Dycky Most, Snědá tíseň, Luďan, Dáša… dál zřejmě není potřeba víc dodávat, neboť asi každý viděl alespoň jeden díl seriálu Most! A právě Dášu, která dříve bývala mužem Pavlem, hraje Erika Stárková. Herečka se objevila také v dramatu Andělé všedního dne nebo coby královna Gabriela v pohádce Sedmero krkavců. Donedávna hrála i na prknech ústeckého Činoheráku.
Jak jste se k herectví dostala? Chtěla jste být herečkou odmalička?
Od malička jsem se hodně hýbala, hrála jsem na piano, příčnou flétnu a zpívala. Na konci základní školy jsem se rozhodovala, kam půjdu na střední a představa sedět bez pohybu v lavici další čtyři roky a učit se matematiku mě opravdu děsila. Chtěla jsem na školu, kde budu tančit, zpívat a rozvíjet kreativitu. Našla jsem brněnskou konzervatoř, přihlásila jsem se a vyšlo mi to.
A jak jste se vlastně dostala do Ústí?
Před pár lety mi zatelefonoval Michal Skočovský, tehdejší umělecký šéf Činoheráku, se kterým jsem se znala z dob studií na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Přizval mě ke spolupráci s míst-ním souborem. Režíroval zrovna Mizantropa. To bylo moje první seznámení s Činoherním studiem v Ústí nad Labem. Pak přišla další práce a z toho se vyvinulo angažmá.
Hrajete v Činoheráku, najdete si i čas na procházku po Ústí?
Když jsem byla v angažmá v Ústí nad Labem a každý den jsem zkoušela, tak jsem ve městě i bydlela. Často jsem se vydávala po okolí. Příroda je zde magická a má sílu.
A jak se vám vůbec hraje před ústeckým publikem?
Ústecké publikum je především specifické. Z diváků je cítit, že mají místní soubor opravdu rádi a je to ale i naopak. Moc hezky se tu hraje.
Ústečané vás můžou znát z Činoheráku, kde ale hrajete jinde?
V současné době mě diváci můžou vidět v Divadle Pod Palmovkou a ve vile na Štvanici.
Zhostila jste se parádně role „bratra Pavla“ v seriálu Most!. Jak se vám transsexuálka Dáša hraje?
Ta role je pro mě už minulost, je to rok a půl zpátky. A ta práce se dělá v ten moment. Bylo to ale krásné období. Celou dobu natáčení jsem myslela na to, aby z Dáši nevznikla karikatura, ale živá křehká a vnímavá bytost. Dáša si prošla bolestivou transformací. Ale moc si vážím, že jsem jí v ten moment mohla být.
Seriál Most! má trochu rozporuplné reakce. Údajně rozdělil Mostečany napůl, co na něj říkáte vy?
Úplně ty reakce chápu, každý má právo seriál vnímat po svém. Za mě je to blahodárný počin pánů Prušinovského a Kolečka. A je fajn, že se seriál vysílá v České televizi. S rasismem se naše republika potýká dnes a denně. Já v tom vidím především tu vztahovou rovinu, mít rád. A bez předsudků, nehodnotit. Umět přijímat a dávat lásku. Humor, přes který můžete ukázat vlastně cokoli, je nenahraditelný. Humor má mít za cíl rozjasňovat a ne ničit.
Ještě k seriálu Most! – změnilo se pro vás něco teď, když je z něho takový fenomén? Poznávají vás lidé na ulici? Je to fajn nebo spíš naopak?
Každá minuta je jiná. Každý den se mění. Vše probíhá neustálou změnou, a i můj život jde kupředu. Bez Mostu! nebo s ním. Ano, lidé mě teď poznávají a většinou to jsou příjemná setkání. Vážím si zpětných vazeb od lidí.
A co film? Točíte nějaký? Máte nějaké nabídky?
Ano, momentálně se něco rýsuje. A mám za sebou krásnou práci s cizí produkcí a momentálně natáčím film se studenty zlínské filmové školy.
Přemýšlela jste někdy o tom, co byste dělala, kdybyste nebyla herečka?
Samozřejmě že ano. Mám ráda přírodu a děti. Baví mě cestování, zpívám a zbožňuji tanec. Můžu vlastně dělat cokoli, když na to přijde.
Hudba je zásadní část vašeho života, přiblížíte nám, na čem právě pracujete?
Já si zpívám pořád, třeba, i když jdu jen tak po ulici. Je to pro mě forma meditace a připomínka bezprostřednosti. Právě Romové tohle umí fantasticky. Jdou po ulici s kytarou a oslavují prostřednictvím hudby život. Já nemám přesný datum toho, kdy a kde budu něco zpívat. Jestli má něco přijít, tak to přijde v ten správný čas. Píšu texty a tvořím. Nechávám se unášet proudem.
Herci se velmi často vyhraňují na nějaký styl. Co je pro vás více – divadlo, film či televize a proč?
Vždy je pro mě důležitá práce, která spojuje a propojuje v lidech to dobré. A vůbec nerozlišuji, o jakou práci jde.
Zajdete si někdy do kina? Jaký je třeba váš nejoblíbenější film?
Pokud mám čas, chuť a peníze, tak moc ráda chodím do starých kin. Ne do těch moderních multipexů, kde všichni mlaskají a srkají. To je neúcta k umění. To pak můžu zůstat s pivem a brambůrkami doma! Jít do kina je pro mě stejně hodnotná událost jako třeba návštěva divadla nebo filharmonie. Osobně mám moc ráda Noir filmy se živým orchestrem nebo hudbou všeobecně.
Co vlastně nejraději děláte ve volném čase?
Tak to záleží hlavně na momentálním rozpoložení.
Jste zadaná? Zmínila jste se, že máte ráda děti, plánujete je v blízké době?
Zadaná? To slovo zní tragicky (smích). Mám děti ráda a těším se, že jednou přijdou do mého života. Neplánuji.
Přidat komentář