Když máte udělat rozhovor s druhým největším fešákem České republiky za rok 2014, tak trochu čekáte namistrovaného sebevědomého krasavce, který bude s opovržením hledět na váš průměrný vzhled. Naštěstí, přesto že to Janu Pippingerovi sluší tak, že se tím živí, je to moc milý a sympatický mladý muž, s kterým se dobře povídá.
Jaký je to pocit, být druhým nejkrásnějším mužem Česka? Jak se člověku s tímhle vědomím chodí po ulicích?
Po soutěži mi sebevědomí určitě vyrostlo na sto procent. Jsem ale takový typ člověka, který když má sebevědomí jeden den na sto, ale druhý den už jen na osmdesáti a další na šedesáti procentech. Takže to rozhodně není tak, že bych z toho pocitu pořád žil. Sebevědomí si musím neustále budovat a udržovat. Letos v lednu se mi podařilo vyhrát soutěž Look Bella, takže jsem i okusil pocit být prvním. Zastávám názor, že s vysokým sebevědomím se pojí i arogance. Všeobecně aroganci u druhých lidí nemám rád. Sám se proto arogantně nechovám, ačkoli tak na některé lidi na první dojem působím.
Modelingem jste se živil už před soutěží, nebo až soutěž vás k němu dostala?
Dá se říct, že až soutěž mě k modelingu přivedla. Po soutěži jsem podepsal exkluzivní smlouvu s modelingovou agenturou Jaro management a jsem s ní až doteď.
Jaké to je, začít s modelingem?
Chodit po mole, nechat se fotit v plavkách? Začátky byly strašně těžké a první přehlídky vcelku trapné. Ukazovat se ve trenkách před lidmi není úplně snadné. Široká společnost všeobecně považuje modeling spíše za ženskou záležitost a stejně tak i můj blízký okruh lidí. Zpočátku byly reakce tedy poměrně negativní, plné narážek a podobně. Po soutěži jsem si díky svému umístění získal respekt a teď už mě každý bere jako modela.
Co vůbec práce modela obnáší? Učil jste se třeba chodit po mole?
Tak třeba právě chodit po mole jsem se naučil až na soutěži Muž roku. I když je potřeba říct, že tam o modeling tak úplně nejde. V soutěži jde spíš o celkový vzhled a dojem z člověka co nejvíce se přibližující takzvanému „alfa samci“. Vypracovaná postava je tedy jedním z určujících kritérií. Soutěžící ale zpravidla mají v budoucnu velký problém živit se právě jako modelové. Nemají totiž míry, které jsou pro modeling potřebné. Já jsem byl například v létě dva měsíce na pracovní cestě v Istanbulu jako model. A sám jsem tam viděl, že pokud neshodím pár kil, nebudu mít šanci pracovat. Z velikosti 52 jsem se musel dostat na velikost 50, což chtělo každodenní dřinu a dietu. Dokonce i velikost 50 je hraniční míra. Klasičtí modelové jsou takoví ti vychrtlí kluci. A to pro mě moc zajímavé není, protože mám rád fitness a moc rád chodím cvičit. Dá se říct, že je to moje vášeň. Snažím se tedy skloubit práci modela a cvičení, což vyžaduje být neustále pod dohledem krejčovského metru.
Takže je možné, že i mezi muži modely jsou podobně jako mezi modelkami anorektici?
Ano, i to je možné.
Jako model tedy musíte na takovou husu s knedlíkem zapomenout?
Abych řekl pravdu, tak teď mám období, kdy se k těm knedlíkům zase vracím. Po dietě v Turecku jsem poprosil mamku, aby mě přivítala guláškem s knedlíky. Většinou to dělám tak, že když mám volno, jím úplně normálně, když se ale naskytne nějaká nabídka, jsem schopen striktně dřít a rychle se vrátit zpět do formy.
Staráte se o svůj vzhled ještě jinak než cvičením?
Zatím to moc nehrotím, ale už bych měl začít. Vrásky s věkem přibývají a nějaké triky jsem se už od modelů naučil.
Modelů mužů asi moc nebude. Jaká je v téhle branži vůbec konkurence?
