Charismatický muzikant Pavel Houfek je hrdý Tepličan, kterého můžete znát z podií oblíbených Malých Paříží. Kolem hudby se motá celý svůj dosavadní život a první kapelu založil hned po vojně. Sám o sobě říká, že je prostě týpek s kytarou. Jeho hlas zní i v nové hymně fotbalového klubu žlutomodrých, kterou nazpíval společně s Kabáty.
Jak jste se dostal k hraní na kytaru a zpívání?
Abych byl upřímný, tak nevím, co byl prvotní impuls. Vím, že jsme měli doma starou kytaru po tátovi, který taky v mládí hrával jak tvrdí. Já v tu dobu poslouchal rockovou muziku. Vím, že mne oslovil muzikál Jesus Christ Superstar, jehož filmové zpracování jsem viděl. Měl jsem rád Tublatanku a Lucii. Skupina Lucie mně drží dodnes. S Davidem Kollerem jsem se i osobně setkal a s Adamem Kollerem jsem několikrát hrál. S kytarou jsem začal ve 14 letech a vzpomínám si, že jsme hráli hodně ve vlaku cestou na internát. Intenzivněji jsem začal hrát na vojně a po návratu z vojny jsem založil první kapelu Smíšené pocity Lubomírem Podlasem.
Přemýšlel jste někdy o tom, co byste dělal, kdybyste se nevěnoval hudbě?
Jsem od roku 2010 na volné noze a musím říct, že podstatná část mých aktivit je spojena s hudbou. V dětství jsem hrál hokej a fotbal a musím upřímně říct, že jsem tam příliš nevynikal (smích). V 15 letech mne oslovila kulturistika a bystré oko dokáže posoudit, že ani v tomto odvětví se prakticky nic nestalo. Má odpověď je tedy „opravdu nevím“.
Hrajete sám, nebo máte kapelu?
Pokud se podívám na posledních pár let zpátky, tak většinu koncertů hraju v duu anebo sám. Více jak deset let jsem součástí dua Pavel a Kaca, což je Pavel Houfek a Kaca Turek. V období mateřské dovolené se ke mně přidala další zpěvačka Čočina, Kateřina Špeciánová. Za rok odehraju někde okolo 130, spíš asi víc, různých vystoupení a s kapelou to není ani procento. Mám kolem sebe skvělé muzikanty, se kterými jsme schopni okamžitě zahrát i jako kapela a to bez nějakého intenzivního zkoušení. Pokud bych měl tedy jasně odpovědět, tak většinu hudebních vystoupení absolvuji sám s kytarou.
Jaký hudební styl preferujete?
Nejsem nějak zaměřen na konkrétní hudební styl. Ono, když vystupujete s kytarou a zařadíte vedle sebe píseň od Nedvědů od skupiny Kiss a pak třeba Rihanu, tak z toho nemusíte poznat, že je to vlastně folk, rock a pop. Najednou jsou to tři písně zařazené ve sledu a kupodivu z toho nemusí žádná vyčnívat. Mám rád dobře provedené písně, jejichž melodie mě nějak oslovily a mám je ve své paměti tak dlouho, až se to třeba naučím. No a samozřejmě také hraju i svoje písně.
Jde říct, kterou písničku máte nejraději?
Pokud se podívám na písně, které hraju už několik let, a stále jsem je nevyřadil ze svého repertoáru, tak jsou písně Davida Kollera a i zmíněný muzikál Jesus Christ Superstar, pak třeba Angie od Rolling Stones, nebo Hotel California od Eagles. Ze svých písní Nahoru drápu, nebo Točím si točím, kterou jsme složili společně s Filipem Šaškem. Asi nedokážu označit jednu konkrétní píseň, kterou mám nejraději. Dost se to mění.
Je složité uživit se v Čechách, respektive v Teplicích, hudbou?
Nemyslím, že je to složité. Je to určitě pracné. Kromě dovednosti musíte mít i trochu manažerské schopnosti, pak se lze uživit. Když se podíváte jen na Teplice, tak můžeme vyjmenovat spoustu skvělých interpretů. Já to tedy neudělám, protože by to bylo na dlouho a určitě bych někoho zapomněl. Myslím, že Teplice jsou v tomto ohledu výjimečné. Lví podíl na tom v posledních letech má Antonín Moravec, který dává teplických muzikantům velký prostor a pochopitelně teplická konzervatoř. Také nelze opomenout podporu města, které podporuje kulturní programy a pouliční hraní. Samozřejmě jde o to, jakou cestou se vydáte a jakou úroveň dokážete nabídnout. Tady určitě platí „Když dva dělají totéž, není to vždycky totéž“. Za vším je tvrdá práce.
Čím vlastně jste v profesním životě?
