Akordeonista Igor Barboi pochází z ruské Samary, ale Teplice se staly jeho druhým domovem. Původně v lázeňské metropoli regionu nehodlal zůstávat, ale nakonec zjistil, že jinam se mu odtud nechce. K hraní na tahací harmoniku se dostal coby malý chlapec, ale byly to krušné začátky. Nástroj tehdy sotva unesl, ale později se do něj zamiloval.
Jak se vlastně malý kluk dostane k hraní na akordeon?
V sedmi letech jsem začal chodit do hudební školy v ruské Samaře. Původně jsem chtěl hrát na housle, ale můj tatínek rozhodl, že to musí být jen akordeon, protože on sám trochu hrál na tento nástroj jako samouk a chtěl, abych já hrál taky.
Vzpomenete si na své začátky?
To bylo hodně náročné. V těch sedmi letech jsem byl drobné dítě, a nejmenší akordeon byl pro mě strašně velký. Proto se často dostávaly mé rty do měchu a krvácely, dá se říct, že začátky byli dost bolestné a krvavé.
Přemýšlel jste někdy o tom, co byste dělal, kdybyste se nevěnoval hudbě?
Já měl desetileté období bez hudby, dělal jsem hodně zaměstnání. Byl jsem třeba prodejce obrazů, grafik a DTP operátor v tiskárně, telemarketing, obchodník s akciemi nebo jsem kreslil návrhy firemních stánků pro růžné výstavy a dělal jsem webové stránky.
Vrátil jste se k hraní. Co vás vlastně přitahuje na zvuku akordeonu?
Akordeon má obrovské možnosti. V podstatě má v sobě dva nástroje a je melodický a doprovodní… Má hodně rejstříků, které umožňují využít širokou barevnou škálu, a hlavně má měch, pomocí kterého se dá pracovat s dynamikou…
Co všechno podle vás musí mít dobrý akordeonista?
Takzvané hudební cítění, to znamená cit pro nástroj a hrát srdcem….
Hrajete sám nebo máte nějakou skupinu?
Hraji většinou s jinými muzikanty… V současné době mám jednu stálou skupinu BEBE Trio ve složení Alexander Shonert – housle, Petr Špaček – violoncello a já na akordeon. Náš repertoár tvoří soundtracky z počítačových her, soudobá klasická hudba, jazz, moderní skladby, tango, populární a latinskoamerické skladby. Občas spolupracuji se skupinou „Už jsme doma“ na projektu Krysáci. V Brazílii třeba hraju s různými muzikanty, mám tam několik aktivních projektu. Hraji i sólově, ale to je spíš výjimečně.
Jaký hudební styl preferujete?
Moje nejoblíbenější hudební styly je Samba, Choro a Forro.
Která vaše skladba je, dá se říct, zlomová?
Feira de mangaio (Sivuca), ta skladba úplně změnila můj hudební vkus, když jsem ji objevil a zařadil do repertoáru, tak jsem tím odstartoval moje brazilské dobrodružství… Myslím, že to bylo v roce 2016.
A jde říct, kterou máte nejraději?
Nejde, je strašně moc skladeb, které mám hodně rád, a každým dnem ten seznam jen roste (smích).
Jaká byla zatím největší hudební akce, kterou jste zažil?
Hrál jsem v několika divadlech v brazilském Rio de Janeiru, v argentinském San Jorge a v chilském Santiago de Chile. Taky jsem hrál na půdě městské rady v Rio de Janeiru. V Brazílii jsem byl několikrát hostem hudebních pořadů a televizní show. Naposledy se to stalo loni listopadu, když jsem měl dvě hodiny před odjezdem na letiště, před návratem do České republiky. Brazilská televize odvysílala dva hodinové hudební pořady o mně a mém vztahu k brazilské hudební kultuře.
K Brazílii máte hodně blízko…
Všechno začalo v roce 2017, kdy mě přes Facebook kontaktoval jeden Brazilec. Pozval mě na svůj festival v Rio de Janeiro. S tím, že budu mít zdarma ubytování a stravování po celou dobu, ale letenku bych musel hradit sám. Popřemýšlel jsem a musel jsem to odmítnout z pracovních a finančních důvodu. Tenkrát jsem pracoval v ZUŠ Lovosice jako učitel hry na akordeon a piano. Ale už další rok se mi díky podpoře města Teplice podařilo na festival dostat. A musím říct, že jsem se do Brazílie zamiloval a trávím tam docela hodně času. Hrál jsem s výbornými umělci v Riu de Janeiro a taky ve státech Minas Gerais a Bahia. Svůj první koncert v Riu jsem zahrál v roce 2019 se dvěma úžasnými perkusionisty. Taky jsem v Brazílii objevil poprvé skvělý nástroj, který se jmenuje Pandeiro, což je taková tamburína s činely. Po několika online kurzech teď hraju jak na akordeon, tak i na Pandeiro.
Ale zpátky do Čech. Jak jste se dostal do Teplic?
Pocházím z Ruské Federace, po ukončení pedagogické univerzity jsem se v roce 1997 přestěhoval doo české republiky. Nejdříve jsem bydlel několik let v Praze, potom v Mariánských Lázních a v Aši. Do Teplic jsem se přestěhoval po rozvodu, v roce 2008, a to díky mojí matce. Ta sem jezdila na léčení několik let a do města se zamilovala. Rozhodla se sem přestěhovat a koupila tady malý byt. Já tu ani zpočátku zůstat nechtěl, jen jsem jí přijel pomoci se zabydlet, ale po čase jsem zjistil, že už nikam jinam nechci a zůstal jsem tady.
Kde si vás vlastně mohou Tepličané poslechnout?
Nyní v Teplicích bohužel nic nemám naplánováno, poslední vystoupení jsem měl lednu v sále teplické knihovny, dělal jsem prezentaci mé nové desky “Despretensioso“, kterou jsem natočil v Rio de Janeiro loni v listopadu.
Jak se vám vlastně Teplice líbí. Máte zde svá oblíbená místa?
Teplice mám hodně rád, na všech cestách propaguji naše krásné město… Moje nejoblíbenější místa tady jsou Zámecká zahrada, Šanov a Doubravka.
Na čem v současné době pracujete, jaké máte plány?
Teď dokončuji nahrávání nové desky s autorskými skladbami mého brazilského kamaráda – Morais do Acordeon.
Něco ze soukromí. Jste zadaný, máte rodinu?
Jsem rozvedený a mám dvě děti.
Máte kromě hudby i jiné koníčky?
Sport, pěší turistika, esoterika, technologie.
Přidat komentář