Vyhlásila válku obchodníkům s chudobou. Zavedla bezdoplatkovou zónu v sousedním Ústí. Exprimátorka a stávající náměstkyně primátora Věra Nechybová nechce dál přihlížet, jak jsou města v Ústeckém kraji drancována ve prospěch celého Česka a zpět do regionu se nic nevrací. Proto v říjnových volbách do krajů kandiduje za hnutí Lepší Sever.
Jak moc koronavirová pandemie zasáhla do rozpočtů měst v Ústeckém kraji?
Zásadně. Města i menší obce protestují, protože jim vláda kvůli koronaviru pokrátila příjmy z rozpočtového určení daní a peníze využila raději na pomoc podnikatelům a živnostníkům. Což je naprosto v pořádku. Ale výpadek příjmů měst je třeba i pětina ročního rozpočtu. Kabinet sám sebe chválí, jak pomáhá obcím a městům překonávat důsledky krize. Ale dělá pravý opak. Ve Sněmovně si prosadil obří schodek ve výši 500 miliard korun, což znamená, že každého občana České republiky včetně dětí zadluží téměř 50 tisíci korunami. Proč si ještě vylepšuje bilanci z městských peněz? Ministři v Praze si budou porcovat stovky miliard a v regionech budeme třít bídu s nouzí? Takové zacházení si nehodlám nechat líbit. Spolu s dalšími představiteli měst a obcí Ústeckého kraje jsem podepsala otevřený dopis, v němž vyzýváme premiéra, aby splnil svůj slib a vrátil nám to, co našim občanům neprávem sebral. Nechceme žádné milodary, chceme si jen sami rozhodovat o našich penězích. Například za ně opravit silnice, chodníky, školy, kulturní zařízení, domovy pro seniory nebo investovat.
Pomohlo by, kdyby města měla úspory. Třeba Teplice je mají…
Samozřejmě. Teplice měly 7krát po sobě jednoho primátora – já říkám spořivého, sám Jaroslav Kubera se nazýval lakotným. A jeho filozofie se Teplicím vyplatila, investují, nemají dluhy a vzkvétají. A o tom to je.
Jakou konkrétní formu pomoci od vlády města v regionu chtějí?
Nechceme nic složitého. Chceme víc peněz z toho, co náš kraj odvádí ve prospěch celé země. Nechceme se spoléhat jen na dotace, které jsou šity na míru těm, kteří je nepotřebují. Ústecký kraj je dlouhodobě devastován, a jde-li o kvalitu žití, ocitá se na chvostě v rámci celé České republiky. Nepotřebujeme tady vítat vládní delegace, poslouchat jen sliby. Stát na severozápad země zapomíná. To se musí změnit.
Zamezilo zavedení bezdoplatkové zóny v Ústí, kdy nejsou vypláceny poplatky za bydlení nově příchozím, spekulacím s dávkami a sociálním bydlením?
Bezdoplatková zóna se osvědčila jako jeden z nástrojů. Dvě problémové ubytovny byly v Ústí zavřeny. Ale vyhláška se týká nově příchozích, nezabrání obchodníkům s chudobou, aby nadále odírali sociálně slabé, kteří tady už bydleli.
Mluvíte o boji s obchodníky s chudobou. Jsou i jiná řešení než bezdoplatková zóna?
V řadě měst je řada domů skoupena spekulanty, kteří vybírají nesmyslně přemrštěný nájem od obyvatel, kteří většinou pobírají sociální dávky. Bezdoplatkovou zónou v Ústí přestal majitelům kvést snadný byznys. I když to pomohlo s několika problémovými ubytovnami, problém těchto ghett samozřejmě nezmizel. Musí se změnit zákony!
Proto kandidujete a jsou pro vás krajské volby tak důležité?
Jednoznačně. Připojila jsem se k projektu Lepší Sever, protože tam jsou lidé z měst, kde řeší úplně stejné, nebo podobné problémy. V Mostě, v Litvínově, ve Šluknově a tak dále. Každý z nás to řeší po svém, ale chceme dát dohromady silnou partu lidí, kteří využijí toho, že kraj může předkládat zákony, a budeme politiky v Praze zásobovat návrhy, které mohou schválit jen oni. Budu ráda, když nás v tomhle odhodlání lidé podpoří a konečně spolu něco změníme, když ostatní jen slibují.
Zároveň chcete řešit sociálně vyloučené lokality. Jak?
Samotné město s tím nemůže moc dělat, nelze přinutit majitele domů, aby se o ně starali, takže zbývá pokutovat, vykoupit, renovovat, případně zbourat.
V Ústeckém kraji je celá řada problémových oblastí. Jak osobně vlastně vnímáte život lidí ve vyloučených lokalitách?
