Také se vám zatají dech, když zhasnou světla v sále a dirigent zvedne ruce před soustředěným orchestrem? Obdivujete hlasy operních pěvců s velkým sborem nebo máte raději komornější prostředí se smyčcovým kvartetem v pozadí? Je libo dechovku, melodie slavných big bandů nebo snad trochu jazzu? A co trochu retra?
To všechno a mnohem více je spojeno s Konzervatoří v Teplicích. Když v září 1971 vešli do tříd první studenti, patrně nikdo nepředpokládal, do jaké rozmanitosti za padesát let tato instituce doroste. Vznikla z docela pragmatického důvodu. Tehdejší školní inspektor a „otec zakladatel“ Jaromír Brož obhajoval vznik konzervatoře na severu Čech nedostatkem kvalifikovaných učitelů v lidových školách umění, jak se říkalo dnešním ZUŠkám. Z tohoto důvodu bylo otevřeno i studium při zaměstnání a zájem byl veliký – doplnit si vzdělání mohli i ti, kteří sice již v základním hudebním školství působili, ale pouze jako nadšení amatéři.
Za dobu své existence teplická konzervatoř nevychovala pouze pedagogy, ale i interprety. Podíváme-li se na složení významných hudebních těles v regionu, podstatná část jejich členů prošla touto školou. Její absolventy můžeme najít i například v symfonickém orchestru v Mexiku, operním domě ve Vídni, ve Spojených státech amerických, Itálii, Švýcarsku. A samozřejmě na tuzemských vysokých školách jako studenty i pedagogy.
Díky nadstandardním vztahům s vedením Severočeské filharmonie vznikla orchestrální akademie – ojedinělá možnost, kde si studenti školy mohou v praxi vyzkoušet, jak funguje profesionální symfonický orchestr a jaké požadavky klade na své hráče. Možnost uplatnění ale najdou i studenti dalších zaměření. Konzervatoř totiž ale jako dobrou hudbu nestačí popisovat, tu musíte slyšet, zažít a užít.
50+1, aneb Odložená padesátka, to je ta správná příležitost oslavit společně půlstoletí školy, jejímž mottem je „být vidět a slyšet“. Pásmo koncertů bude na programu v sobotu 11. června od devíti do dvaadvaceti hodin.
Jitka Neumann Žižková, Konzervatoř Teplice
Přidat komentář