Koho by napadlo, že malá budova na sídlišti v Krupce je základnou hned pro několik mistrů světa a najdeme tu nepřeberné množství pohárů, medailí… a raket. Raketomodelářský klub v Krupce, který je známý po celém světě, vyrábí dokonalé makety skutečných vesmírných raket. Nejvyšší hlavou klubu je Bedřich Pavka. On a jeho dvě úspěšné svěřenkyně Kateřina Vaníková a Viktorie Tržilová otevřeli dveře základny pro Žít Teplice.
Kam sahá historie klubu a vašich úspěchů?
Bedřich: Klub jsme založili už v roce 1972 jako malí kluci, z těch, co jsme klub zakládali, jsme tu zůstali dva a třetí přišel o tři neděle později.
Modelaření vás baví odmala?
Bedřich: V té době jsme zkoušeli modelařit různě, dělali jsme rakety, letadla, lodě, prostě vše, co šlo, hrozně nás to chytlo.
Viktorie: K raketovému modelářství jsem se dostala díky mé učitelce na základní škole paní Pavkové. Hledala jsem tenkrát nějakého koníčka, a tak jsem se dostala do krupské organizace raketových modelářů. Moje maminka byla tímto nápadem šokovaná. Nevěděla, co mě bude čekat, ale nakonec se mi to zalíbilo a zůstala jsem u toho celých 9 let. Modelařinu mám prostě moc ráda. Zamilovala jsem si stavění raket, ale také cestování a poznávání lidí z celého světa.
Kateřina: Ani sama nevím. Vždy se mi líbila letadla řízená vysílačkou. Jednou mi taťka koupil obyčejnou stavebnici plastikového letadla, tak jsem ji sestavila, nabarvila a chtěla další. Jenže když už jsem žebrala o čtvrtou, tak mi řekl, že nebude utrácet peníze jen tak, a že jestli chci další, měla bych začít chodit do nějakého modelářského kroužku. A protože je taťka ředitel a jedna jeho paní učitelka spolu se svým manželem vedla modelářský klub, hned mi to domluvil. Takže rakety jsou jedna velká náhoda, která mne potkala na cestě k leteckému modelářství. V dnešní době už mám i několik letadel na vyslačku, ale na ukončení raketové kariéry je už pozdě.
Raketám se u vás věnuje celá rodina?
Bedřich: Ano, synové už jsou vystudovaní, teď nemají tolik času, ale byly doby, kdy jsme takto jezdili všichni. Moc jsme si to vždy užívali. Manželka dělá i rozhodčí, vždy všechny fotí a je samozřejmě i týmovým manažerem.
Jaké jsou vaše největší úspěchy?
Bedřich: Na posledním mistrovství světa na Slovensku jsme obhájili titul mistrů světa. Ten jsem obhajoval se svými syny Martinem a Markem, kteří se modelářství také věnují odmala. Náš bodový náskok byl opravdu velký. Manželka nám dělala týmového manažera, takže všichni čtyři jsmebyli na stupních vítězů, bylo to opravdu krásné.
Viktorie: Za svůj největší úspěch považuji to, že jsem se dostala na mistrovství světa, které se konalo v roce 2012 na Slovensku, a skončila jsem ve své kategorii po rozletu čtvrtá. Letos jedu na mistrovství světa do Bulharska, ale již jako jediný junior.
Kateřina: Mým největším úspěchem je titul mistra světa v družstvech v královské kategorii S7 – velká maketa, vicemistr světa ve stejné kategorii v jednotlivcích a vícemistr světa v družstvech v kategorii S5B – maketa výška. V té kategorii S7 bylo super, že jsem na stupních vítězů za ČR nestála jen já, ale i mí dva kamarádi reprezentanti, takže to byl opravdu velký úspěch.
Čím to je, že jste tak dobří z celé republiky a z celého světa zrovna vy?
Bedřich: Všechno jsme si museli vymyslet sami. V těch osmdesátých letech jsme byli ještě
takoví outsideři. Když jsme přišli po vojně, tak jsme se začali propracovávat dále. Zjišťovali jsme, že začínáme zbytek republiky převyšovat. Vyhrávali jsme najednou všechny velké akce. Od té doby reprezentuji vlastně neustále.
Co je na létání s maketami raket tak zábavného?
Bedřich: Létání je hrozný adrenalin, což nám samozřejmě nikdo nevěří. Dnes už rakety naštěstí nebouchají, motory už jsou více propracované, dříve ze čtyř bouchly třeba tři.Když to potom letí třístupňově, tak je to prostě úžasné. Maketa rakety Ariane 4 odhodí během výstupu motory a nakonec vypustí i makety družic. Vše se snažíme stavět podle originálních plánů, aby to byloco nejautentičtější.
Viktorie: Možná to vypadá jako celkem poklidný sport, ale když člověk zapadne až po kolena do bahna a nemůže se dostat ven, tak je to celkem zábava. Kariéru založenou na modelářství ale asi neplánuji, jelikož matika a fyzika nejsou zrovna mí přátelé.A co vás baví na jejich stavbě
Kateřina: Jak která část. Finální věci jsou prostě super, ty mě fakt baví stavět. Ale v zimě už se zase těšíme na létání s maketami.
Jak dlouho to trvá, než se postaví takováto špičková maketa rakety?
Kateřina: Jak která, třeba Ariana tak pět měsíců.
Viktorie: Jednoduchou raketu umím postavit třeba i za hodinu, není to tak hrozné.