Modelů je samozřejmě méně než modelek. O modelky je ale také mnohem větší zájem. Vzhledem k tomu, že v České republice není modeling na příliš vysoké úrovni, je velká konkurence a nabídek je strašně málo. Jsou také mnohdy poměrně chabě ohodnocené. Tím, že jsem ještě student, finance tolik neřeším. Snažím se pracovat, co to jde, a peníze si šetřit, ale kdybych se tím chtěl plně živit, tak se tady v Čechách asi neuživím. Musel bych opět vyrazit do zahraničí.
A máte to v plánu?
Určitě bych chtěl. Myslím, že dokud člověk může, měl by co nejvíc poznávat svět. Kvůli zkušenostem, kvůli novým lidem. Už před tím, než jsem začal s modelingem, jsem cestoval. Byl jsem v různých zemích, kde jsem pracoval, a vzpomínám na to hrozně rád. Láká mě poznávat jiné země, zvyky, kulturu, ochutnávat jiná jídla. V tomhle životním období je pro mě prostě nepředstavitelné, že bych založil rodinu nebo měl vážný vztah a usadil se.
K cestování jsou potřeba jazyky. Jak jste na tom s řečmi?
Mluvím anglicky. Angličtina je už v dnešní době rozšířená téměř po celém světě, takže většinou se není problém domluvit. V nejhorším případě mám nohy a ruce. Když jsem byl například naposledy v Turecku, tak tam byli modelové a modelky z Německa, z Ruska, Ukrajiny, Argentiny, Srbska, Slovenska a dalších zemí. Všichni jsme se domlouvali anglicky. Stejně tak i s klienty.
Jak jste si v takové mezinárodní konkurenci vedl?
Docela dobře. Práci jsem tam měl téměř každý druhý den. Z dvaadvaceti modelů, kterých nás v agentuře bylo, jsme byli jenom čtyři, kteří jsme si odvezli peníze. Na to, že to byla má první zahraniční pracovní nabídka, měl jsem docela úspěch.
Pracoval jste tam třeba pro nějaké známé firmy?
Jsou tam vesměs turecké firmy, které kdybych jmenoval, tak asi nikomu nic neřeknou. Fotily se tam ale například i kampaně pro velké nadnárodní společnosti. Mně bohužel o fous utekla točená reklama pro světovou automobilku. Z pěti set lidí si nás vybrali tři, ale nakonec jsem neuspěl, což mě později mrzelo. Byla to velmi dobře placená práce, na kterou jsem se hodně připravoval. Je to zkrátka i o dojmu, štěstí, náhodě nebo o tom, jak se člověk zrovna vyspí.
Aha. Tak to mě ani nenapadlo, že můžete být i v reklamě…
Jasně. Modeling je hlavně o reklamách a kampaních, z kterých je také nejvíce peněz.
Třeba se to jednou povede.
Doufejme. Budu muset více trénovat.
Trénovat znamená starat se o sebe?
Nejenom se starat, ale také trénovat výraz, dojem a herectví. Klienti si vás totiž vybírají nejenom podle toho, jak vypadáte na fotce, ale i jak působíte. Co ve vás je.
Jak se dá takové působení na lidi trénovat?
Nejlépe sledovat filmy či reklamy a zkoušet jednotlivé herce napodobovat před zrcadlem. Nejdůležitější jsou samozřejmě gestikulace a emoce. Je to vcelku těžké. Někdy také záleží na tom jediném momentu, jak na klienta zapůsobíte. Což je dost náročné, protože čím víc na to myslíte, tím jste víc nervózní. Jako například při maturitě. Může se pak stát, že nepůsobíte klidně a klienti to vycítí. Já většinou před castingem poslouchám oblíbenou hudbu, což mě většinou hodí do pohody.
Takže to, co si lidé se světem modelingu nejvíc spojují, tedy módní přehlídky, neděláte tak často?
Záleží, co mám momentálně na práci. Přehlídky nebývají většinou úplně dobře ohodnocené, ale je to příjemná práce. Poznáte mnoho lidí a většinou se pojí přímo s nějakou určitou akcí.