Osobně bych v takovém prostředí žít nechtěla. Kdo by chtěl… Lituji slušné lidi, kteří v těchto lokalitách musí žít. Těm musíme pomoci. Například na sídlišti v Mojžíři. Tam je neuvěřitelný bordel, černé skládky, vybydlené byty. Dokonce i firma, která se na sídlišti starala o zeleň, od toho jde raději pryč. Odpadu se odtud odveze dvakrát víc než z jiného sídliště. A pokuty? No tak ty samozřejmě nikdo neplatí… Nejhorší na tom celém je, že uprostřed tohoto ghetta žijí i normální a slušní lidé, kteří tam ale zůstali jako v pasti. A do toho všeho ty byty prý vlastní lidé, kteří je pronajímají za ceny, jež jsou běžné třeba v Praze. A víte, co tohle všechno je? To je naprosto typický příklad obchodu s chudobou. Byty se prostě pronajmou lidem, kteří nemají žádné vychování, odmítají pracovat a odpadků se zbavují nejčastěji oknem. Já se na to nedívám jen jako komunální politička, ale i jako žena a máma. Je mi jedno, jakou mají lidi barvu pleti, ale existují elementární zásady, například že dítě musím vychovávat v čistotě a pořádku. Tohle má podle mne jediné řešení. Domy se musí zbořit.
Dobře, ale co s tím? Je to tedy pouze na státu?
Rozhodně. Vždyť je to stát, který to nejen toleruje, on to-hle všechno dokonce dlouhodobě umožňuje. Tahle situace prokazatelně zhoršuje životní úroveň úplně všech: těch lidí žijících v ghettu, jejich sousedů i zbytku obyvatel měst, kteří se musí skládat na opravy, posílení policie, svozy odpadků a tak dále. Místo toho, aby se stavěla dětská hřiště nebo byly peníze na opravu silnic, musíme v našich městech řešit tenhle nepořádek. Kraj musí předkládat návrhy zákonů a tlačit na vládu, aby se něco změnilo. A můj pocit je, že stávající vedení kraje na to rezignovalo.
Co byste chtěla prosazovat v krajském zastupitelstvu?
Tak zaprvé a prioritně od vzniku Ústeckého kraje nečerpá Ústí nad Labem žádné výhody z toho, že je sídlo kraje. To se musí změnit. Pokud se 20 let investovalo do Mostu, Chomutova, …, přišel čas i na města, jako je Ústí a Teplice. Zadruhé budu chtít vytěžit co nejvíce z potenciálu Ústeckého kraje ve prospěch jeho obyvatel. Ať už je to ekologická doprava, výstavba letiště, vybudování jezer nebo zřízení funkce dávkového ombudsmana, který by individuálně posuzoval nárok na dávky v hmotné nouzi.
V pandemii mají lázním pomoci poukazy. Přesto teplické lázně propouštěly a třeba Císařské lázně zůstávají zavřené…
Žádné šeky k podpoře moc nepomohou. Důležitá je kupní síla obyvatelstva a investice do rozvoje lázeňství. Dokud bude Ústecký kraj na ekonomickém chvostě, pak se to bude odrážet i v lázeňství. Důležitý je servis pro lázeňské hosty, aby se tu cítili dobře, jako je bezpečnost, stav komunikací, osvětlení, kulturní vyžití a podobně.
Kandidujete za regionální hnutí, nebojíte se, že vás v krajských volbách smetou celostátní strany?
Nebojím se, protože v našem hnutí jsou velmi zkušení politici, primátoři a starostové, radní velkých i malých měst, kteří dobře vědí, co kraj potřebuje. Centrály celostátních stran možná mají miliony na marketing, ale rozkopírováním volebního programu do jednotlivých krajů nemohou přinést něco nového. My víme přesně, co která lokalita potřebuje, víme, jaké zákony potřebujeme a co pro to uděláme.
Pravidelně se zúčastňujete rodinného běhu v rámci půlmaratonu. Zvládáte běžet celé tři kilometry?
Nejsem žádný velký běžec, ale rodinný běh je také o zábavě. Ještě loni jsem běžela s vnučkou v kočárku, ale letos už bez něj. A tak mám trochu alibi. S tříletou Kristýnkou trať spíš jen tak procupitáme.
Nemáte typické dámské koníčky. Rybaříte, hrajete kulečník. Jak jste se k tomu dostala?
Přivedla mne k tomu láska, láska k mému muži, a protože jsem s ním chtěla trávit volný čas, tak jsem díky němu poznala, že rybaření je skvělý relax a u kulečníku je legrace.
Na jaký úlovek jste pyšná?
Podařilo se mi chytit devadesáticentimetrového amura a kapra, který měřil 86 centimetrů a vážil 13,4 kilogramu. Žádná supertrofej to není, ale pro mě to je rekordní úlovek. Zatím.
Říkáte, že kulečník je spíš legrace, ale určitě už byl nějaký úspěšný zápas.
Byl, ale na velké úspěchy teprve čekám. Kulečník je o hodinách dřiny a přiznávám, že ho posledních pár let trochu zanedbávám.
Přidat komentář