Rozmarné počasí letos nadělalo všem spoustu vrásek na čele. Předčasný nástup jara vystřídaly mrazy, léto bylo velmi suché a s podzimem přišly povodně. Nepříjemné chvíle neminuly ani Tepličanku Lucii Popovič. Obnovila vinice na svazích kopce Radobýl a snaží se navázat na bohatou historii pěstování vinné révy na severu Čech, která sahá až do 11. století. Nevyzpytatelné počasí ale letos vinné révě ani trochu nesvědčilo.
Nedá mi to se nezeptat, jak se vlastně „holka“ z Teplic dostane k tomu, že začne pěstovat víno?
Holka z Teplic má ambiciózního muže, jehož velkým koníčkem vždy bylo víno. Můj manžel ve mně lásku k vinné kultuře velmi výrazně posunul, a tak se víno stalo naším společným tématem. Při budování vinařství od nuly jsme si šli za svým snem. S realizací jsme začali na podzim 2012, ale můj muž tento nápad v hlavě už nějakou dobu nosil.
Všechny začátky jsou těžké. Přiblížíte nám ty vaše?
Začátky v naší zemědělské éře byly obzvlášť dobrodružné, jelikož jsme vstupovali do oboru, který byl pro nás do té doby neznámý. Láska k vínu nás přiměla obnovit na svazích kopce Radobýlu vinohrady v místech, kde kdysi výsadby bývaly po dlouhá staletí. Jelikož v mezidobí vše zpustlo, naše výchozí pozice nebyla jednoduchá. Vyřídili jsme bankovní úvěr, hledali a našli vystudovaného a schopného vinaře, se kterým jsme vytvořili plán na přípravu pozemků a výsadbu vinohradů. Zároveň vznikl technologický plán na nákup vhodné technologie pro výrobu vína. Výstavba vinařského domu byla příběhem sama o sobě. Náročné bylo i počáteční shromáždění vhodných pozemků. Během roku a půl jsme pořizovali křovinami zarostlé, nepořádkem zanesené zpustlé pozemky. Jakmile se z pozemků podařilo vytvořit potřebný blok půdy, začalo se s přípravou – vyřezat náletové dřeviny motorovou pilou, zemní úpravy bagrem, buldozerem, hloubková orba, hnojení. Vybudovali jsme 11 hektarů nových vinohradů, postavili dům a vybavili jej moderní vinařskou technologií, ale to jste vlastně na úplném začátku. Práce vás teprve čeká. A že si dřiny v zemědělství užijeme dosyta, to jsme zjistili záhy.
Jak to vlastně probíhá? Popíšete nám cestu od sazeničky révy až po hotový mok?
Tato cesta je natolik dlouhá, že by to vydalo na samostatný článek. Jak zdlouhavý celý proces je, jsem již částečně zodpověděla. Finančně, ale i logisticky je náročná nejen výsadba, ale i následná péče. Od ledna do října se o vinohrad kontinuálně staráme a snažíme se vyvzdorovat si proti přírodě výsledek. V našem kraji je velké sucho, které nás již od našeho počátku poškozuje. Vypadá to, že v tomto směru bude hůř.
Sever Čech není typickou vinařskou oblastí. Dá se konkurovat jižní Moravě?
Naopak, sever Čech má obrovskou vinařskou historii. Réva vinná tu není žádnou novinkou. Počátky vinařství sahají v litoměřické vinařské podoblasti až do 11. století. Na svazích kopce Radobýlu se začalo s výsadbami v polovině 14. století na popud Karla IV. V Čechách jsou pouhé 4 procenta výsadeb oproti 96 na Moravě, to je dle mého důvod, proč mnozí mají Moravu na paměti jako typickou vinařskou oblast. V Čechách to s révou není o množství, proto jedinou cestou, na které lze pracovat, je kvalita.
Jaký to byl pocit, když jste poslala do oběhu první lahve vína, vzpomenete si?
Neobyčejný. Vinařství je obor, který vás učí trpělivosti. Stále na něco čekáte. Až se podaří pozemky pospojovat, až se je podaří vyčistit, až vysadíme, až se po 3-4 letech práce na vinohradu dočkáme první sklizně, až se víno ve sklepě dotáhne do finále. Obzvlášť emotivní bylo uvedení do oběhu našich prvních červených vín. S těmi je více práce a ve sklepě leží další roky v sudech, tudíž si na výsledek počkáte ještě déle.
Vy jste vinařství vystudovala? Nebo kde jste se tohle řemeslo naučila?
Já jsem vystudovala cestovní ruch. V mé ani manželově rodině se vínu nikdo nevěnoval, tudíž víno nebylo tématem. Založením vinařství jsme do všeho skočili rovnýma nohama. Za pochodu jsem se seznamovala se vším, co toto řemeslo obnáší. Vinohradu se lze podle mého názoru časem přiblížit a porozumět. Vše má svůj řád, líbí se mi sledovat koloběh ročních období z první ruky. Nicméně výroba vína ve sklepě je natolik složitá, že to nelze bez potřebných studií a zkušeností vykonávat na potřebné úrovni. Naší paní vinařce koukám přes rameno, ale čím víc sleduji, tím víc vím, že toto je pro mě bohužel nedosažitelné. Víno je živá věc.
Je pro vás výroba vína spíš koníčkem, nebo podnikáním?