Jak už jsem zmínil, od roku 2010 působím na vlastní noze a moje pracovní aktivity se motají okolo hudby, telekomunikačních služeb a v poslední době okolo projektu kaváren „Kavárna na ulici“. Myslím, že všechny moje pracovní povinnosti, které vyplývají ze zmíněných prací, vyžadují takovou časovou dotaci, že další prostor už nemám. Není ještě konec února a na rok 2025 mám, naplánováno někde okolo 120 akcí.
Jaká byla zatím největší hudební akce, kterou jste zažil?
Asi největší akce a to pro dva tisíce lidí bylo hraní na Vodafone party, kde jsme hráli na obrovském pódiu před Chinaski s Katkou, Tomem a Samuelem. To bylo opravdu velký a mělo to neuvěřitelnou energii. To vím, že jsme si užili a dva měsíce poté přišel covid a s tím i největší útlum. Byl to šílenej kontrast. My, co jsme byli zvyklí žít z této energie, tak se nám jí najednou nedostávalo, zažívali jsme šílené období. To období bylo těžké pro všechny.
A na kterou vzpomínáte?
V roce 2007 jsem byl v první československé pěvecké soutěži Elán je Elán a to byl celkem bizár. Byla to pro mě zkušenost, která se už nikdy neopakovala. S pěveckým vystoupením jsem měl i celkem náročnou choreografii. Bylo vůbec překvapivé, že jsem se tenkrát dostal do finálové šestnáctky. V posledních pár letech odehraju ročně někde okolo 150 až 200 různých akcí. Těžko asi vybírat, ale každé hraní si jinak užívám a vždy mě to baví. Jakmile začne fungovat chemie s posluchači, je vyhráno.
Žijete v Bžanech. Co máte na Teplicku rád?
Ano je pravda, že už od roku 2014 žiju v Bžanech. Musím říct, že se tam cítím opravdu svobodný a jsem tam rád. Je to krásný kraj s výhledem na Milešovku. Kolem vidíte jen vesnici, stromy a pole. Je tam opravdu svatý klid. Když dohraju tak se vždy těším domů. Teplice mám rád, protože jsem se tam narodil a do svých 40 let i bydlel. Je to mé rodné město a k tomu máte vždycky velmi osobní vztah. Bydlí tam moji rodiče a mám v Teplicích i své pracovní aktivity.
Máte v Teplicích oblíbená místa?
Musím říct, že Teplice jsou opravdu krásné město. Neříkám, že všechna místa, ale střed města okolo zámku nemá chybu. Teplice mají svou historii spojenou s významnými jmény Beethovena, Goetha, Karla Kryla a dalších, na které si teď zrovna nevzpomenu. Nejvíce času v Teplicích určitě trávím u Zahradního domu, kde Tonda Moravec pořádá Malé Paříže a to mohu považovat za nejoblíbenější místo.
Mohl byste žít i jinde?
Možná mohl, ale nedokážu si to představit. Střední školu jsem trávil v Liberci a vojnu někde u Staré Boleslavi a neměl jsem nikdy tendence někam zmizet. Mám tu rodinu, přátele a pochopitelně neustálé hudební propojení. Definitivní ukotvení byla koupě nemovitosti v Bžanech.
Byl jste součástí party muzikantů při nahrávání hymny pro FK Teplice. Přiblížíte nám, na co se můžeme těšit?
Byla to taková hurá akce. Tedy z mého pohledu, protože v pondělí mi volá Tonda Moravec, že ve čtvrtek se zpívá fotbalová hymna, tak ať dorazím do studia do Lahoště. Vlezu dovnitř a tam spousta zpěváků a skupina Kabát. Já to slyšel až na místě úplně poprvé. Bylo mi řečeno, že je to starší hymna, a že dostává „a to zcela doslova“ nový kabát (smích). Byla to jednoduchá melodie a zpívali jsme všichni unisono. Po nazpívání jsme to chvíli poslouchali a znělo to parádně. Na výsledek jsem zvědavý.
Na čem v současné době pracujete, jaké máte plány?
V současné době plánuji s kolegyní Bžanské slavnosti a několik dalších firemních eventů. Vzhledem k tomu, že provozujeme mobilní kavárny, tak pochopitelně finalizujeme plán na celý rok. K dnešnímu dni mám v diáři přes padesát hudebních produkcí, tak myslím, že to bude hudebně velmi nabitý rok. S kolegou Matějem Koudelkou máme ve studiu rozdělaný autorský singl, tak na ten se opravdu těším a doufám, že se bude líbit.
Máte kromě hudby i jiné koníčky?
Stále rekreačně sportuji. Občas běhám a posiluji a občas sednu na kolo. Dělal jsem jeden videoklip, ale spíše jen na úrovni vlastní zábavy. Není to určitě činnost, které bych se věnoval na profesní úrovni. To by bylo dosti časově náročné, protože technologie v tomto odvětví vyžadují čas a neustálé vzdělávání.
Přidat komentář