Čerstvou držitelku prestižní herecké ceny Thálie, herečku Zuzanu Truplovou, divadlo lákalo už od dětství. Osm let ho hrála v Ostravě a letos ji můžeme vidět na scéně ústeckého Činoherního studia. V Ústí se už stihla zabydlet a do Prahy ji to ani neláká.
Jste čerstvou držitelkou ceny Thálie pro umělce do 33 let. Co to pro vás znamená?
Znamená to, že člověk to, co dělá, tak dělá na nějaké úrovni a kvalitě. Dělá to asi dobře a někdo si toho všiml. A proto dostal toto ocenění. Jinak to nic víc neznamená. Divadelní provoz jede pořád dál Thálie, ne Thálie. Ale musím říct, že z toho mám radost. Je to hezká cena, ale život to člověku neobrátí.
Jak dlouho dopředu jste věděla, že zrovna vy cenu dostanete? Nebo to bylo překvapení i pro vás?
Já jsem to dopředu věděla, protože tato kategorie do třiatřiceti let je jediná, kdy se to tak dopředu ví. Jiné kategorie se ví až v den udílení Thálie. Mně to volali z Herecké asociace už někdy na konci května, na zkoušku. No a já to nesměla nikde a nikomu říct. Samozřejmě tady v Ústí v divadle jsem to řekla, ale nesmělo se to dostat ven přes sociální sítě. Ostatní se to mohli dozvědět až po tiskovce.
A věděla jste třeba, že se na vás byl někdo z Herecké asociace podívat?
Neviděla jsem nikoho, nevšimla jsem si. Upřímně nevím, jestli tady v Činoheráku někdo z Herecké asociace byl. Když jsem hrála v Ostravě, tak tam někdo byl určitě, ale taky přesně nevím. Ale tady v Ústí si myslím, že ne
Co říkají na vaši cenu kolegové? Oslavila jste to?
Jasně, že jo. Člověk to nejvíc prožívá, ten den, kdy se dozví, že cenu Thálie dostane, a pak taky ten den, kdy tu cenu fakt dostane. Když jsem se to dozvěděla, tak to byl bujarý týden J a další bujarý týden byl, když jsem cenu dostala skutečně do ruky.
Přáli vám i bývalí kolegové, z Ostravy?
Jasně.
Co přímo s tou cenou uděláte? Máte na ni vitrínku :)
Teď jsem cenu odvezla do Jihlavy k rodičům. Tam teď chvíli bude u mamky v obýváku, a pak uvidím. Jestli si ji vezmu já nebo jestli zůstane tam. Ale tady v Ústí na ubytovně Činoheráku ji nemám.
Jste ve městě od ledna. Můžete říct, co se vám tu líbí a co třeba nelíbí?
Já musím říct, že jak má Ústí nad Labem takovou, ne úplně pěknou pověst, tak bych řekla, že to tady vůbec hrozný není, právě naopak. Pro mě je to úplně jiný kraj, který já jsem do této doby vůbec neznala. Takže pro mě je to hodně zajímavé a údolí okolo Labe je jedinečné. Takhle to nevypadá v Ostravě a ani v Jihlavě.
Čím vás Činoherák a vůbec Ústí nad Labem nalákalo?
Já už v patnácti letech odešla z Jihlavy do Ostravy, tak prostě ty vzdálenosti mě moc nerozhodí. Zvlášť v České republice, která je relativně malá. Všude ve světě než se někam dostanete, tak to trvá třeba deset hodin. Já jsem Činoherák z dřívějška znala, protože to divadlo má jméno po celé republice a vždy mělo. Tak jsem si říkala, že by bylo dobré, dokud nemám děti a nejsem vázaná, se podívat někam jinam do divadla a zjistit, jak to funguje jinde. Jestli jsem flexibilní, dokážu se přizpůsobit i jinému souboru a jinému prostředí. Ale samozřejmě jsem si vybírala divadlo, které je Komorní scéně Aréně v Ostravě blízké a to mi přišlo, že je hodně právě ústecký Činoherák.
Vnímáte nějaké rozdíly mezi ostravským divákem a divákem z Ústí?
