Památku 144 obětí katastrovy na dole Nelson III u Oseku na Teplicku, uctili přítomní v sobotu 3. ledna. Bylo to na den přesně 81 let od katastrofy z 3. ledna 1934.
Spolu s představitelem kraje byli u památníku obětí jedné z největších důlních katastrof v dějinách naší země i další hosté – poslanec Parlamentu ČR Vlastimil Vozka, mostecký primátor Jan Paparega, místostarosta Oseka Jiří Hlinka a hold památce horníků přišli vzdát také představitelé Spolku severočeských havířů, Hlavní záchranné báňské stanice, zástupci dalších měst z okolí bývalého dolu i členové spřátelených spolků a hornických svazků ze Saska.
Výbuch na povrchu, zřícení důlních budov a následný požár v hlubinném dolu Nelson III nastal ve středu 3. 1. 1934 před pátou hodinou odpolední a při katastrofě zemřelo 140 horníků v podzemních šachtách, dva muži z povrchových objektů a také dva záchranáři. Podle expertů, jak jsme se dočetli v obšírném textu J. Majera a R. Kukutsche, tehdy pravděpodobně výbuch plynů zapálil uhelný prach, který explodoval postupně na dalších místech.
Detonace byla slyšet v širokém okolí a záchvěvy půdy byly zaznamenány v Oseku, Duchcově, v Hrdlovce a na dalších místech. Plameny vyšlehly do výše několika desítek metrů a utvořily ohnivý sloup, na jehož konci byla viditelná koule. Na několik sekund jimi bylo ozářeno celé okolí.
Plameny s kouřem vyšlehly i z větrné jámy VII. Také z jam VI a IX začaly postupně vystupovat sloupy hustého černavého dýmu jako důsledek požáru vzniklého v dole na mnoha místech. Dým obsahoval vločky sazí se značným množstvím dehtových kapek jako následek nedokonalého spalování a nedostatku kyslíku. Při této suché destilaci uhlí se tvořilo množství vyšších uhlovodíků a kysličníku uhelnatého.
Důl Nelson byl založen v roce 1876 a jeho vlastník, anglický podnikatel William Refeen, ho pojmenoval po známém britském admirálovi Horatiu Nelsonovi z přelomu 18. a 19. století. Osecké neštěstí je druhou největší hornickou katastrofou na území nynější České republiky.
Hned rok po katastrofě byl u Oseku odhalen pomník (ten den, 3. 1. 1935, byla v hlubině těla ještě 96 horníků!), který zhotovil sochař Karel Pokorný podle návrhu architekta Josefa Gruse. Je sousoším znázorňujícím truchlící rodiče oplakávající svého mrtvého syna. V roce 1978 byl pomník prohlášen Národní kulturní památkou (dnes je jednou z devatenácti na území Ústeckého kraje).
Přidat komentář