Miluje šansony, jejím vzorem je jejich královna Hana Hegerová. Tento vznešený hudební styl, který je typický pro francouzské kabarety, je její srdcovkou i proto, že se nedá škatulkovat a je stále aktuální a atraktivní, a to i pro mladé posluchače. Éterickou teplickou zpěvačku Ninu Radnickou můžete znát z Malých Paříží nebo z TepJazzu, který je její domovskou scénou.
Jste rodilá Tepličanka. Co máte na tomto lázeňském městě ráda?
Teplice mají své kouzlo. Dá se říci, že tu mám více domovů. Jedním z nich je třeba konzervatoř, dalším TepJazz, který se nám s kapelou stal v podstatě takovou hlavní domácí scénou. A taky nesmím zapomenout na nedělní Malé Paříže.
A co naopak nerada?
Stejně jako každé město, i Teplice mají svá temná zákoutí. Bydlím v Trnovanech a občas, když se vracím večer domů, radši jimi jen proběhnu.
Jak vzpomínáte na dětská a studentská léta tady ve městě?
Na dětská léta moc nevzpomínám, ale na studentská léta vzpomínám moc ráda. Minulý rok jsem absolvovala na konzervatoři v Teplicích. Byly to pro mě nejkrásnější roky života. Hodně se mi stýská, ale jsem šťastná a užívám si všeho, co mi do života přichází.
Co konkrétně jste vystudovala a co děláte v současné době?
Vystudovala jsem populární zpěv a v současnosti studuji vysokou školu. Prioritou je pro mě ale pořád kapela a koncertování.
Zpíváte odmalička, chtěla jste se vždy věnovat zpěvu?
Celé dětství jsem chtěla být módní návrhářkou. Ve dvanácti letech jsem začala snít o tom, že budu studovat herectví. Pravdou je, že ani po maturitě na konzervatoři jsem neměla ambice být zpěvačkou. Herectví bylo dlouho mým velkým snem a po konzervatoři jsem ho i začala studovat, ale za necelé dva měsíce jsem studium ukončila. Když o tom mluvím, musím se smát. Dlouho jsem se o něco snažila, a když jsem toho dosáhla, uvědomila jsem si, že to nechci. Ale za tu příležitost jsem moc vděčná. Uvědomila jsem si totiž, že se chci naplno věnovat šansonu.
Vedli vás k umění rodiče?
Zas tak moc mě nevedli, ale brzo si všimli, že k umění tíhnu a tak mi nechali volnost. Od první třídy jsem chodila do ZUŠ na výtvarný obor. Když jsem přišla s divadlem, rodiče moc nadšení nebyli, ale nakonec to přeci jen přežili. Vždycky jsem si doma musela všechno takzvaně vydupat, zpětně jsem za to ráda.
Věnujete se především šansonům. Je to váš nejoblíbenější hudební žánr?
Ano! Je to žánr, který se mi stal domovem. V jeho interpretaci objevuji pořád spoustu prostoru a možností. Hudebně se mi moderní šanson líbí v tom, že se nedá tolik škatulkovat, většinou je to fúze více žánrů, nejčastěji asi šansonu a jazzu. Myslím si, že právě díky tomu zůstává šanson stále aktuální a atraktivní, a to i pro mladé posluchače.
Vzpomenete si, kdo vás k tomuto typu hudby přivedl?
Bezesporu to byla královna českého šansonu Hana Hegerová. Když jsem poprvé slyšela Potměšilého hosta, byla jsem unešená. Nevěděla jsem, že se tomu žánru říká šanson, ale měla jsem pocit, jako by to bylo něco, co důvěrně znám. Velmi rychle se šanson stal mou srdeční záležitostí.
Jde říct, jakou písničku máte nejraději?
Asi úplně ne, možná bych byla schopná mít pro každou náladu nebo pocit nějakou nejoblíbenější, ale vlastně se to stejně pořád mění. Momentálně asi nejvíc poslouchám zpěvačku ZAZ a nejradši mám od ní J’arrive pas.
Jste věrná Teplicím, ale upřímně. Netáhne vás to pracovně do Prahy?
Čím dál tím víc mě to do Prahy táhne, ale Teplice miluji. A tak to nechávám plynout.
Nelákají vás muzikály?
Těžká otázka. Dřív ano, teď momentálně ne, ale třeba zase někdy zatoužím.
Jaké je vlastně vaše publikum?
Troufám si říct, že je moje publikum velmi rozmanité. Zahrnuje ženy i muže, lidi různého věku, různých profesí, ale všechny spojuje to, že mají rádi hudbu, která je emotivní a autentická. Přeci jen je šanson právě o vyjádření pocitů a příběhů a to je něco, co si myslím, že mé posluchače oslovuje. Vždy svému publiku věřím a nabídnu jim samu sebe, celou svojí duši se vším, co ke mně patří. Ať už je to radost, melancholie nebo hysterie. Zatím mě vždycky přijali, atmosféru koncertů tak vytvářím spolu s nimi. Společně pláčeme, společně se smějeme. Asi je to to nejsilnější, co na koncertech zažívám a miluji to.
Co ráda děláte ve volném čase?
Ráda cvičím jógu, hodně si kreslím a píšu. Moc ráda trávím čas s přáteli, to je něco, bez čeho si život neumím vůbec představit. Taky se učím francouzsky, to beru zároveň jako vzdělávání se a částečně jako plnění si snu. Miluji chodit do divadla a zbožňuji Činoherní studio v Ústí nad Labem. A samozřejmě chodím na koncerty.
Prozradíte nějaké vaše plány do budoucna?
Nějaké plány mám, ale jediné co bych chtěla prozradit je práce na autorské tvorbě. To je pro mě momentálně asi největší téma.
Přidat komentář