To je zajímává otázka. Na Aréně se mi vždy moc líbilo, že je to divadlo, které se dělá pro všechny generace. Že není jen generačně zaměřeno třeba jen na mladé publikum nebo s klasickým repertoárem cíleným na starší publikum. A to jak Aréna, tak Činoherák tady tyhle rozdíly popírá. Líbí se mi tu, že do našeho divadla chodí jak patnáctiletí teenageři, tak i starší lidi nebo střední generace. To je hrozně sympatický. Ale stejně si myslím, že by Ústečáci měli chodit víc, protože jediný divadlo, které dělá tady ve městě činohru a na dost dobré úrovni. Pokud ústecký občan bojuje za to, aby město bylo kulturní, tak musí samozřejmě nejdřív začít sám u sebe. A to třeba tím, že bude chodit do divadla pravidelně.
Hrála jste v Ostravě, teď hrajete u nás v Ústí. Do Prahy vás to netáhne?
Upřímně musím říct, že v sobě nemám takové to, já bydlím v Praze a musím do Prahy, protože Praha je nejvíc v České republice. Tohle si prostě nemyslím. Teď jsem v Praze chvíli bydlela a stejně jsem tam byla minimálně.
Přeci jen v Praze jsou i jiné možnosti, co se týče práce… to vás taky neláká?
Ale jo možnosti jsou. Ale protože z Ústí do Prahy se jede hodinu, tak je to v pohodě, i co se týče natáčení. Navíc já úplně nevím, do jakých pražských divadel bych šla, je jich jen pár, o které bych měla zájem. Navíc divadelní platy, pokud jste státní zaměstnanec, jsou vlastně všude skoro stejné. Tak hodně záleží, co člověk preferuje, jaký styl života mu vyhovuje.
Vy jste od malička chtěla být herečka? Neuvažovala jste o nějakém „normálním“ povolání?
Já musím říct, že tak od šesté třídy jsem chtěla hrát divadlo. Ale věnovat se divadlu, ne být herečka v seriálech.
Takže vás vysloveně láká to divadlo?
Jojo, já se s divadlem poprvé setkala na osmiletém gymplu v Jihlavě. A tam byl divadelní soubor. A mě to strašně začalo bavit a zajímat a to mě drží dodnes.
Jako herečka se musíte učit stále nové role. Máte nějaké rituály nebo pomůcky, které vám pomáhají naučit texty, aby se vám nepletly?
Nemám, ale přiznávám, asi jako každý herec, že učení textů je na té práci absolutně nejnudnější a nejhorší část celého procesu. Nicméně je to základ. Já osobně žádné pomůcky nemám. Ale po těch osmi letech mám hlavu docela vycvičenou a funguje dobře. Já mám i ráda čtené zkoušky proto, že se tam naučím text. Ale pokud mám velkou roli, kde je hodně textu, tak se musím učit i po zkouškách, doma.
Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste si ráda zahrála?
Před asi třemi roky jsem chtěla hrát Maryšu, ale v Ostravě ji nasadili u Bezručů a hraje ji moje kamarádka Pavla Gajdošíková, která je teď za tuto roli nominovaná na Thálii a má za ní už cenu Alfréda Radoka, takže v Ostravě by bylo Maryš už hodně. Ale jinak úplně vysněnou roli nemám, spíš mě baví role, které mě posunou dál v herecké práci a na kterých se ještě něco naučím.
Na co byste nás pozvala do ústeckého Činoherního studia?
Já bych vás nejradši pozvala na Lobby Hero, to je moje nejoblíbenější inscenace, co jsem tady zatím nazkoušela. Režíroval to pan Prušinovský (režíroval i Okresní přebor, Čtvrtá hvězda, Kobry a užovky nebo Most!). Je to taková konverzačka z hotelového prostředí, s detektivní zápletkou. Ale třeba i na Sen noci svatojánské, který není úplně v klasickém pojetí, jak byste možná čekali. Nebo na Pana Kolperta, kterého teď hrajeme v novém obsazení, a myslím si, že by vás to mohlo bavit.
Kde se vidíte za pět let? Plánujete třeba zůstat v Ústí nad Labem? A co třeba rodina, děti?
Za pět let doufám, že už aspoň jedno dítě mít budu. Asi mi je jedno kde, ale důležité je s kým.
Přidat komentář