Jste dlouholetým učitelem teplického gymnázia. Jaké to je, pracovat se současnou generací studentů?
Nikdy by mne nenapadlo, že na jednom místě vydržím čtvrt století, ale pořád se do práce těším. Těší mne, že učím na jedné z nejlepších krajských škol. Studenti mají vlastní názor a jsou ho schopni prosazovat. O této generaci se říká, že je horší než ta předchozí a že jen leží v počítači a mobilu – to však není přesný odraz reality. Mám možnost učit specializované semináře a tam se studenti projevují velmi dospěle.
Takže se práce učitele za poslední léta nezměnila?
Změnila se – a moc. Na rozdíl od nás učitelů se v prostředí informačních technologií studenti pohybují s větší jistotou než my. Na učitele jsou kladeny vyšší technologické i pedagogické nároky. Nevěřím, že je dnes možné, aby učitel přišel do třídy a zadal výpisky z učebnice. Velkým pedagogickým úkolem dneška je naučit studenty třídit získané informace a vést je k rozvoji různých druhů gramotnosti, například čtenářské nebo finanční.
Už druhé volební období jste teplickým zastupitelem, pokuste se shrnout vaše působení v komunální politice.
Z opozičních lavic není tak jednoduché Teplice měnit. Po minulých volbách jsme jako Volba PRO! Teplice měli pocit, že dojde k užší spolupráci mezi koalicí a opozicí, ale nakonec byla naprostá většina našich návrhů smetena ze stolu. Myslím, že se nám podařilo vytvořit velmi silnou opozici a silným tlakem prosadit několik důležitých bodů. Například komunitní plán, který konečně umožňuje řešit celou řadu sociálních problémů v Teplicích a také regulaci heren, které na sebe samy o sobě nabalují celou řadu problémů. Za úspěch považuji i to, že existuje přímý přenos jednání zastupitelstva. Nepodařilo se bohužel prosadit vytvoření cyklotras a cyklostezek. Připadalo mi to jednoduché zejména proto, že jsem viděl pozitivní reakce i na straně koaličních zastupitelů. V tomto městě však bohužel stačí, aby něco nechtěl jen jeden muž. A Tepličané kličkují s dětmi na kolech mezi auty dodnes, bohužel.
Takže budete znovu kandidovat?
Ano, rozhodl jsem se, že musím spolu se svými kolegy prosadit to, co nám dosud koalice neumožnila – a za mne osobně zařídit alespoň to bezpečné projetí města na kole. Náš lídr Jakub Mráček má silný tah na bránu. Přestože se věnuje čtyřčlenné rodině, vede skautské středisko nebo organizuje sdílení kol v Teplicích, tak dokáže s velkým nasazením dotáhnout důležité věci do konce. Věřím, že spolu s ostatními členy Volby PRO! Teplice v příštím období leccos prosadíme. Pokud byste chtěli zjistit více, pravidelně zveme voliče na Kafe s Volbou – teď v pondělí právě jedno proběhlo. Chystáme se opět zorganizovat Lázeňský pohár, fotbalový turnaj pro Tepličany všech národností, na konci září zopakujeme besedu k plovárně v Zámecké zahradě, 12. 9. připravujeme „primátorskou debatu“ – diskusi lídrů v Teplicích kandidujících stran. Je toho hodně, snažíme se být otevření veřejnosti a snad se nám to daří.
A senátní volby?
Před šesti lety jsem si zkusil, jaké to je. Ale letos bylo od začátku jasno. Máme velmi silného a pracovitého kandidáta Zdeňka Bergmana. V Senátu jsem chtěl řešit hlavně školství, ale v tomto směru je Zdeněk Bergman naprosto kompetentní, rozumí školské legislativě, je jedním z nejaktivnějších členů Asociace ředitelů gymnázií, která má už teď velký vliv na exekutivu i legislativu. Lepšího kandidáta na senátora, než je právě Zdeněk Bergman, na Teplicku nevidím a jsem rád, že jeho kandidatura vyvolala pozitivní ohlas.
Co volný čas, koníčky?
Během pracovního týdne a víkendu si jdu zaběhat nebo si vyjedu na kole. A jsem zimní tvor, takže až nasněží mezi Dlouhou Loukou a Tisou, tak mne asi potkáte s mou ženou na běžkách. Ale mou největší vášní je Balkán v různých podobách. Během léta se tam vydávám několikrát, s mou ženou a partou už skoro 30 let jezdíme do různých pohoří rumunských Karpat, často vyrážím sám i do ostatních balkánských zemí – letos jsem si například vyčistil hlavu tím, že jsem sám projel stopem z Řecka přes Albánii, Makedonii a Srbsko až do mého oblíbeného Rumunska. Na Balkáně dobíjím energii.
Jak se dá pomoci Balkánu?
Nejlépe tím, že tam pojedete a utratíte peníze. Se studenty z Gymnázia Teplice už 10 let jezdíme do českých vesnic rumunského Banátu. Češi na tehdejší Rakousko – tureckou hranici odešli před téměř 200 lety, když se nechali nalákat na slib prosperity, ale situace byla mnohem horší, než čekali. Po roce 1989 odešlo z těchto vesnic 6 tisíc z původních 8 tisíc obyvatel, většinou do Čech. Život bez lékaře a nedostupné střední školy není lehký ani pro starší, ani pro mladší, ale mladí mají jinde v Evropě alespoň šanci sehnat práci. Naše expedice jsou ubytovány u místních, stravují se u místních. Vybíráme rodiny, které tam dosud zůstaly a mají malé děti. A ty našimi studentskými expedicemi „živíme“. Studenti chodí pěšky mezi vesnicemi, poznávají archaickou češtinu, vidí silné pouto k víře, jsou fascinováni obrovským Dunajem, který právě v tomto místě proráží Karpaty. Navíc zažívají spaní pod širákem, mytí v potoce, večerní ohně a obecně menší komfort, než jsou zvyklí.
Ale tepličtí studenti asi Banát nezachrání…
To asi ne, ale nejsou to jen tepličtí studenti, připravujeme expedice i jiných škol. Ale zrovna u teplických studentů bych se rád zastavil, je zvykem už 10 let vozit do Banátu adresnou pomoc – počítače, jízdní kola, sportovní potřeby nebo zdravotnický materiál. Vždy na to musíme mít přívěs, já tímto chci poděkovat i rodičům, kteří takto pomáhají. Navíc se Teplice zviditelňují i na Festivalu Banát. Nejdelším vlakem naší historie odjíždí do Banátu mnoho desítek bývalých studentů a jejich přátel, kteří na festivalu pracují, baví se, nebo dokonce vystupují. Za 10 let se v Banátu vytvořila silná teplická stopa. Těší mne, že jsem k tomu mohl přispět.
Přidat komentář