Na modelky a modely se lidé někdy dívají skrz prsty jako na ty, kteří se živí tím, o co se sami nezasloužili. Tedy svým vzhledem. Co na to říkáte?
Není to jenom o tom, že jsem se takhle narodil. Musíte si ten vzhled vybudovat a udržovat. Víte, já jsem v minulosti měl hodně různých brigád. Takže vím, co je práce. Jedna z nejhorších byla, když jsem před Vánoci ve stánku zabíjel a kuchal kapry. Šest dní v kuse jsem spal v autě, zatímco venku bylo mínus 13. Takže si teď práce v modelingu vážím. Vím, že mě to stálo dost úsilí a energie, takže jsem na sebe pyšný a to, co si myslí ostatní, neřeším.
Existují ve světě modelů mužů nějací supermodelové? A máte třeba někoho jako vzor?
Určitě nějací jsou, ale já mám spíš vzory v oboru herectví, nebo hudby. Navíc já se tak vyloženě jako model necítím. Svoji cestu bych chtěl směřovat k filmu. Ať už jako herec nebo režisér. Sám se totiž věnuji fotografii a natáčení videí. Modeling je pro mě zatím jen příjemná cesta, jak si přivydělat ke studiu. Tedy zatím. Uvidíme v budoucnu.
A co natáčíte?
Dělám videa, ve kterých se snažím zachytit nějakou atmosféru. Například když cestuji, točím videa, ve kterých se snažím vyjádřit místní atmosféru, kterou jen těžce poznáte z ledajakého videa. Je třeba vystihnout určité momenty a přidat příslušnou hudbu. Myslím, že hudba je u filmu někdy stejně tak důležitá jako jeho děj.
Pojďme se u Turecka zastavit. V dnešní době migrační krize se o muslimském světě hodně mluví. Turecko je sice sekulární, ale přece jen, vnímal jste tam nějaké kulturní odlišnosti?
Byl jsem v Istanbulu, což je obrovské město, které spojuje Evropu a Asii. Takže tam vedle sebe žijí věřící muslimové i nevěřící. S námi třeba jezdili dva řidiči. Jeden z nich nevěřil, druhý byl ortodoxní muslim. Byl zrovna ramadán, takže nesměl přes den jíst a pít. Bylo hrozné horko, do toho stres v tom velikém městě. Muselo to být pro něj hodně náročné. Že jsem v jiné kultuře, jsem pocítil například v posilovně. U nás je normální, že když přijdu z fitka do šatny, tak se svléknu donaha a jdu se vysprchovat. Pak se zase vrátím nahý do šatny se převléct. Tam je to prostě nepředstavitelné. Jenže, jak jsem zvyklý z Čech, tak jsem první týden prostě v šatně chodil nahý a divil se, proč na mě ti Turci tak naštvaně a zamračeně koukají. Byl jsem ale v cizí zemi a respektoval jsem její pravidla. Dělám to tak pokaždé, když cestuji. Myslím si, že je to nutnost. Přinejmenším slušnost k určité kultuře.
A co ženy, mohou do posilovny?
Mohou, ale nesmíte se s nimi bavit. V posilovně to bylo přímo napsáno v řádu.
Na závěr pojďme z Turecka zase domů, do Teplic. Žijete tu rád?
Když jsem dlouho někde v zahraničí, tak se strašně rád vracím domů do Teplic. Vyrostl jsem tu, je to můj domov a vždycky mi po nějaké době chybí. Teplice mám prostě rád, už kvůli jejich historii, ale třeba i okolí. Rád si v létě vezmu kolo a vyjedu nahoru na hřebeny Krušných hor a pak se kochám po té dřině zaslouženou krásou.
Jan Pippinger
Narodil se v roce 1990 v Teplicích. Na UJEP v Ústí nad Labem vystudoval v bakalářském cyklu popularizaci hudby, v současnosti dokončuje magisterské studium sociální práce. V roce 2014 se umístil jako druhý v soutěži Muž roku 2014, letos vyhrál soutěž Look Bella pro začínající modely. Od úspěchu v soutěži Muž roku se vedle studia věnuje modelingu. Ve volném čase rád sportuje – věnuje se především fitness, fotí a natáčí videa.
Přidat komentář