Pravděpodobně nebudete znát moc žen, které by se živily šitím bot. Markéta Hurtová je jednou z nich. Práci s kůží zasvětila svůj život. Původně šila oděvy. Po setkání se ševcem však přesedlala na ruční výrobu bot.
Jaká byla vaše cesta k tomu, než jste se začala zabývat ručně vyráběnými koženými produkty?
Byla to dlouhá cesta (smích). Od mala jsem se zabývala šitím a různou kreativní činností, ale až s příchodem první dcery jsem začala postupně směřovat i jinam. Objevila jsem v sobě umělecký potenciál a kombinovala ho se šitím. Nejvíce jsem se zaměřovala na malování a šití kostýmů pro dceru, to mě velmi bavilo. Před příchodem druhé dcery nastal okamžik, kde poslední kostým měl velký nedostatek, neměla jsem k němu boty. Byla to pro mě velká díra na trhu, protože kolikrát i v osobním životě jsem se setkala s botami, které jsem si vysnila, nebo i vyhlédla na zahraničních stránkách, ale pro nás tu byly nedostupné. Dostala jsem se díky manželovi k množnosti si vyzkoušet šití kožených ťapek.
Tím to tedy začalo…
A už to jelo (smích). Kůže, jako materiál a práce s ní, mě učarovala. Dá se s ní tak naprosto umělecky vyřádit. Je to materiál, s kterým mohu udělat cokoli, co si moje hlava umane. Nejdříve jsem zkoušela a trénovala na rodině, postupně se přidali jako první nečekaní klienti moji přátelé. Ale ten progres byl neuvěřitelně rychlý. Vlastně díky dcerám, které mi byly inspirací, jsem se našla. Vznikl tak i název mé značky Nia-design, kde jsem použila počáteční písmena jmen dcer, Nikol a Amélie. A musím zmínit i obrovské štěstí, jako by osud tahal za nitky, kdy jsem se, díky kamarádce, seznámila s Janou. Jana je anděl, díky ní jsem získala stěžejní obuvnické vybavení, jako jsou průmyslové brusky a lis. Bez toho bych nemohla fungovat na té úrovni, jako nyní a byl to raketový start vpřed. Jsem jim obrovsky vděčná. Celkově mám okolo sebe spoustu přátel, kteří mi fandí a podporují. A to mě i přes těžké začátky drží.
Dá se tedy říct, že se vám koníček stal prací?
Ano, neskutečně mě to baví. Konečně jsem prvně v životě přišla na to, co chci opravdu dělat, kde vynikám a že to mohu posunout ještě o mnoho dál. Spojení řemesla a umění je pro mě úžasná cesta.
Kromě různých kožených doplňků vyrábíte také boty. Kde čerpáte zkušenosti a povědomí o tomto řemesle. Jste v oboru vyučená?
V této době, ač se to nezdá, tak se prací s kůží zabývá dost lidí a na sociálních sítích jsou skupinky tomu zaměřené. Já jsem byla takový pozorovatel, studovala jsem postupy, hledala lidi, kteří jsou profesionálové, a mohu říci, že z 99 % jsem se setkala s pozitivní reakcí a ochotou poradit. Jsou tam i amatéři, kteří se tváří jako profíci a radí nesmysly, tak je důležité se to naučit rozlišovat. Doma jsem tomu věnovala obrovskou spoustu času. Pro mě zásadní zlom v mé práci byl kontakt na pravého ševce, který byl ochotný poradit, pomoci a ukázat mi vše co potřebuji vědět.
Našla jste nějakého u nás v regionu?
Vydala jsem se za panem Vlastislavem Koutným až za Brno, kde mi dal první lekci a ukázal, jak to má vypadat, ševcovina jako taková. Otevřel se mi úplně jiný pohled na toto řemeslo. Je to velmi fyzicky náročná práce a je tam tolik informací, jasně daných postupů, norem, že jde z toho hlava kolem. Za panem Koutným jsem byla již několikrát, strávili jsme spolu již i hodiny na telefonu, kde mi pomáhá a radí. Další švec, kde jsem trávila dny teorie a praxe byl Alan Kvasnička, tentokrát přímo v Brně. Pro mě další posun. Já jsem za toto moc vděčná, ale je to náročné, jak časově, tak finančně. Stále nejsem u konce a ani nemůžu být, protože toto řemeslo není lehké. Studovat se již nedá, tento obor pro nedostatek zájmu již není a vzhledem k tomu, že mám dvě děti a nejbližší učební obor byl ve Zlíně, tak je pro mě jediná možnost soukromé učení. Můj původní obor je dámská krejčová.
