Počátek novodobého chovu trnuch skvrnitých, které většina návštěvníků ústecké zoo obecně označuje jako rejnoky, se datuje k roku 2012. V pavilonu exotária byly rekonstruovány tří velké nádrže a tematicky byly věnovány obyvatelům řek Jižní Ameriky. Trnuchy patří mezi paryby do řádu rejnoků, jsou typické svým zploštělým tělem a elegantním pohybem způsobeným vlnitým pohybem lemů těla.
„Prvními obyvateli nádrže byli dva jedinci, mladý samec, který dostal jméno Placička, a starší samice Pánvička. Po jejím úhynu v roce 2015 získala zoo dvě mladé samice. První odchov se podařil hned v následujícím roce, kdy se narodila dvě mláďata. O rok později se matkou stala i druhá samice, která porodila čtyři mláďata, a letos v lednu jich bylo dokonce šest, “ popisuje tisková mluvčí Věra Vrabcová.
Trnuchy rodí živá mláďata, jejich pohyby v těle matky je možné sledovat ještě před porodem. Narození potomci jsou přesnou kopií svých rodičů, velikost jejich těla je cca 8 cm, jen zbarvení je méně výrazné. Matka, ani otec o ně nestarají, mláďata jsou samostatná a sama si hledají potravu.
„Mláďata jsme tentokrát nenechali v expozici s dospělými jedinci jako v minulých letech, přemístili jsme je do samostatné nádrže v zázemí. Důvodem je lepší kontrola jejich zdravotního stavu, chování, ale zejména příjmu potravy. Množství krmiva je přesně stanovené, což nebylo v akváriu s dospělými jedinci možné korigovat,“ vysvětluje zooložka Eliška Barcalová.
Co možná nevíte:
Trnuchy dostaly své jméno podle jedového trnu umístěného na vrchní straně štíhlého dlouhého ocasu. Jed přechází do rány po bodnutí, ale tento druh jej používá výlučně k obraně, nikoli k lovu. Svoji potravu sbírají ze dna ústním otvorem, který je umístěn na spodní straně těla a který je dobře vidět, když se pohybují na bočních stěnách nádrže. S oblibou se zahrabávají do písečného dna tak, že jim koukají jen oči a dýchací otvory. Trnucha skvrnitá obývá jako jeden z mála druhů rejnoků sladké vody, konkrétně povodí jihoamerických řek Amazonky, Orinoka a Paraná.
Přidat komentář