Bedřich: Musí se sehnat technická data a také originální pracovní výkres. Ten se musí přepočítat v měřítku a pak k tomu musí být fotografie. Podle toho se boduje a měří. Musí to mít přesně zbarvené znaky. Nejhorší je začít. První raketa vyjde na 500 až 600 hodin. Na mistrovství světa a Evropy jsme například stavěli šest Arian za rok.
Kolik stojí taková mistrovská maketa rakety?
Bedřich: Já jsem nikdy žádnou neprodal, ale jejich cena se pohybuje kolem tří tisíc eur. Jednou za mnou přišel jeden Polák, který mi řekl, že by chtěl moji raketu koupit, říkal, že chce na mistrovstvísvěta. Řekl jsem mu, že za ni chci dva a půl tisíce eur. Tak na mě koukal. Ale zeptal jsem se ho, kolik má na hodinu jako lékař, což bylo jeho povolání. Odpověděl mi, že má padesát eur. No a já si svou raketu cením jen na 5 eur za hodinu práce. Tak na mě tak koukal, ale uznal to.Nicméně raketu jsem nikdy neprodal. Nyní, když už s ní nelétám, tak bych ji třeba i prodal, například do nějakého muzea. Ale proč bych jinak prodával maketu, která je jednou z nejlepších na světě?
Jaké jste měl pocity, když jste několikrát za sebou vyhrál světový pohár?
Bedřich: My si například všechno platíme sami. Za start na mistrovství Evropy jsme každý museli zaplatit 350 eur, startovné za manželku, děti a mě. Místo na dovolenou jsme prostě jezdili na šampionáty.
Jste opakovaně mistry světa i Evropy, dá se říci, že dominujete v tomto sportu …
Bedřich: Moji synové a Bára Pakostová prostě neměli na přelomu tisíciletí konkurenci. Jednou nastala i taková zajímavá situace. V Rumunsku skončili právě tito tři na stupních vítězů. Měli tam však jen dvě české vlajky, takže to byl problém, ale nakonec tu třetí někde sehnali. Díky mému protestu musela světová organizace změnit i pravidla, od té doby se musí vozit na veškeré akce tři vlajky.
Čím to je, že jsou tak úspěšné právě dívky?
Bedřich: Většinou je k tomu přivedli kluci, kteří sem chodili. Holky to prostě umí, třeba Báru Pakostovou to začalo tak bavit. Vydržela to do devatenácti let, nyní studuje na lékařku. Ale vždycky mi říká, že má absťák, a občas si sem zaleze a něco postaví nebo si zalétá. Teď tu máme právě Kateřinu Vaníkovou, ta je teď vlastně nejlepší v republice
Vikorie: K raketám mě jako holku táhne možná ta poklidnější forma adrenalinu a hlavně originalita, protože kamkoli přijdu, téměř nikdo neví, o co jde, a holek v modelářském okruhu je celosvětově opravdu celkem málo.
Kateřina: Myslím si, že modelářství by nemělo být pod nadvládou kluků, protože holky jsou preciznější, trpělivější a prostě šikovnější. I já jsem měla vzor v modelářce – své předchůdkyni Báře Pakostové, která to dokázala natřít všem klukům, kteří se jí postavili do cesty.
Jak je finančně náročné stát se raketovým modelářem?
Bedřich: Děti platí ročně 500 korun. Pokud platí 600 korun, mají v tom i mezinárodní licenci. Bohužel i tak je pro mnoho rodin problém toto zaplatit, máme zde hodně dětí tady ze sídliště a není to pro ně ani tak jednoduché.
Profil: Bedřich Pavka
Narodil se v roce 1961. Je největší postavou od vzniku samostatné ČR. Do roku 2012 jako reprezentant ČR získal 39 medailí, z toho 5 x titul mistra světa a 5 x mistra Evropy, 4 x vyhrál Světový pohár, v S7 3 x za sebou. Od roku 2000 je trenérem české reprezentace, věnuje se mládeži. Vychoval řadu juniorských mistrů světa a Evropy včetně vlastních synů. V současné době je předsedou raketových modelářů v ČR a členem technické komise CIAM při FAI.
Moje nej:
Číslo: 7
Jídlo: losos
Politik: nemám
Hudba: Dr. Pepe
Záliba: hokej
Citát, krédo: nemám
Profil: Kateřina Vaníková
Narodila se v roce 1997 v Teplicích. Baví jí spousta věcí, od kreslení, po čtení knížek a historii, ale nejvíce se věnuje modelařině, hraje na housle v ZUŠ Teplice a ráda sportuje. S modelářstvím začala poměrně pozdě, a to v zimě 2009, kdy jí bylo 12 let. Získala titul mistryně světa v družstvech v kategorii S7 – velká maketa, vícemistryně světa ve stejné kategorii v jednotlivcích a vícemistryně světa v družstvech v kategorii S5B – maketa výška.
Moje nej:
Číslo: 7
Jídlo: plněné knedlíky uzeným
Hudba: rádio
Politik: nějaká budoucí prezidentka
Záliba: sport a hudba
Citát, krédo: přes překážky ke hvězdám
Profil: Viktorie Tržilová
Narodila se v roce 1999 v Praze. Navštěvuje Biskupské gymnázium v Bohosudově a je v kvartě. Mimo raket jí baví hrát na piano a divadlo. Je několikanásobnou mistryní České republiky a skon čila čtvrtá na mistrovství světa.
Moje nej:
Číslo: 17
Jídlo: špagety
Politik: o politiku se nezajímám
Hudba: punk rock
Záliba: rakety a hra na klavír
Citát, krédo: John Lennon: Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe.
Přidat komentář