Máte mezi ševci nějaké vzory?
Vzorů mám spousty, jak jsem již zmiňovala pana Vlastislava Koutného, Alana Kvasničku, ale je tu i spoustu dalších vynikajících ševců na vysoké úrovni. Jsou tu i tací, kteří začínali jako já, kteří nemají ševcovskou školu, ale dokázali se prosadit a postupně vybudovat dobrou reputaci. Mám i vzory v zahraničních návrhářích, kteří měli historický progres, co se týče obuvi.
Vyrábíte jak běžné boty, tak i takzvané barefooty. Jaký je mezi nimi největší rozdíl?
Začínala jsem čistě na barefoot, samotná mám toto obouvání velice ráda, ale nyní se učím i klasickou obuv s podpatky. Správný švec musí umět vše a nezaměřovat se jen na konkrétní typ a já se postupně chci naučit vše. Barefoot obuv je čím dál více oblíbenější, je to takzvaná chůze bos, která respektuje přirozený pohyb nohou. Podešev je velice tenká a ohebná, máte pocit bosé chůze, boty mají širší špičku, aby neutlačovaly prsty a nohy měly možnost přirozeného pohybu, nejpříjemnější je v barefoot chůze na nerovném povrchu, je to masáž pro nohy. Každopádně barefoot není vhodná pro všechny, pro lidi, kteří mají nemocné nohy, tak to není dobrá varianta. Určitě bych v takovém případě doporučila oslovit ortopedického obuvníka.
O které je větší zájem?
Tím, že boty na podpatku dělám teprve od loňského podzimu, tak stále ještě převažuje zájem o barefoot, ale již se mi začínají ozývat i klienti na boty s podpatkem a mám z toho radost.
Příprava boty na míru určitě není jednoduchá věc. Co vše šití předchází? Kde berete kůži?
Je to velice náročné. Opravdu. Je to o přesnosti, preciznosti, co se týče designu, tak návrhy samotné jsou také velmi pracné, protože se snažím přistupovat individuálně s ohledem na klienta. Samotný návrh, výběr kůže, podšívky, nití a doplňků. Tak aby to byl můj styl a zároveň to sedlo k danému člověku. Není to sériová výroba, také nedělám ve velkém a tím pádem nemám množstevní slevy a další výhody sériovek. Na druhou stranu dokážu plně vyhovět klientovi, který má specifické požadavky na design bot. Kůži kupuji u dvou konkrétních firem, kde k jedné mohu přímo zajet, tu mám hodinu cesty a mohu si vybrat ty nejlepší kusy. Ale můj největší dodavatel je bohužel na druhé straně republiky, tak tam jsem v kontaktu pouze po telefonu.
Kolik času zabere vyrobit jeden pár bot – od chvíle, kdy se se zákazníkem poprvé potkáte, do chvíle, než si je odnese domů?
To je velice individuální, záleží, jaký druh bot dělám, když zvládnu dvoje maximálně troje boty za měsíc, tak jsem machr (smích). Čili mám delší časové doby čekání, teď například vyrábím boty objednané loni v květnu. Samotná výroba mi trvá asi 14 dní. Ale tomu předchází měření nohou, pak návrh bot samotných, pak také nechat vyrobit kopyta, na kterých se boty dělají. A to není koncové, pokud si klient nezakoupí vlastní kopyta, tak se kopyta musí takzvaně naložit, aby odpovídaly rozměrům nohy a nikde nic netlačilo, prostě na míru. Rýsuje se dle rozměrů nohy model – střih, to je další velmi důležitá část výroby. Někdy je potřeba udělat model bot na zkoušku, abych viděla, že vše sedí jak má, nebo kde je to potřeba upravit. Samotná výroba je pak vykrajování jednotlivých dílců, šití, lepení, zaklepávání … Druhá část výroby je spodková. To je nejtěžší fyzická práce. Pro mě jako ženu nejnáročnější. A to celý proces popisuji opravdu velmi zjednodušeně.
Kdo je vlastně vaším zákazníkem? Jsou to, mladí, staří, muži nebo ženy? Mají vaše boty třeba nějaké známé osobnosti?
Mám všechny věkové kategorie. Převážně ženy, protože se specializuji na volnočasovou módní obuv s neotřelým designem a to většinou ocení nejvíce ženy. Ale i mužskou klientelu mám a baví mě. Vybírají si mě převážně klienti, které neuspokojí běžná nabídka a chtějí pro sebe něco výjimečného a hlavně na nohy padnoucího, co vydrží déle jak jednu sezónu. Musím i říct, že to jsou velmi charizmatičtí lidé a já jsem moc ráda, že si mě vybrali. Tady z Teplic například Jana Burdová, která vede prestižní kadeřnictví. Dále i jedna klientka Blanky Matragi, která je pro mě uměleckou bohyní.
