Úspěšný hokejový útočník Zdeněk Skořepa startoval za reprezentaci, hrál hokej v Americe, Rusku i českou extraligu. Stál u zrodu hokejového klubu HC Teplice Huskies, který se zaměřuje na děti a mládež. Je jeho čestným prezidentem. Huskies chtějí vrátit hokeji ve městě důvěru a začít budovat jeho novou éru.
Narodil jste se v Duchcově na Teplicku. Jak vzpomínáte na dětství?
Na dětství vzpomínám rád, do svých 8 let jsem vyrůstal na vesnici Pokrok, která dnes již neexistuje. Byla to taková klasická vesnice, kde se všichni znali a navzájem si pomáhali. My děti jsme lítaly celý dny venku, lezly po stromech, hrály fotbal a dělaly všechny možný blbosti. Poté jsme se přestěhovali do Oseku a já začal dojíždět do Litvínova do sportovní školy a vše se začalo točit kolem hokeje.
Máte to tady rád?
Bydlím v Oldřichově, takže do Teplic to mám kousek, děti do města chodí do školy a dá se říct, že v Teplicích trávím spoustu času. Město se mi líbí, hodně se mění k lepšímu a je tam spousta vyžití.
Kdo vás jako malého vedl ke sportu?
Ke sportu mě vedli rodiče, především táta, který se mnou objížděl všechny zápasy a turnaje. S hokejem jsem začínal na starém zimním stadiónu v Teplicích v pěti letech, ve třetí třídě jsem přešel do Litvínova a tam jsem hokejově vyrostl.
Připomeňte nám vaše největší hokejové úspěchy?
V mládežnických kategoriích jsem hrál za národní tým na mistrovství Evropy a mistrovství světa do 18 a 20 let. V dospěláckém hokeji jsem hrál několik sezón extraligu, hrál jsem v Americe i v Rusku a několik zápasů i za český národní tým.
Zažil jste v kariéře momenty, kdy jste to chtěl takzvaně zabalit?
Moment, že bych to chtěl zabalit, jsem nikdy neměl, spíše byly momenty, kdy to bylo těžší. Třeba když se mi nedařilo podle mých představ anebo když jsem se vracel po těžkém zranění a doba rekonvalescence byla nekonečná. Nejhorší na tom vždycky je, že to nemůžete nijak ovlivnit ani uspěchat.
A kde se vám hrálo nejlépe?
Nejlépe a nejhezčí vzpomínky mám, když jsem hrával v Třinci. Byl tam super tým a dobrá parta kluků. Bylo to ještě na starém třineckém zimáku, kde se všichni navzájem znali a vládla tam rodinná atmosféra. Škoda jen, že se nám nepodařil nějaký větší úspěch.
Co zranění? Vyhýbala se vám nebo vám kariéru ovlivnila?
V mém případě mi zranění kariéru ovlivnila. Mám 3x operované koleno z toho 2x jsem měl přetržený křížový vaz a to znamenalo pauzu na 6 měsíců, což vždy bylo hodně těžké období.
Skončil jste docela brzy. Nechybí vám aktivní hokej?
Abych se přiznal, tak ani ne. Nejsem ten typ člověka, který by přemýšlel, jestli udělal dobře, nebo ne. Prostě jsem se rozhodl a tak jsem to bral. Navíc, hned po skončení jsem začal trénovat v Chomutově, takže jsem z toho hokejového koloběhu nevypadl a tři roky jsem se věnoval trénování. V současné době se jdu jednou za týden sklouznout na led a to mi úplně stačí.
Co dělá hokejista po skončení úspěšné kariéry?
Už během aktivní kariéry jsem investoval do nemovitostí a založil firmu, kde se věnujeme povrchové úpravě nerezového materiálu. Jakmile jsem skončil, tak jsem pomalu a plynule přešel k podnikání. Spoustu času mi zaberou také děti a jejich kroužky, tak se dá říct, že se moc nenudím.
Trénujete někde? Pokud ano, baví vás to na druhé straně?
V současné chvíli nikde netrénuji a ani mi na to nezbývá čas. Ale když jsem trénoval, tak mě to hrozně bavilo. Když jsem trénoval v Chomutově juniorku, tak jsme získali 2x titul mistra republiky, takže mám na to krásné vzpomínky.
Jste čestným prezidentem teplického hokejového klubu Huskies. Co říkáte na to, že se do Teplic vrátil hokej?
Hokej tady dlouho chyběl a takové velké město jako jsou Teplice, si hokej určitě zaslouží. Je vidět, že Teplice bývaly hokejovým městem, protože tolik dětí kolik nám přišlo na nábory a zapsalo se do klubu, že chtějí hrát hokej, jsem nečekal. Jsme z toho všichni nadšený a věřím, že to tak bude pokračovat i v dalších letech.
Chodíte se koukat na tréninky nebo fandit na zápasy?
Občas se zajdu podívat a pokecat s klukama, tak abych věděl co je nového.
Jak se vám s klubem Huskies spolupracuje? A jak vidíte budoucnost v teplickém hokeji?
S klukama se mi spolupracuje výborně a je na nich vidět, že to dělají s láskou a s nadšením, což je ve sportu strašně důležité. Myslím, že to máme dobře rozdělené a navzájem se podporujeme a domlouváme další kroky, co se týče směřování klubu.
Co říkáte na Zimák? Tepličané na něj čekali docela dlouho.
Zimák je pěkný a pro návštěvníky příjemný a útulný, což je strašně důležité, aby se tam i rodiče, kteří přivedou děti na trénink, cítili dobře. Čekalo se dlouho, ale když si vezmeme, že začínáme první sezónu a už teď je vidět, že na zimáku to žije od rána do večera, tak je to super. Dopoledne školy a školky, odpoledne HC Huskies a kraso a večer hobíci. Je to přesně to co se od nového zimáku čekalo.
Každý potřebuje vydechnout a relaxovat. Jak rád odpočíváte? Aktivně sportem nebo pasivně třeba ležením na gauči?
Nechci říkat, že si na gauč někdy nelehnu, to má rád asi každý, ale samozřejmě si rád zasportuji. Snažím se být aktivní, chodím si zahrát hokej, zaběhat, zacvičit, s dětma jezdíme na kole, někdy na túry po horách. Když jdu sportovat, tak mám rád, když se při tom zničím, to mám pak dobrý pocit, že jsem si máknul.
A co plány do budoucna? Prozradíte nám nějaké?
Co se týče teplického hokeje, tak jsme navázali spolupráci s litvínovským klubem. Naše představa je taková, že děti, které budou hokejově talentované, tak budou mít možnost v dorosteneckém věku přecházet do litvínovského klubu, který hraje ve všech kategoriích nejvyšší soutěže a mohly se dál výkonnostně rozvíjet a popřípadě pomýšlet i na to, že si jednou mohou zahrát extraligu.
Přidat komentář