Nikdo nestál v čele města tak dlouho a netěšil se takové popularitě jako Jaroslav Kubera. Proslul žertovnými i kontroverzními výroky. Náruživý kuřák, oblíbený dlouholetý primátor, amatérský herec i skvělý tanečník. Patří k Teplicím. Možná největší osobnost Teplic posledních třiceti let. Takový zůstává ve vzpomínkách Tepličanů.
„Vždy byl plný energie, humoru, o vše se zajímal. Jako primátor Teplic budoval silné město, které je pro Arkadii jedním z nejvýznamnějších partnerů. Ze soukromých rozhovorů s ním vím, že byl velmi hrdý na svoji rodinu, byl si vědom silné podpory manželky. V úkolech na leden mám napsáno: Domluvit schůzku s Kuberou – bohužel už k tomu nedojde a je mi to moc líto.“
Lenka Machaloušová, ředitelka společnosti pro zdravotně postižené Arkadie
„Znal jsem Jaroslava Kuberu osobně více než pětadvacet let, dlouhá léta jsme spolu pracovali. Byl to stranický kolega, velký učitel politiky. Velký učitel toho, že se má nechat lidem svoboda. V tom byl můj velký vzor. Hlavně v tom, že stát, potažmo město má být jakýmsi pečovatelem o veřejné prostředí, ale v tom prostředí má nechat lidi žít volně. Věřil lidem, věřil v jejich úsudek a věřil jim v tom, že se o sebe dokáží postarat sami a nechal jim ten prostor. Proto také je město Teplice zcela jiné než ostatní města na severu Čech. Je barevné, je veselé a právě on vnesl do města krédo „Usmívejte se, jste v Teplicích“. Sám miloval humor a nadsázku, ale kolikrát do ní dokázal zabalit i vážné věci. I proto tento způsob používal na sdělení i vážných záležitostí. On svou osobou i svým naturelem poutal pozornost všech věkových kategorií. Dokázal sdělit jednou či dvěma větami informaci a pochopil ji jak bezdomovec, tak dělník, inženýr nebo prezident. Byl autentický, přímý, dobrosrdečný. Co na srdci, to jazyku a další charakteristická vlastnost bylo to, že neznal chodit kolem horké kaše. On do té kaše vstoupil a klidně si nechal popálit nohy. Snažil se prosadit svůj názor a debatovat o něm.“
Hynek Hanza, primátor Teplic, bývalý náměstek Jaroslava Kubery a spolustraník
„S Jardou jsem se znal v podstatě třicet let. Začali jsme spolu dělat v Teplicích, jak se říká revoluci. Jako novinář-fotoreportér jsem s ním byl ve styku skoro každý druhý den. Byl také na mých vernisážích. Teď nedávno byl na mé výstavě fotek Uhlí a samet v Senátu České republiky. Vždy mi zvedl telefon, nikdy nedělal machra, vždy se bavil s každým. Byl to prostě zlatíčko, byla s ním sranda, měl jsem ho rád. Znal jsem se dobře i s jeho paní, takže na něj vzpomínám jen v superlativech. Jarda byl „malý velký muž“. Vždy se zdálo, že vše zlehčuje, ale to nebyla úplně pravda. On měl v jádru věci obrovský smysl a věděl, co říká, jen to uměl jinak podat, než to podávali jiní politici.“
Miroslav Rada, fotograf
„Jaroslava Kuberu jsem znal dlouhá léta, téměř třicet let, kdy spolu působíme v politice. I když se naše politické názory často rozcházely, vždy jsem si jej jako člověka i politika vážil a naše komunikace a spolupráce byla poctivá a férová.“
Oldřich Bubeníček, hejtman Ústeckého kraje
„Byl to obdivuhodný pracant. A jeho lidské a lidové pojetí, že se s kýmkoli dokázal bavit o čemkoli, to na všechny velmi dobře působilo. Byl to ohromně příjemný člověk. A i když měl člověk jiný názor, tak on se s nikým nedohadoval, ale vyslechl si to a udělal si to podle svého, což je v pořádku. Člověk ho musel uznávat, i když si vlastně někdy myslel něco jiného. A to si myslím, že je velice důležité. Dokázal vše krásně skloubit, hledat kompromis a ještě se s ním člověk krásně pobavil.“
Pavel Šedlbauer, předseda představenstva FK Teplice, senátní protikandidát
„Jaroslava Kuberu jsem nejdříve potkával v devadesátých letech jako novinář. On, jako jeden z mála politiků, si vždy udělal čas a byl ochoten odpovědět na cokoliv. Jeho další charakteristickou vlastností byl smysl pro humor. Nejen že s ním vždy byla legrace, ale především žádnou legraci nezkazil. Ať již dirigoval Severočeskou filharmonii Teplice, s kapelou Clarinet Society zpíval hit Mackie Messer či se suverénně zhostil role principála ve Smetanově Prodané nevěstě na prknech Krušnohorského divadla, vždy za tím kromě recese byla i poctivá příprava a zodpovědná účast na zkouškách. Mladí operní pěvci z kanadského Vancouveru a americké Floridy nechtěli věřit, že s nimi na pódiu stojí (a před divadlem kouří) skutečný primátor a senátor. Díky Jaroslavu Kuberovi se Teplice opět staly přirozeným kulturním centrem regionu. Jeho jméno bude dál s Teplicemi spojováno tak, jako jsou spojovány lázně, sklo, fotbal a skupina Kabát.“
Přemysl Šoba, ředitel Domu kultury a Krušnohorského divadla
„Každé setkání s ním probíhalo v přátelské a uvolněné atmosféře. Vždy ho zajímalo, co děláme, na pozvání mezi nás chodil. Nikdy s tím neměl problém. Uměl mluvit s každým a to se mi na něm líbilo. Chodil mezi obyčejné lidi, lidí se nebál. V Teplicích už nějaký rok žiji a nemusel jsem vždy se vším souhlasit, protože jsem jiná generace, je mi osmdesát pryč, tak i přes to všechno jsem se s ním rád potkával.“
Josef Obršál, senior, Svaz postižených civilizačními chorobami
„Když se v České republice řeknou Teplice, každého napadne Kubera. Pan Jaroslav Kubera hájil základy demokracie, měl pevné a jasné názory, v kterých se vyznali úplně všichni. Jeho humor, elán a chuť do práce, nám bude všem chybět.“
Petr Šíla, ředitel teplické Botanické zahrady a spolustraník
Přidat komentář