže v Teplicích (OS ČČK Teplice) Alexandra Svobodová k jinému snu a to vést místní skupinu. Místní skupina Českého Červeného kříže Novosedlice Dubí Proboštov (MS ČČK NDP) byla založena 1. října 2015, v mých osmnácti letech. Zakládajících členů bylo v tu dobu sedm. Začínali jsme s kroužkem první pomoci, zdravotními dozory a pomoc s akcemi OS ČČK Teplice.
K čemu Červený kříž slouží?
Historie Červeného kříže sahá do roku 1863, kdy byl ve Švýcarsku založen Henrim Dunantem. Původně sloužil Červený kříž k pomoci raněným na bojišti. Dunant chtěl dosáhnout například toho, aby pomoc byla na bojišti poskytnuta všem a to bez rozdílu strany vojenského konfliktu. Byla sepsaná a zástupci států podepsaná dohoda takzvané Ženevské úmluvy, které s některými dodatky platí dodnes. Dnes jsou Ženevské úmluvy podepsané 194 státy. Jsou to čtyři úmluvy a tři dodatkové protokoly, které upravují podmínky a pravidla na ochranu osob, které se neúčastní boje nebo jsou z bojů vyřazení během ozbrojených válečných konfliktů, jako třeba zajatci nebo ranění. Jsou to taková v uvozovkách pravidla boje.
U nás v roce 1919 založila Alice Masaryková Československý červený kříž. Od té doby se aktivity červeného kříže rapidně rozrostly. Dnes je Červený kříž největší humanitární organizací na světě, která má zastoupení skoro v každém státě.
V čem pomáhá Červený kříž u nás?
V České republice má červený kříž plnou řadu aktivit jako třeba – Humanitární pomoc, oceňování bezpříspěvkových dárců krve, školení první pomoci, pátrací službu nebo zajišťování zdravotnických asistencí. Téměř v každém okrese má Červený kříž krom již vyjmenovaných činností i další aktivity. Například u nás v Teplicích je to Domov se zvláštním režimem, Domácí ošetřovatelská péče Alice nebo pořádání letních táborů.
Přiblížíte nám krátce přímo vaši činnost?
Naše místní skupina tvoří teplickou humanitární jednotku prakticky je tvořena z našich členů, tato jednotka je využívaná k plnění úkolů ČČK třeba u přírodních katastrof, nebo například teď v době pandemie. Tato činnost je dobrovolná. Dále se zabýváme zdravotnickou činností, i když máme některé členy na pracovních pozicích v nemocnici, nejsme žádní lékaři ani profesionální záchranáři. Jsme pouze laici, kteří jsou vyškoleni k tomu, aby poskytli první pomoc a postarali se o zraněnou osobu do příjezdu záchranné služby, takovou práci vykonáváme na zdravotnické asistenci. Dále školíme první pomoc, maskujeme úrazy, pořádáme dětské kroužky, HIV prevence, šíření bezplatného darování krve, pomoc s pořádáním letních táborů, studijních středisek a dalších akcí oblastnímu spolku ČČK Teplice a pořádání a výpomoc s pořádáním s kulturními akcemi v místech působení.
A je zájem mezi dětmi o tyto aktivity?
Ano, máme přibližně dvacet dětí ze základních škol a pak kolem deseti středoškoláků. Je pravda, že jsem v minulém roce kroužky díky časovému vytížení zanedbával, ale tento rok se chci kroužkům věnovat víc. Pokouším se děti zařadit do nějaké z našich aktivit jako třeba zdravotnické asistence, maskování úrazů a starší děti nám pomáhají na akcích HIV prevence.
Vím, že z vaší hlavy byl nápad zpívat seniorům z Teplicka během pandemie koronaviru pod okny. Jak jste na to přišel?
Nápad není přímo z mé hlavy. S touto činností přišel Oblastní spolek Českého Červeného kříže Praha 1, kde při této příležitosti učili zaměstnance zařízení pro seniory jak používat ochranné pomůcky. Tento nápad jsem upravil. Nám šlo jen o to potěšit seniory a hlavně personál. Jsem rád, že se připojil i teplický zpěvák Libor Schlenz, tanečnice z Bolly Ladies a veškerou techniku a svůj čas nám také věnoval zvukař Radek Svoboda. Zahráli jsme třeba v domově seniorů Bystřany, v seniorcentru Pohoda, domově se zvláštním režimem OS ČČK Teplice, a seniorům z Novosedlic a Teplic.
Kromě toho, jste ale dělali během pandemie koronaviru i další aktivity. Připomenete nám jaké?
V nasazení jsme byli od 10. března. Během pandemie jsme šili, sbírali a distribuovali roušky. Například Pomocí rouškovníků v Novosedlicích, Dubí a Proboštově. Distribuovali jsme také do domovů seniorů, no prostě všude, kde to bylo potřeba. Dohromady jsme distribuovali přes 6 000 roušek. V době krize se musela naše jednotka rozdělit na dvě půlky. První část jednotky nakupovala, rozvážela obědy a léky seniorům z Novosedlic, Dubí a Proboštova. Druhá část lidí vypomáhala v triážním stanu u ústecké Masarykovi nemocnice. Náš tým čítal 50 dobrovolníků, kteří odpracovali celkem 4 010 hodin bez nároku na honorář.
Fungujete především na Teplicku. Jaký máte vztah k Teplicím?
Teplice jsou mé rodné město. Momentálně v Teplicích bydlím, mám z bytu krásný výhled na celé město. I když tu bydlím pomalu druhým rokem, nemohu se toho výhledu nabažit.
Jsou tu místa, která máte rád? Kam rád chodíte.
V Teplicích mám rád třeba Botanickou zahradu, zámeckou zahradu, hrad Doubravka a restaurace s dobrým jídlem.
A naopak je něco, co vám na Teplicích vadí?
Na Teplicích mi vadí, že pomalu ztrácí svou historickou strukturu v centru. Jinak mám Teplice rád a pryč mě to z Teplicka rozhodně netáhne.
Určitě stále studujete? Prozradíte co?
Kdekdo mi říká věčný student. Se školou trochu bojuji. Po ZŠ jsem šel na Hotelovou školu do Teplic na obor Hotelnictví následně na obor kuchař. Po úspěšném fungování v Červeném kříži jsem zamířil zdravotnickou školu. Teď jsem v posledním ročníku oboru zdravotnický asistent a čeká mě snad poslední náročný rok, do kterého musím dát vše. Rád bych měl už školu za sebou. Je pro mě obtížné občas skloubit školu a koníčky. Nechci zastavit ani jeden rozjetý vlak.
Co rád děláte ve volném čase?
Moc volného času nemám, když už je věnuji ho svým přátelům nebo rodině. Relaxuji málo, knížky u mě moc neuvidíte, jsem spíše milovníkem filmů.
Prozradíte nám, co plánujete v nejbližší budoucnosti?
Víte, všechny dobré nápady se rodí při sprchování (smích), možné je cokoliv a já rád posouvám hranice dál. Vím jen to, že chci hlavně dodělat školu a dále rozvíjet aktivity místní skupiny.
Přidat komentář