Vyrábíte spíš klasické věci nebo výstřední?
Nedělám klasické boty, chci, aby bylo vidět, že jsou jiné a originální. Ale zároveň i takové boty můžou být decentní a jemné.
Dá se říct, jak se boty či doplňky od vás cenově pohybují?
Drobné věci jako jsou klíčenky, nějaké šperky, či záložky do knihy, jsou cenově velmi dostupné. Ceny se pohybují již okolo tisícovky. U těchto věcí mám na stránkách vždy uvedenou cenu. U bot a kabelek je to velmi individuální. Ceny uvádím od osmi tisíc korun a to je opravdu základ. Vzhledem k tomu, že vyrobím boty na míru, kabelky dle představ s vlastní návrhářskou iniciativou, je tam velká časová a fyzická náročnost a i materiál jako takový je drahý, tak to není levná záležitost a s nabitými zkušenostmi poroste postupně i cena.
Jak vlastně vypadá váš běžný pracovní den?
Chaoticky (smích). Ráno vstanu, postarám se o děti, rozvezu do školy a školky, pak přijedu domů, dám si rychle snídani, kávu a vrhám se do práce. Část práce dělám v pracovní místnosti doma a část práce v ateliéru, kde mám i velké průmyslové stroje a veškeré potřebné vybavení. Někdy nestíhám ani oběd. Odpoledne je už zase koloběh, vyzvedávání dětí a rodina, zahrada. Je těžké to navzájem skloubit. Ale já jsem spíše sova, tak hodně pracuji i odpoledne a večer, klidně i do půlnoci. Když to tak vezmu, tak pracuji krom času, který mám pro rodinu, pořád, protože mě to baví. Když nepracuji, tak se učím nové postupy a čtu. Kamarádka se mi směje, říká“ už konečně zase čteš jo? A co?“ říkám, „boty v historii“, odpověď“ Ty jsi marná“… (smích)
Váš atelier je v Krupce na Teplicku, přímo v Teplicích jste řadu let žila. Máte tady v regionu oblíbená místa?
V Teplicích jsem žila téměř deset let, moc rádi chodíme s rodinou na Doubravku, když jsou tam akce, tak je nikdy nevynecháme. Je to krásná procházka a moc hezký výhled. Dále stojí za zmínku Zámecké náměstí a Ptačí schody, celkově teplické centrum je moc hezké.
Čemu se věnujete v současné době?
Aktuálně připravuji návrhy na dvoje sandálky, z toho jedny poputují na Slovensko a druhé do Prahy. Teď mám na stole tři rozdělané klíčenky a Andělku.
Dá se tím, co děláte, uživit?
Doteď veškerý můj výdělek šel na vybavení a vzdělání. Ty náklady tam budou stále, je ještě spousty vybavení, které mi chybí, nebo potřebuji obměnit šicí stroje a finančně na to aktuálně nedosáhnu. Ono je bohužel v tomto zaměření všechno velmi finančně nákladné a často i nedostupné, veškeré vzdělání je Brno, Zlín a okolí. Příští měsíc se jedu opět vzdělávat ohledně práce s kůží, tento obor je neustálé učení a vstřebávání nových informací. Čekají mě další školení u Alana a také konzultace s panem Koutným.
Prozradíte pracovní plány do budoucna?
Moje plány jsou jednoduché, ráda bych skloubila tradiční řemeslo, umění a originalitu, abych se posouvala stejným tempem jako doteď a klienti byli maximálně spokojení. Zatím vyrábím boty, kabelky, pásky, klíčenky, záložky a jsem sama zvědavá, kam mě osud posune dál, protože zatím jsem stále v začátku. Moc bych si přála i nějakou netradiční zakázku, třeba nějaký kožený fantazy kostým.
Máte tvůrčí práci, dvě dcery. Je čas i na relaxaci? Jak ráda odpočíváte?
Prací (smích). Manžela to děsně rozčiluje, ale já opravdu relaxuju prací, to mě baví, také ráda čtu a ráda si povídám s přáteli. Čas na nic jiného moc není. S dcerami máme rády také bazén a samozřejmě moře, jsme kachny. A také rádi hrajeme deskové hry. Večer si s manželem dáme na terase vínko, když nepracuji, tak si pustíme film. Jsme oba na Marvel filmy a jiné fantazy, tak se nehádáme.
Přidat komentář