Začalo to jako koníček. Nyní jsme firma se vším všudy, tudíž si na sebe musíme vydělat, není v tom moc romantiky.
Neuvažovala jste, že byste se kvůli vínu třeba na Moravu přestěhovala? Nebo jste hrdá Tepličanka?
V Teplicích má moje rodina zázemí a pod Radobýlem jsem za půl hodiny autem. Díky tomu lze mít vše stále pod dohledem. Nenapadlo mě stěhování na Litoměřicko, natož na Moravu. Čechy jsou sice menší vinařskou oblastí, ale určitě ne méně zajímavou, jsou jiné, mají svá specifika a mají co nabídnout. Tím, co v našich vínech z vulkanického kopce najdete, je specifická mineralita.
Pracujete, dá se říct, v typicky mužském prostředí. Jak se cítíte mezi kolegy?
Máte pravdu, ale já v tom nevidím nevýhodu. Důležitější mi přijde konstruktivní dialog s kolegy ideálně se skleničkou pěkného vína, v tu chvíli je jedno, zda jste žena nebo muž.
Kolik žen vinařek znáte?
Osobně vlastně jen dvě, to není žádné závratné číslo, že? V našem vinařství je hlavní osobou sympatická žena – vinařka Hana Líbalová. U vína jsme se spřátelili již před nějakým časem a již třetím rokem společně hospodaříme pod Radobýlem. Hana je profesně velmi zdatná, pečlivá, nahlížíme na věci shodně. Nad rámec toho má i mnohé osobní kvality. Druhou ženou, se kterou jsem v kontaktu, je Kateřina Kreisinger – statečná žena, která má hrbu největší české vinařství Chrámce.
Drží vinaři při sobě?
Já bych řekla, že ano. Ti, kteří se chtějí přátelit, s těmi se přátelím a za setkání jsem vždy ráda. Těší mě, že jsme do vinařské komunity tak nějak zapadli, přestože jsme se přidali později. Naším prvním ročníkem byl rok 2016, takže už také nejsme úplnými začátečníky. V Čechách je vinařství jen několik, takže se člověk velmi rychle zorientuje a seznámí.
Dá se říct, že každý vinař či vinařka má svůj vlastní rukopis?
Určitě. Základní princip výroby vína je daný, ale jsou mnohé přístupy, ze kterých si vinař může zvolit ten, který je jeho srdci a konceptu nejbližší. Naším rukopisem jsou čistá, odrůdová vína, ze kterých je odkaz litoměřického regionu krásně znát, protože nedochází k žádným manipulacím.
Kolik máte odrůd? A s kterou máte největší úspěch?
Ve výsadbě máme sedm odrůd, pět bílých, dvě modré. Když už jsme obnovovali místa, kde historicky výsadby bývaly, přišlo nám vhodné zařadit tradiční odrůdy, které sem patří. Jedinou novinkou, kterou jsme při výsadbě zvolili, byla česká, raritní modrá odrůda Fratava, pro mnohé je neobvyklá a přitahuje pozornost. Záleží, jakou optikou se na vaši otázku podívám. Nejžádanější je v naší lokalitě MOPR, který jsme si z tohoto důvodu nechali zaregistrovat jako Regionální produkt České Středohoří. Nicméně za prémiové odrůdy platí Ryzlink rýnský z bílých a Pinot noir z modrých odrůd. Z těchto odrůd vznikají seriózní vína a jsou zároveň mými osobními oblíbenci.
Čím se vaše vína odlišují od ostatních?
Jsme nekompromisní v tom, že vyrábíme suchá vína. Ve většině světa jde o běžnou praxi, v našich končinách jsme v tomto směru exotičtí. Jde nám o kvalitu a odrůdovost, ale vybrali jsme si trnitější cestu.
Jak hodnotíte letošní úrodu, přeci jen rychlý nástup jara, pak návrat mrazíků?
Na sezónu 2024 asi jen tak nezapomenu, je naší nejhorší. V zemědělství si člověk zvykne, že přestože pracuje, nemusí to znamenat, že se dočká odpovídajícího výsledku, ale letošní rok je extrém. Během dvou dubnových nocí nám mráz poškodil všechny keře na všech 14 hektarech. Keře sice podrostly, ale hrozny na nich až na pár výjimek moc nemáme. Letošní úroda bude odpovídat zhruba 5 až 10 procentům běžné sklizně. Výpadek ročníku bohužel neznamená, že by se ve vinohradu nemuselo pracovat dál a došlo alespoň k úspoře nákladů.
Jak sama poznáte dobré víno?
Víno, které nemá technologické vady, je podle mě dobrým vínem. Dál je to již na chuťových preferencích každého z nás – oblíbená odrůda, oblast, preferovaný přístup vinaře, stáří při konzumaci apod. S vínem je nekonečná zábava.
Kam se bude vaše vinařství ubírat v příštích letech. Jaké máte plány do budoucna?
Věřím, že ani do budoucna nepodlehneme trendům a půjdeme si svou cestou. Žádné velké plány nejsou v tuto chvíli na pořadu dne, potřebujeme se stabilizovat. Asi mohu prozradit, že zvažujeme výsadbu modré odrůdy, která se v ČR zatím nevyskytuje, tento nápad by bylo prima dotáhnout.
Přidat komentář