Daniel Rojek: Se sourozenci se skvěle doplňujeme


Teplický rodák Daniel Rojek stíhá natáčet filmy, skládat muziku, tvořit webové stránky nebo také učit děti hrát na klavír, přestože sám ještě studuje. Hlavně je ale pianistou kapely Perutě frontmana Milana Peroutky.

Jak dlouho už se věnujete hudbě?

Hudbě se věnuju už od malička. Smysl pro hudební cítění dává dítěti maminka už jen tím, Dan hraje v kapele Perutě na klávesy.že mu od narození zpívá písničky. A to mi nechybělo. Ve školce jsem klasicky hrál na flétnu, od první třídy chodím na klavír. Začal jsem chodit do ZUŠky na klavír a hudební nauku, která mě začala bavit až ve chvíli, kdy jsem ji po absolvování prvního cyklu dochodil. S klavírem jsem pokračoval ještě v druhém cyklu až do druháku na střední. V tu chvíli ale přicházely komplikace. Střední školu jsem studoval v Praze, na klavír jsem ale chodil do Teplic. Byl jsem tak nucen každý pátek dojíždět, což nebylo moc příjemné.

Co na to říkali doma? Nebyli proti tomu, že se budete věnovat hudbě jako profesionál?

Právě naopak. Mamka měla vždycky sen hrát na nějaký nástroj a táta má k hudbě taky dost blízko, je bývalý diskžokej, takže k hudbě nemá daleko. Měl pro mě pochopení. Právě oni mě k hudbě přivedli, takže teď nemůžou mít nic proti.

Máte další sourozence, mimo jiného i známou sestru (pozn. red.: herečka Sabina Rojková). Mají i další sourozenci umělecké sklony?

Mám tři mladší sourozence, kteří se hudbě taky nevyhýbají. Kromě Sabiny mám bráchu, který sice u hudby dlouho nevydržel, za to ho ale dost láká umění ve fotografii a filmu, což nejspíš viděl i u mě, když jsem studoval filmovou a televizní tvorbu v Praze na průmyslovce. Nejmladší sestra hraje pátým rokem na klavír a já si myslím, že když u toho vydrží, půjde jí to skvěle, takže se všichni skvěle doplňujeme.

Hrajete na klávesy, určitě jste jako dítě hrál na klavír. Jak vzpomínáte na každodenní cvičení?

Na klávesy hraju v kapele Perutě, ale jinak se klavíru věnuji dodnes. Aktuálně studuju kla-vír na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a hru na klavír na konzervatoři v Pardubicích. Hru na klavír dokonce učím děti v Praze v DDM Karlínské Spektrum a na ZUŠ Kladno.

Vy jste se v Teplicích narodil a vyrůstal, žijete tady nebo sem alespoň jezdíte?

V mých 15 letech jsme se s rodinou přestěhovali do Proboštova, což beru v podstatě za Teplice. Když zrovna nemáme moc koncertů, snažím se tam jezdit aspoň jednou do měsíce.

Jaké zde bylo vaše nejoblíbenější místo nebo aktivita, a naopak je něco, co Teplicím chybí?

Nejlepší vzpomínky mám na dětství, které jsem často trávil s kamarády na sídlišti Nová Ves. Jinak si myslím, že Teplice jsou skvělé město, tak snad jim to ještě dlouho vydrží.

Jste zadaný?

Ano.

Jak jste se dostal do kapely Perutě?

Znal jsem se s Milanem Peroutkou z jednoho uměleckého tábora. Když pak za ním jednou přišli tehdejší členové, že by chtěli založit kapelu, vzpomněl si i na mě.

Když hrajete v Teplicích, přijdou se na vás podívat kamarádi?

Naposledy jsme hráli na teplickém zahájení lázeňské sezony v loňském roce, kam se někteří přišli podívat a já je rád po dlouhé době viděl.

Hrál jste i v jiných kapelách?

Na rozdíl od kluků z kapely jsem se dřív věnoval právě tomu filmu, natáčení a tvorbě webových stránek, takže jsem se v tomhle prostředí vůbec nevyskytoval.

Na čem v současné době pracujete?

Mám spoustu nápadů, plánů a projektů. Jen toho času moc není. Zrovna pracuji na jednom metodickém materiálu pro výuku hry na klavír a spoustě dalších projektů, které zatím nechci prozrazovat. Kromě hraní a působení v kapele skládám hudební základy k různým písničkám pomocí virtuálních nástrojů na PC.

Je tedy hudba vaším definitivním osudem?

Řekl bych, že je hudba součástí mých několika definitivních osudů.

A co byste dělal, kdybyste se nevěnoval hudbě?

Vystudoval jsem filmovou a televizní tvorbu na Střední průmyslové škole sdělovací techniky v Praze, takže kromě hudby se zajímám o režii, natáčení, střih a celkově se pohybuji kolem výroby filmu. Věnoval bych se natáčení filmů. To mě ale teď v nové éře Youtuberů láká momentálně mnohem míň. Ale nikdy neříkám nikdy. Věnuji se taky programování webových stránek a aplikací.

Co děláte ve volném čase?

Kromě hudby programuji webové aplikace a věnuju se přípravám táborových programů pro děti. Na tábory jezdím v létě, na podzim a na Velikonoce.

Jaké máte plány do budoucna?

Čeká mě spousta koncertů, videoklipů a další práce v kapele. Letos mám na klavír dvacet osm dětí, tak bych za ten rok každého z nich chtěl maximálně motivovat nebo aspoň částečně přivést k poznání krás hudby.


Napište první komentář

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*


*