Současné dění na Ukrajině nenechává nikoho chladným. Tamní rodačka Onysiia Mashkova, která žije v Česku přes 25 let a pracuje v teplické sklárně AGC, se rozhodla nabídnout utečencům před válkou domov. „Přistěhovala se k nám sedmadvacetiletá Natalie Kopťajeva se svými dvěma malými dětmi, kterým je teprve rok a čtyři roky. Pak jsme ubytovali skupinu matek, což byly tři ženy se sedmi dětmi. Ty se ale brzy odstěhovaly kvůli práci do Prahy. U nás zůstala bydlet jedna maminka se třemi dětmi, která má online práci zajištěnou ještě z Ukrajiny, a rodina Marie Sydorčuk, která čítá čtyři ženy a čtyři děti,“ přibližuje Onysiia Mashkova.
Situace ve válkou pustošené zemi i na hranicích je děsivá. „Ženy a děti na hranicích vyzvedával můj bratr. Šokovala ho všudypřítomná beznaděj v očích těch lidí. Hlavně strach z války a z nejisté budoucnosti v cizí zemi. Ve skupině žen a dětí, co se od nás odstěhovaly do Prahy, byl i devítiměsíční chlapeček, kterého museli na slovenských hranicích oživovat. Zkolaboval po patnácti hodinách čekání v mrazu, než se matce podařilo překročit hranice,“ vypráví Onysiia Mashkova.
Lehké to pro uprchlíky nebylo ani v Česku. Všudypřítomné čekání a vyřizování dokladů v davech především žen a dětí, nervozita z cizího prostředí. Podle Onysiie Mashkove, která tři týdny v krajském centru pro uprchlíky jako dobrovolník tlumočila, někdy ta čekání trvala i osm hodin. Bylo to zejména psychicky vyčerpávající. „Nárazově jsem tlumočila i v noci telefonicky. Když volali z vojenské nemocnice z Vysočiny poté, co přivezli vrtulníky zraněné vojáky a potřebovali tlumočníka okamžitě. Nejtěžší bylo se vyrovnat s tím, když jsem musela říct do telefonu mladým vojákům, že z nich budou váleční veteráni s tělesnými handicapy,“ popisuje Onysiia Mashkova.
Vlna solidarity s ukrajinským lidem se strhla i ve společnosti AGC, ve které Onysiia už řadu let pracuje. Sklárna v čele s personálním ředitelem Liborem Sehnalem ubytované Ukrajinky zařadila do programu pomoci. „Lidem poskytla jednorázovou nevratnou dvacetitisícovou pomoc, za kterou se nakoupily postele pro rodinu Natalii Kopťajeva a rodinu Marii Sydorčuk,“ přibližuje žena, která svým krajanům v Česku pomáhá s tím, že AGC uprchlíky také zaměstnala.
„Maria Sydorčuk byla přijata na dočasnou brigádu na úklid do archivu. Samoživitelka Olesija Subota funguje ve škole AGC jako pedagožka a psycholožka v dětské skupině,“ dodala Onysiia Maskova. Všechny tři ženy byly také zařazené do programu sklářské holdingové pomoci uprchlíkům a každá rodina dostane 15 tisíc korun. V současnosti se někteří Ukrajinci začali vracet zpátky domů. Natalie Kopťajeva a její dvě děti se už nemají kam vrátit. Jejich dům lehl popelem hned začátkem války, během bombardování Vinnice a celého Vinnického kraje. Domů se vrací osmičlenná rodina Marie Sydorčuk. „Pochází z Kolomije v Ivanofrankovském kraji, kde se bombardovalo na začátku války, ale nyní je tam klid,“ přibližuje Onysiia a dodává, že věří, že válka brzy skončí.
Přidat komentář